V moderním hávu, ale s původním jazykem. Do Národního divadla v Brně se vrací Maryša
Maryša nechtěla, Maryšu nutili, Maryše nenaslouchali. Po více než dvou dekádách se do Národního divadla Brno vrací nejznámější hra bratří Mrštíků. Nová inscenace Maryši v Mahenově divadle ale nezachovává zvyklosti 19. století. Představuje Maryšu jako současnou dívku, které svými rozhodnutími ostatní zničí život.
„Maryša je hodně proměnlivá. Dokáže být velice náladová, zatvrzelá, ale pak když zjistí, co se kolem ní děje, že možná z té situace není úniku, tak je skutečně nešťastná,“ říká představitelka titulní role Zuzana Černá.
Důležitou roli v představení hraje i hudba – konkrétně varhany. Jak? To si poslechněte v reportáži Elišky Mádrové
Hra bratří Mrštíků, inspirovaná skutečným příběhem z moravské dědiny, popisuje nešťastnou lásku, nerovnosti ve vztazích i tlak společnosti, kterému nelze uniknout.
„Po pauze, v našem případě po skoku dvou let, kdy se odehrála spousta věcí, které my nevidíme, tak zjišťujeme, že Maryša je v něčem úplně jiná. Zdá se důstojnější, nešťastnější, zamlklejší. Pak zjišťujeme, že to není tak úplně pravda, že je tam celou dobu možná schovaná ta úplně stejná Maryša, jen si kolem sebe vlivem tlaku vybudovala takovou ochrannou schránku, která – byť by se mohlo zdát, že je z betonu – je skleněná a velice snadno se roztříští,“ popisuje herečka Černá.
Lotrando a Zubejda se dočkali divadelní adaptace. ‚Sledoval jsem ji s napětím,‘ komentuje Svěrák
Číst článek
Moderní zpracování inscenace pro činohru nastudoval oceňovaný režisér Dodo Gombár: „Myslím si, že divadelní tvorba je vždycky závislá na tom, v jakém se nacházíme kontextu, protože vzniká v jiné realitě a jiných souvislostech. A naše Maryša je trošku od té doby odtržená a zároveň tu dobu, kterou žijeme my, respektuje.“
I přes moderní zpracování ale inscenační tým v dramatu zachovává původní jazyk. „Ten jazyk skutečně zazní jako propojení třech nářečí,“ dodává režisér.
