Kutlvašr stanul v čele Pražského povstání. Sověti ho ale označili za nedůvěryhodného a nepřipomínali
V dubnu 1945 se v Praze setkávají tři přeživší generálové protinacistického odboje – František Slunečko, František Hrabčík a Karel Kutlvašr. Každý má jiný úkol, všechny ale souvisí s tím nejdůležitějším – definitivně se zbavit německých okupantů. Vojenským osobnostem Pražského povstání se věnuje další díl seriálu Konec války.
Zatímco generál Hrabčík má připravit obnovu ministerstva národní obrany, generál Slunečko přebírá velení povstaleckých jednotek mimo Prahu a generál Kutlvašr se stává hlavou vojenského velitelství Velké Prahy.
„Večer, asi to bylo 3. května, přišel můj manžel moc pozdě odněkud a pravil mi slavnostně, jak on to uměl, strašně klidně a skromně: ‚Stala se mi velká čest, byl jsem pověřen vojenským velením v případě, že Praha bude potřebovat obranu.‘ A teď přišlo 5. května ráno,“ vzpomínala v roce 1968 manželka generála Kultlvašra Jelizaveta Kutlvašrová na začátek Pražského povstání.
„A teď povídal: ‚Já musím jít na Staroměstské náměstí, ale jak to udělat, okamžitě bych tam jel.‘ A já povídám: ‚Víš co, já tady mám kolo. A můj manžel popadl kolo a jel na tom kole.‘,“ doplňuje Kutlvašrová.
Pražské ulice
I když od časného rána začínají Pražané v ulicích města vyvěšovat československé vlajky a zamazávat německé nápisy, povstání plnou silou propuká až v dopoledních hodinách.
Popravy českých odborářů a dunění děl. Poslední týdny v protektorátu Čech a Moravy byly plné napětí
Číst článek
„Rádio tlumeně hrálo. Avšak najednou se ozvalo prudké volání. Ono známé a pověstné – voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu, vraždí nás,“ napsal Karel Kutlvašr do svého deníku.
„Toto volání rozhlasu, toto volání o pomoc bylo tím magickým slovem, které elektrizovalo masy pražského lidu a celý český národ k povstání proti okupantům,“ píše dále.
Zatímco generál Kutlvašr okamžitě odjíždí do Bartolomějské ulice odkud řídí boje v Praze, generál Slunečko dává rozkaz skupině Sever.
„To znamená těm povstaleckým jednotkám na Mnichovohradišsku, Železnobrodsku, v Horním Pojizeří, aby stěhovali naplno, což je vlastně kódový příkaz k tomu, aby zahájili povstání, a povstání také v tomto prostoru také vypuká,“ vysvětluje historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
Po čtyřech dnech bojů podepisuje velitel německých jednotek wehrmachtu v protektorátu generál Rudolf Toussaint kapitulaci před Českou národní radou.
Kutlvašrova role
„Generál Kutlvašr se ujímá též role nevojenského diplomata a účastní se vyjednávání s Karlem Hermannem Frankem o podmínkách ukončení bojů v Praze. Je podepsán pod kapitulačním protokolem německé armády, kterou podepsali jak zástupci České národní rady, tak toho velitelství Bartoš,“ dodává Jakl.
Jak se měnil obraz osvobození. Komunisté zveličovali roli Rusů, Američany vydávali za padouchy
Číst článek
Nikdo ze signatářů tehdy nemohl tušit, že z velkého vítězství se záhy stane jejich obrovská prohra. Už na začátku června jsou označeni sovětskou stranou jako nedůvěryhodné osoby.
„Všichni ti představitelé, které v létě 1945 nóty sovětské strany označují za nedůvěryhodné, jako jsou generál Slunečko nebo Josef Smrkovský, tak jsou postupně z toho připomínání těch květnových bojů vyloučeni a odsouzeni k zapomnění,“ říká Jakl.
Stejný osud čeká i Karla Kutlvašra. V březnu 1948 – po komunistickém puči – je propuštěn z armády a ten samý rok zatčen, obviněn ve vykonstruovaném procesu z velezrady a odsouzen na doživotí. Ten, který dovedl Prahu ke svobodě, je plně rehabilitován až dlouho po své smrti, po pádu komunistického režimu v listopadu 1989.
