Cukrování, osobní chemie a italský šarm. Meloniová ukázala, že na Trumpa racionalita tolik neplatí
Politická hvězda italské premiérky Giorgii Meloniové dál stoupá, pomáhá k tomu především vzájemná náklonnost s Donaldem Trumpem. Že má s americkým prezidentem důvěrný vztah, část evropských politiků znejišťuje, přesto do ní EU vkládá velké naděje, že při jednání o clech dokáže Trumpa ovlivnit, aby Evropě neubližoval. Zatím se to vyplácí, Meloniová se dostala dál než kdokoliv jiný.
Meloniová do Washingtonu zamířila jako první západoevropský lídr po pozastavení amerických cel na evropské zboží, přičemž její prioritou bylo oživit obchodní dialog mezi EU a USA a dosáhnout snížení cel na evropské průmyslové zboží.
Jindy sebejistá Meloniová byla před odletem méně suverénní než obvykle, jak si všimli italští novináři. „Je to těžká chvíle. Uvidíme, co bude v našich silách,“ řekla.
Sázka na osobní chemii ale, zdá se, vyšla.
Trump po setkání zmínil, že na něj Meloniová udělala „fantastický dojem“, že je to jeho přítelkyně, kterou „všichni milují a respektují“, a setkání nazval skvělým.
Následně řekl, že je na sto procent jasné, že brzy uzavře s Evropskou unií obchodní dohodu. „Brzy to očekávám. Bude to férová obchodní dohoda,“ uvedl a přijal pozvání do Říma, k němuž by mělo brzy dojít.
Cukrování a italský šarm
Tyto Trumpovy komentáře jsou velkou změnou v jeho dosavadní rétorice vůči Evropské unii, kterou mimo jiné už stihl obvinit z toho, že Spojené státy „okrádá“.
Do ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského se s viceprezidentem J. D. Vancem v živém přenosu tvrdě pustili, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a britského premiéra Keira Starmera tak tak tolerovali. Cukrování s Meloniovou bylo na první pohled zcela jiné.
Američanům imponovala i její italština. Co o setkání říkali, ilustruje, jaký vliv si už Meloniová stihla vybudovat. „Mohla mě nazvat hňupem a nepoznal bych to, ale bylo to tím nejkrásnějším jazykem, jaký si lze představit. Takže bych se ani neurazil,“ rozplýval se viceprezident Vance.
Respektovat, nepodlézat
Naděje, které do italské premiérky Evropa vkládala, se tak naplnily.
Meloniová na schůzce pozvala Trumpa do Itálie. Prezident přijal, mohl by jednat s představiteli EU
Číst článek
„Znovu se potvrdilo, že má Meloniová díky svému nadstandardnímu vztahu s USA a své pozici významný vliv jak na evropskou politiku, tak i ve světě. Očekávání se bohatě naplnila,“ hodnotí Viktor Daněk, zástupce ředitele Institutu pro evropskou politiku Europeum.
„Meloniová se okamžitě stala příkladem správné strategie, jak se na Trumpa z Evropy musí. Při již tradiční reality show v Oválné pracovně neskákala prezidentovi do řeči, v ničem ho neopravovala, při nejapnostech, když Trump kritizoval Zelenského, který prý svéhlavě začal válku s Ruskem, diplomaticky mlčela,“ zhodnotil i komentátor Petr Fischer.
Do značné míry tak ukázala, že je Trump zajatcem své pověsti a předsudků, a když se mu projeví respekt, nikoliv však podlézavost, dá se dosáhnout svého.
„Itálie může být pro Spojené státy extrémně důležitým partnerem v Evropě a Středomoří. Máme privilegovaný vztah, na který jsem velmi hrdá,“ zhodnotila schůzku Meloniová. Při odjezdu z Bílého domu působila daleko sebevědoměji než před jejím konáním.
Nedá se ale mluvit o žádném zářném výsledku, ohledně cel italská premiérka pravděpodobně nedohodla nic, domluvení návštěvy v Římě spojené s jednáním s unijními špičkami je ovšem nejvíc, co si jakýkoliv Evropan z nynějšího Bílého domu odvezl. Trump dosud jednání s představiteli EU odmítal a dával přednost jednotlivým členským zemím.
EU je připravena odpovědět na americká cla, uvedla šéfka Komise. Protiopatření chystá i Čína a Kanada
Číst článek
„Je to zvláštní doba, kdy se za diplomatický úspěch považuje sladění se strukturou psychiky lídra, který se najednou jeví jako milé velké dítě a zcela zapomene i na to, že Itálie platí do společné pokladny NATO strašně málo,“ upozornil Fischer na další paradox.
Pokud by totiž měl Trump na Itálii pohlížet podle těchto svých kritérií, Meloniovou by vyplísnil, a ne s ní tokal. Itálie má totiž s USA druhý největší obchodní přebytek v Evropě. Do Spojených států exportuje jídlo, zemědělské produkty, automobily, léčiva i luxusní módní produkty. Meloniová na washingtonské schůzce nabídla k vyrovnání nevyváženého stavu nakupovat více amerického zkapalnělého zemního plynu či hlubší spolupráci v oblasti jaderné energetiky.
V jedné z nejdůležitějších Trumpových metrik pak Itálie také zaostává. Na obranu utrácí pouze 1,5 procenta svého HDP. Dle pravidel NATO jsou nyní minimálním cílem dvě procenta, Trump přitom mluví až o pěti procentech. USA se dlouhodobě drží kolem 3,5 procenta.
Za EU, či za sebe?
Vzhledem ke zmíněné obchodní bilanci by Trumpova drakonická cla Itálii poškodila skoro nejvíce ze všech evropských zemí. V Oválné pracovně tak měla Meloniová o motivaci postaráno.
I na schůzce s americkým prezidentem uvedla, že nepřijela vyjednávat jménem EU, ale připravit půdu. Meloniová se v poslední době několikrát distancovala od většinového unijního postupu. Staví se skepticky například k vyslání vojáků na Ukrajinu, k velkému evropskému zbrojení či posilování nezávislosti na USA s tím, že americké bezpečnostní garance přece dále trvají.
I proto jsou její vřelý vztah s americkou administrativou a cesty do USA pro jiné unijní lídry varovné. Francouzský prezident Emmanuel Macron například zmínil, že Trumpovým cílem je rozdrolit unijní jednotu a následně uzavřít s jednotlivými státy bilaterální dohody.
Pro politiky patřící k evropským socialistům je pak Meloniová bezmála personou non grata. Španělský premiér Pedro Sánchez nazval spojenectví Trumpa s Meloniovou a dalšími „krajně pravicovou osou“, proti které chce bojovat.
Italská premiérka se ale ještě před cestou do Bílého domu setkala a dopředu vše koordinovala se šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, kterou Trump nerespektuje a jednat s ní odmítá. Radila se i s končícím německým kancléřem Olafem Scholzem a jeho nástupcem Friedrichem Merzem a zopakovala již poněkolikáté, že by chtěla být „mostem mezi EU a USA“.
„Krůček po krůčku ztěžuje levicovým stranám v Evropském parlamentu jejich argument, že by její frakci ECR (Evropští konzervativci a reformisté) měli z důležitých jednání vynechávat a obcházet,“ říká k tomu Daniele Albertazzi z University of Surrey.
Lepší taktika než Orbán
Na rozdíl od těch největších a nekritických fanoušků přitom amerického prezidenta jen slepě nechválí.
Trumpova i Muskova oblíbenkyně, která podporuje Ukrajinu. Vliv italské premiérky Meloniové roste
Číst článek
Zkraje dubna varovala před důsledky avizovaných amerických cel. Sice zmínila, že upřednostňuje dialog před konfrontací, zároveň ale připustila protiopatření s tím, že zavedení cel by dle ní byla chyba. „Itálie nevylučuje, že bude muset zvážit vhodnou reakci, aby ochránila národní průmysl,“ uvedla.
„Viktor Orbán, Matteo Salvini a další loajální fanoušci sice mohou předstírat, jak chtějí, že americká administrativa má geniální strategii, ale realita dohání americké i unijní voliče. Včetně těch jejich. S rostoucími cenami a ekonomickými problémy bude obezřetnější přístup, který praktikuje Meloniová, více ospravedlnitelný. Italská premiérka z toho nevyjde bez újmy, ale tuto bouři přečká rychleji a lépe než třeba Salvini,“ popsal Albertazzi.
Daněk ještě doplňuje, že italská premiérka se i na unijní úrovni ukázala jako schopná vyjednavačka. „Několikrát už pomohla udržet evropskou jednotu, když se jednalo například o další pomoc Ukrajině a Maďarsko bylo proti, tak to byla zase Meloniová, kdo sehrál klíčovou roli spojovníka nebo mostu. Tuto roli, zdá se, sehrává i teď a sehrává ji skvěle. Velice dobře reprezentovala nejen zájmy Itálie, ale i celé EU,“ míní Daněk.
Ostatně, že je Trumpovou oblíbenkyní, ukázalo už to, že se s ním setkala za poslední půlrok už počtvrté. Nejprve v prosinci při příležitosti otevření katedrály Notre-Dame, poté v lednu v jeho síle ve floridském Mar-a-Lago, byla i jediným pozvaným evropským lídrem na jeho inauguraci. Nynější jednání v Bílém domě tak sice bylo prvním oficiálním, oba státníci už ale mohli stavět na vzájemné náklonnosti z dřívějška.
Kromě zatím neurčitě slíbené římské schůzky čeká oba další setkání pravděpodobně v sobotu na pohřbu papeže Františka a poté v červnu na summitu G7 v Kanadě.
