‚Trénuj s armádou‘. Zájem o dobrovolné civilní cvičení byl v Polsku obrovský, zapojili se ženisté i chemici
Nasazení a správné utěsnění plynové masky, hledání min, střelba... a skoro za odměnu projížďka evakuačním obojživelným vozidlem. I tak může vypadat odpoledne na cvičišti v rámci vojenské akce „Trénuj s armádou“, která se v Polsku těší velké oblibě veřejnosti. Za uplynulých pět let se jí zúčastnilo už přes 30 tisíc lidí. Letos se zapojily i ženisté a chemici ve Vratislavi, říká zahraniční zpravodajka Radiožurnálu v Polsku, Kateřina Havlíková.
„Zatím je to hodně o dovednostech, které se hodí v terénu. Už jsem absolvoval evakuaci raněného, práci s kompasem, teď jsme rozdělávali oheň. Všechno se to určitě hodí pro případ, že bych se ocitl v nějakých těžkých podmínkách. Jen je škoda, že je to cvičení takové krátké. Ale pro začátek dobré,“ říká Szymon. Ještě v ruce drží křesadlo.
Z šestnáctičlenné skupiny se mu podařilo rozdělat oheň jako prvnímu, takže i pomohl pár dalším lidem, kterým se vykřesat jiskry tolik nedařilo. Zatím je s cvičením, kterého se účastní poprvé, spokojený. „Přišel jsem s kamarádem. On je tedy v jiné skupině, ale byl na „Trénuj s armádou“ už loni a říkal, že to bylo super, že se hodně naučil. Takže jsem se rozhodl, že letos do toho jdu taky.“ ‚Trénuj s armádou‘
Zájem o sobotu na cvičišti v rámci „Trénuj s armádou“ byl letos obrovský, jak říká kapitán Adam Sielicki z výcvikového centra ženistů a chemiků ve Vratislavi. „Oproti loňskému roku jsme navýšili kapacitu o padesát míst na 200 lidí. Velmi rychle se nám ale ozvalo dohromady 350 lidí. Plno jsme měli už před třemi týdny.“
Nakonec ale do samotného dne zasáhl pohřeb papeže Františka a vyhlášený národní smutek. Několik desítek lidí se kvůli tomu nakonec odhlásilo.
Vojenské výcvikové centrum ve Vratislavi je jedno z 36 míst po celém Polsku, kde vojenské jednotky v rámci už šestého ročníku akce nabízí jednodenní sobotní cvičení, po kterém účastníci dostanou certifikát, ale neskládají přísahu, ani se neupisují armádě. „My se spíš snažíme propagovat naše ozbrojené síly i obranu, včetně té civilní, na které se běžní lidé můžou podílet.
Letos klademe důraz na to, jak se chovat v krizových situacích. Takže si účastníci mohou vyzkoušet, jak vypadá evakuace z oblastí ohrožených přírodní katastrofou.“ Obyvatelé okolí Vratislavi se přitom v září loňského roku potýkali s přívalovými dešti a nebezpečím povodní. Vzpomínky na tehdejší rychle se měnící situaci jsou tak pořád živé.
Norma na nasazení masky je devět sekund
Kromě toho si účastníci zkouší střelbu slepými náboji, učí se prvky sebeobrany nebo první pomoc nebo se dozvídají, jak se bránit před prostředky hromadného ničení. To se děje na stanovišti, kde akorát instruktorka zrovna popohání ty, kterým se nedaří hladce navléct do ochranných oděvů.
„V tuhle chvíli už nacvičujeme praktické věci - takže nasazení plynové masky. To je první věc, kterou musíme udělat v kontaminovaném prostředí. Následuje nasazení ochranného oděvu a nakonec nasazení helmy. Tak vypadá kompletní osobní ochrana před otravnými bojovými látkami,“ popisuje, přitom nespouští oči ze svěřenců a aspoň gesty je popohání.
„Mají trochu nemotorné pohyby...“ říká s lehkým úsměvem. Jeden z účastníků ji po těch slovech trochu zpražil pohledem. „Pán se tu teď dotčeně ohlédl... ale daří se jim,“ dodává smířlivě. „Samozřejmě, někomu to jde rychleji, někomu pomaleji. Je to celé o cviku.
Vezměte si, že norma na nasazení masky je devět sekund. Ale to se tu zatím nikomu nepovedlo. V první skupině například si nejrychlejší člověk nasadil masku za dvacet tři sekund. To dokazuje, že to není lehký úkon. Ale cvičení dělá mistra. Myslím, že všichni se do toho pustili s ochotou a vědomím, že je dobré vědět, jak se to dělá.“
Až budou všichni ustrojení, jeden z instruktorů odpálí dýmovnici a každý se rozhodně kolem ní projít si ověří, jestli si zvládl masku nasadit podle pokynů, a jestli v oblaku bílého dýmu vůbec dokáže udržet směr.
Nevíme co nás v budoucnu čeká
Mezi těmi už oblečenými je Bartek, který program „Trénuj s armádou“ sleduje od jejího začátku. Loni se do něj zkoušel zapsat, ale bylo už plno. Letos si účast zatím pochvaluje. „Myslím, že tohle cvičení civilní protichemické obrany je hodně přínosné. Zvlášť dnes, kdy nevíme, co nás čeká. Mezinárodní situaci už asi nemůžeme nijak předvídat, takže musíme být připravení na všechno, co se stane. I to cvičení mě utvrzuje v tom, že když bude potřeba, vstoupím do armády.“
Mladý dokonce uvažuje o tom, že se zapíše na některý z delších a podrobnějších výcviků, které polská armáda nabízí - třeba v podobě výcviku záložníků, dobrovolné vojenské služby, nebo výcviku v rámci teritoriálních vojsk.
Na největší zážitek z výcviku pod vedením ženijních a chemických jednotek ve Vratislav určitě aspiruje projížďka PTSem - evakuačním pásovým obojživelným vozidlem. Pokud se tedy účastníkům podaří na něj vyběhnout. Cesta vede přes rybník i poligon a udržet se je občas výzva. Mezi možnostmi „natáčet“ a „udržet se na palubě“ celkem brzy volím druhou možnost a vypínám nahrávání.
Následné stanoviště sapérů, nabízí mnohem klidnější činnost - tedy pro tělo, ne pro nervy. Účastníci se tu dovídají o různých druzích výbušných zařízení a min a můžou si vyzkoušet jejich hledání, stejně jako si můžou vyzkoušet vybavení, které pyrotechnici používají k detonaci. Připravené jsou tu speciální nafukovací boty, ochranné obleky, detektory i roboti s různými nástavbami.
