‚Věřil na upřímnost a sílu osobnosti.‘ Lidé se v Národním divadle rozloučili s Aloisem Švehlíkem
Na posledním rozloučení s hercem Aloisem Švehlíkem v zaplněném Národním divadle ve středu zněla hudba a slova uznání. Se Švehlíkem, který víc než 35 let patřil k nejvýraznějším postavám hereckého souboru Národního divadla, se přišli rozloučit herečtí kolegové i veřejnost. Příchozí pokládali na jeviště květiny a mnozí se poklonili rakvi, u které se v čestné stráži vystřídali například Iva Janžurová, Jiří Štěpnička nebo Igor Bareš.
Švehlík, nositel ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra, zemřel 2. dubna ve věku 85 let. „Švehlíkovo celoživotní herecké charisma bylo provázeno stále přítomnou schopností zobrazovat postavy ambivalentně – zároveň vážně a naplno a zároveň s jemnou a chápající ironií. Neměl rád vyspekulované herectví, věřil na instinkt, upřímnost a sílu osobnosti,“ uvedl ve smutečním proslovu generální ředitel Národního divadla Jan Burian.
2:35
Zemřel herec Alois Švehlík, bylo mu 85 let. ‚Byl to skvělý chlap i kolega,‘ vzpomíná Burian
Číst článek
„On se nikdy na nikoho nevytahoval a nehrál si na velkého umělce, kterým ale ve skutečnosti byl. Začal na oblasti a postupně se vypracoval až na předního herce Národního divadla. A takových lidí je potřeba si vážit,“ dodal.
Členem Činohry Národního divadla se Švehlík stal v roce 1988. „Za téměř třicet let jsme ho viděli v dlouhé řadě rolí širokého hereckého rejstříku, například jako Mlynáře a Kláska v Jiráskově Lucerně, Jeana ve Strindbergově Slečně Julii, Astrova v Čechovově Strýčku Váňovi, Willyho Lomana v Millerově Smrti obchodního cestujícího, Matěje Šumbala ve Stroupežnického Našich furiantech nebo v roli Generála v Medkově Plukovníku Švecovi,“ připomněl Burian.
Se Švehlíkem se přišly rozloučit desítky lidí, včetně jeho kolegů, jako byl Viktor Preiss nebo Miroslav Donutil. Právě kolegové na Švehlíka vzpomínají jako na životního optimistu a skvělého herce. Na obřadu zazněly dvě jazzové skladby a také jedna lidová, kterou pro Švehlíka nacvičily kolegyně herečky. Součástí posledního rozloučení bylo promítání ukázek z divadelních, televizních i filmových rolí.
Herečka Pavla Beretová ve svém proslovu zdůraznila, že Švehlík byl „opravdový člověk, který miloval opravdové věci“. „Všechno dělal rád a pořádně, nikdy neuhýbal a nevytvářel dojem falešné autority,“ vzpomínala. Smuteční obřad vyvrcholil tradičním „vynášením rakve“ z divadla na Národní třídu.
‚Odchází úžasná herecká generace‘
„Člověk si tady uvědomí, jak odchází tahle úžasná herecká generace Národního divadla, ať to byl pan Munzar, paní Hlaváčová a mnozí další. A uvědomil jsem si, jak je to úžasné, že když jsem před třiceti lety přišel do Prahy na hereckou školu, tak jsme alespoň malinko měli šanci tuhle hereckou gardu zažít, protože ta už se opakovat nebude,“ řekl moderátor Aleš Cibulka.
„Ale na druhou stranu jsem tady viděl spoustu mladých kolegů a kamarádů z Národního divadla, tak se třeba právě oni stanou tou nastupující generací,“ dodal.
Švehlík se vedle herectví uplatnil také v dabingu. Jeho charakteristickým chraplavým hlasem promlouval například slavný komisař Horst Schimanski.
Za nadabování Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude získal Švehlík v roce 1999 Cenu Františka Filipovského. O osm let později obdržel tuto cenu znovu, a to za dabing Antonyho Quinna ve snímku Tajemství Santa Vittorie.
35:11
Čím větší lidi, tím skromnější. Vidět giganty, jak dělají herectví, to je škola, vzpomíná herec Štěpánek
Číst článek
S profesionálním herectvím začínal v roce 1962 v Západočeském divadle v Klatovech. Významné pro něho bylo několikaleté angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy.
V letech 1974 až 1988 působil v Městských divadlech pražských, kde ztvárnil mimo jiné Adama Branta v trilogii Smutek sluší Elektře a zejména McMurphyho v Přeletu nad hnízdem kukačky.
Občas hostoval i na jiných scénách, mimo jiné v pražském Divadle Na zábradlí, kde za výkon v Jandlově hře Z cizoty získal v roce 2005 Cenu Divadelních novin.
Od 70. let se Švehlík objevoval před kamerou. Zahrál si například ve snímcích Dým bramborové natě, Mladý muž a bílá velryba, Povídky malostranské či Smrt krásných srnců. Z těch novějších ho diváci mohli vidět jako mlynáře v pohádce Princezna ze mlejna nebo ve filmu Úsměvy smutných mužů.
Za svou hlavní filmovou roli bývalého středoškolského profesora Rypara ve filmu Jiřího Mádla Na střeše dostal Švehlík v roce 2019 na festivalu v Karlových Varech cenu Modrá kostka.
