Fantastické, zhodnotil Donald Trump na své sociální síti schůzku s premiérkou Itálie Giorgiou Meloniovou. Nadšení bylo vlastně oboustranné, jak se oficiálně zvyklo říkat – obě strany vyjádřily přesvědčení, že Evropská unie a Spojené státy nakonec dojdou k dohodě a budou podporovat silnou pozici západní civilizace ve světě.

Komentář Washington/Řím 16:30 20. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Donald Trump samozřejmě po svém doplnil, že musí jít o „spravedlivou dohodu“, ať už tu slovo spravedlnost znamená cokoliv.

Premiérka Meloniová se okamžitě stala příkladem správné strategie, jak se na Trumpa z Evropy musí. Při již tradiční reality show v Oválné pracovně neskákala prezidentovi do řeči, v ničem ho neopravovala, při nejapnostech – když Trump kritizoval Zelenského, který prý svéhlavě začal válku s Ruskem – diplomaticky mlčela.

Svým italským šarmem platila na Trumpa podobně jako Macron tím francouzským; snad jen s tím rozdílem, že u Macrona šlo o dotyk s kouzlem bývalého královského impéria, u Meloniové o závan velké římské říše. (Na okraj řečeno: Dějinná velikost Trumpa opravdu přitahuje, vzpomeňme, jaké štěstí zažíval, když díky Macronovi mohl před osmi lety vidět hrob Napoleona v Invalidovně). Ale zpátky k Meloniové ve Washingtonu – v reálné nemytologické vrstvě setkání se odehrálo méně, než se z Trumpových superlativů může zdát.

Vědět, co chci dělat

Meloniová udělala mnohem důležitější psychologický krok. Nenápadně svým společensko-politickým úspěchem naznačila, že Trump je jen zajatcem své pověsti a předsudků, a že když se mu projeví dostatečný respekt, vycházející z vlastní sebejistoty, aniž by se mu přitom, jak to sám vyjádřil, „líbal zadek“, dá se přivést k jakémusi náznaku rozumné rozpravy.

Takové sebevědomí ale musí být něčím podloženo, v případě premiérky Meloniové je to určitě i jistá blízkost k trumpovskému vlivu na proměnu současné politiky, zaměření na byznys i předchozí dobré kontakty a dohody s vlivnými americkými byznysmeny.

Nakonec, a jistě ne v poslední řadě, také ženský šarm italského typu. Asi není náhodou, že s Trumpem doposud nejvíce pohnuly dvě ženy: mexická prezidentka a nyní, zdá se, i předsedkyně italské vlády.

Meloniová na schůzce pozvala Trumpa do Itálie. Prezident přijal, mohl by jednat s představiteli EU

Číst článek

Tak silné (navíc genderově podbarvené) hodnocení je samozřejmě trochu předčasné, vždyť Meloniová fakticky například o clech nedohodla nic. Ale už to, že přiměla Trumpa k oficiální návštěvě Říma, je velký posun, pokud se tedy americký prezident opravdu nepřijede jen poměřovat se sochami a slávou antických velikánů. Ale i to by nakonec bylo prospěšné, jde přece o udržení západního společenství jako určité civilizace, která by bez starověkého Říma nebyla tím, čím je.

Je to zvláštní doba, kdy se za diplomatický úspěch považuje sladění se strukturou psychiky lídra, který se najednou jeví jako milé velké dítě a zcela zapomene i na to, že Itálie platí do společné pokladny NATO strašně málo, že podporuje Zelenského a že má velmi čilé a nově dohodami posílené obchodní kontakty s americkým arcinepřítelem Čínou.

Ale od psychologického kouzla zpátky na zem. Jednání s Trumpem v Evropě, které po schůzce v Římě navrhuje Meloniová, by mohlo přece jen zklidnit situaci a otevřít možnosti nové dohody, které sám Trump otevřel dveře. Tím, že odložil zavedení cel na evropské dovozy, přičemž například strategické zboží typu léčiv clít vůbec nechce.

Psychologicky úspěšná diplomacie italské premiérky v USA je tak trochu i terapií pro Evropu, která ve větším odstupu k tomu, co se děje, získá nakonec možná víc, než když bude dělat Trumpovi nemilosrdné zrcadlo pravdy. To hlavní ale spočívá v něčem jiném: vědět, co chci dělat, a jak toho dosáhnout, a obojí, zdá se, Giorgia Meloniová zatím vrchovatě naplňuje.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít