Jak se měnil obraz osvobození. Komunisté zveličovali roli Rusů, Američany vydávali za padouchy
Rudá armáda jako jediný osvoboditel, Američané v roli padouchů, oslava komunistických vůdců a mlčení o vojenských velitelích ozbrojeného odporu proti německým okupantům. To jsou některé z mýtů, které po druhé světové válce opředly květnové povstání. Jak se jeho obraz proměňoval od roku 1945 až do současnosti, prozradí další díl seriálu Konec války.
4. dubna 1945 jmenoval prezident Edvard Beneš vládu Národní fronty. Důležitá ministerstva získali komunisté. O den později zástupci jednotlivých politických stran takzvaný Košický vládní program.
„Na své slavné vítězné cestě na západ osvobodila Rudá armáda první části Československé republiky. Tak bylo umožněno díky našemu velkému spojenci, Sovětskému svazu, že na osvobozené území se vrátil president republiky a byla zde, opět na domácí půdě, vytvořena nová československá vláda,“ stojí v něm.
„Vyjadřující neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu, bude vláda pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na východě,“ píše se v textu.
A co tento vládní program znamenal? „Košický vládní program přináší na jaře 1945 vlastně značné okleštění svobody slova. V podstatě se nedá o Sovětském svazu mluvit nijak jinak než v superlativech,“ vysvětluje historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
„Ten obraz je takový, že Praha bojuje a do těch bojů přijíždí Rudá armáda, která Prahu osvobozuje. Tam je zcela vynecháno těch několik hodin mezi podpisem německé kapitulace, odchodem Němců z Prahy a příchodem Rudé armády do již svobodného města,“ vysvětluje.
Role Američanů
Co komunistická propaganda nemohla úplně vymazat, bylo působení americké armády. V roce 1951 ale historici Karel Bartošek a Karel Pichlík vydávají propagandistickou knihu Hanebná role amerických okupantů v západních Čechách v roce 1945, která má Američany očernit.
„Američtí okupanti se však nespletli. Měli pro své jednání v Československu přesné pokyny svých imperialistických pánů, diktované nepřátelstvím k novému svobodnému Československu a nenávistí k našemu lidu,“ stojí v knize.
3:27
Popravy českých odborářů a dunění děl. Poslední týdny v protektorátu Čech a Moravy byly plné napětí
Číst článek
Teprve s uvolňováním, které přineslo pražské jaro v roce 1968, se o americké a sovětské armádě začalo mluvit v novém světle.
„Je pravda, na co si tady budeme povídat něco jiného, obě strany měly tehdy na mysli nejen vojenské otázky, ale politické otázky,“ řekl o demarkační čáře 7. května 1968 historik Stanislav Zámečník na shromáždění ke 23. výročí Pražského povstání. „Ovšem i ten vojenský argument, že by se ta vojska smíchala, že operace je připravena, Američané respektovali a do Prahy potom nepostupovali,“ popisoval.
Se sovětskou okupací v srpnu 1968 a následnou normalizací ale přišla i nová vlna cenzury. Nejen seriózní historické výzkumy, ale i oslavy k výročí osvobození na západě Čech tak musely počkat až do sametové revoluce.
Už v prosinci 1989 se lidé sešli na vzpomínkové akci v Klatovech. „Na 6000 obyvatel Klatov zaplnilo zdejší náměstí, aby si dnes v podvečer připomenuli památku padlých amerických vojáků, kteří toto město osvobodili 5. května 1945. Všechny přítomné za Američany pozdravil plukovník Edward Motyka, který zdůraznil, že je radostné, že po mnoha letech mlčení budeme moci oslavovat oficiálně osvobození tohoto území americkou armádou,“ hlásil tehdy rozhlas.
