Trumpova vyjádření jsou matoucí a často si odporují. Záleží na tom, jakou má náladu, říká analytik
Ruské síly vyslaly v noci na neděli na Ukrajinu 149 bojových dronů. Část z nich se podle tamějších médií podařilo protivzdušné obraně sestřelit. Také Rusové hlásí noční útok ukrajinských dronů. Den poté, co se ve Vatikánu krátce před pohřbem papeže Františka setkali americký a ukrajinský prezident. Poprvé od únorové přestřelky v Bílém domě. Situaci pro Radiožurnál okometoval Pavel Havlíček, analytik pražské Asociace pro mezinárodní otázky.
Britský nedělník The Sunday Times věnuje sobotní mimořádné patnácti minutové schůzce Zelenského s Trumpem palcový titulek: „Naděje na mír po vatikánském summitu“. Vidíte ji tam také?
Já si myslím, že je to možná trošku předčasné. Myslím si, že jsme byli svědky dalšího zmatení v tom, co teď můžeme očekávat od Spojených států a Donalda Trumpa. Setkání rozhodně přispělo k tomu, aby si americký prezident uvědomil, že takříkajíc, a jak on sám se dokonce vyjádřil na sociálních sítích, ho Vladimir Putin může tahat za nos.
To je očividně to, co jak Ukrajinci, tak evropští spojenci Ukrajiny chtějí, aby si americký prezident uvědomil. V tomto smyslu to určitá šance může být, ale jen v tom, aby skutečně Američané byli daleko přísnější a asertivnější vůči Rusku.
Trump ještě před setkáním se Zelenským uvedl, že Ukrajina a Rusko jsou blízko k mírové dohodě. Po odletu z Vatikánu ale napsal na své sociální síti, že vzhledem k ruským útokům na ukrajinská města Putin možná nechce válku ukončit, a jak jste ho citoval, on napsal: „Možná mě jen vodí za nos“. Tak vy se v těch vyjádřeních ještě vyznáte?
Je to opravdu hodně matoucí. Přiznám se, že ta vyjádření si často odporují a opravdu záleží, jakým způsobem je Donald Trump naladěn. Setkání s Volodymyrem Zelenským je určitě důležité. Je důležité proto, že je to první setkání od pokažené schůzky v Bílém domě. Bylo důležité, že se oba dva státníci potkali a naladili se znovu. Jestli ne na stejnou vlnu, tak minimálně na konverzaci, oni spolu dokážou hovořit.
To je velmi důležité, protože Donald Trump vnímá vztahy s jednotlivými zeměmi skrze jeho osobní vztah k danému lídrovi a k dané zemi. Určitě bych to nepodceňoval.
Na druhou stranu je tady pořád obrovský slon v místnosti. To je Ruská federace, která nepolevuje v úderech, nechce přijímat žádné kompromisy a dlouhou dobu, řekl bych od počátku nástupu této americké administrativy, dokázala s Američany velmi dobře hrát.
Ztráta Krymu
Pokud podle amerického návrhu dohody o příměří nebo míru má Kyjev uznat právně ztrátu Krymu a už v citovaném příspěvku na sociální síti píše Trump o směšných požadavcích Ukrajiny, včetně toho, že Zelenskyj trvá na návratu poloostrova, když je prý jasné, že ten už zůstane Rusku. I to má podle Trumpa být pochopitelně dovětek za vatikánskou schůzkou, kterou označil za velmi produktivní?
Já si myslím, že to je opravdu to, kde stále narážíme na určité nepochopení ze strany Spojených států, a také samozřejmě to, že Američané se k této otázce staví úplně odlišně než sami Ukrajinci. To je velmi pochopitelné.
Zelenskyj a Trump se krátce setkali v Římě. Poprvé od únorové hádky v Bílém domě
Číst článek
Do velké míry i Evropané podceňují důsledky a dopady takového kroku. Kdyby k tomu skutečně došlo, tak by měl opravdu nedozírné globální implikace. Kdyby došlo v tomto smyslu k přepsání hranic, uznání tohoto záboru z ruské strany, tak by to opravdu mohlo mít obrovské konsekvence.
Tato otázka je jedna z těch nejvíce kontroverzních. Stále se nám vrací a byla opakovaně artikulována Američany během jednání, kteří skutečně tlačili Ukrajinu ke zdi. Daleko méně to bylo právě v případě Ruska. Teď to působí velmi zvláštně nebo tak trošku schizofrenně, protože ještě v pátek byl na svém dalším setkání Steve Witkoff, což je jeden z amerických vyjednavačů, který odletěl do Ruska.
Zase opakoval ty samé věci s tím, že se chce domluvit a chce zprostředkovat dohodu. Častokrát to působí z ukrajinského nebo rozhodně pak z českého a evropského pohledu tak, že má dohoda proběhnout za každou cenu. Až poslední výroky v posledních 24 hodinách to trošku redukují s odkazem na možné sankce a prohlubování tlaku na Ruskou federaci, ale vůbec to není očividné. Může to být zase jenom chvilkový zvrat v celé otázce ze strany amerického prezidenta.
Přímé setkání
Po tom pátečním jednání s Trumpovým vyslancem Stevem Witkoffem šéf Kremlu Putin sdělil, že Rusko je připraveno jednat s Ukrajinou bez předběžných podmínek, tak asi musíme povzdechnout, pokolikáté už něco podobného z Moskvy zaznělo. Je reálnější přímé setkání zástupců obou zemí?
Já to tam zatím ještě nevidím. Myslím si, že rozpory, tak jak byly například i představeny ze strany některých mezinárodních médií, které ukazovaly, jak vypadala nejen Američany předložená dohoda Ukrajině a i Ruské federace, se kterou pravděpodobně byla předena, tak ukrajinský protinávrh je zásadně odlišný. Je tam celá řada bodů, které se týkají otázky územní celistvosti Ukrajiny, ale i celé řady dalších otázek, včetně reparací a další.
8:17
Trumpa a Putina spojuje nenávist k Evropanům. Witkoff je zcela nekompetentní, míní Pavlův poradce
Číst článek
Vyjednávání nejdou stejným směrem, jsou velmi protichůdná a nedokážu si proto představit, že by si Ukrajina dokázala v tuto chvíli sednout za jeden stůl napřímo s Ruskou federací.
Je to součástí jakési rétoriky a možná i hry o Donalda Trumpa, protože on je jedním z klíčových jazýčků na vahách, kam se to momentum přikloní. Kdo bude mít na své straně karty, o kterých Donald Trump rád mluví. Je to určitě součástí určitého PR a komunikační strategie, kterou Moskva vede velmi aktivně a zejména směřuje do Spojených států.
Je představitelné, že by Trump ustoupil od podmínky uznat ruský nárok na Krym de iure?
Toto je pro mě složité posoudit. Řekl bych, že v tuto chvíli tomu spíše nic nenaznačuje. Na druhou stranu si myslím, že je tady určitý manévrovací prostor. Pokud se podíváme, jak Američané v té své dohodě přistupují k ostatním teritoriálním nárokům, řekněme Ruské federace nebo minimálně tomu současnému postavení, tak říkají, že prakticky celá Luhanská, velké kusy Doněcké, Záporožské a také Chersonské oblasti mají de facto být ne Rusku přisouzeny, ale de facto uznány z hlediska jejich okupovaného statusu.
To nic nevypovídá o tom, že se tam právně nic nemění a Američané, ani zbytek světového společenství by neuznali právní nárok Ruské federace. Rozpor mezi de facto situací a právní situací nebo de iure situací, je velmi očividný. Já si dokážu představit, že by Ukrajina mohla přesvědčit Trumpa, že tento status, má-li být aplikován taky vůči Krymu, je cesta.
