Sněmovní obstrukce: přibývá projevů mimo body i nočních jednání. Nejvíc mluví Babiš s Okamurou
V tomto volebním období už poslanci a poslankyně jednali po 21. hodině víckrát než za předchozí tři období dohromady. Poslechem projevů tráví 39 hodin měsíčně, dvakrát víc než za vlády Petra Nečase (ODS).
Počátkem roku 2025 se začali ozývat zákonodárci, že aktuální způsob fungování Sněmovny není slučitelný s osobním životem. Poslankyně Martina Ochodnická (TOP 09) a Marie Jílková (KDU-ČSL) oznámily, že nebudou znovu kandidovat: jednání jsou podle nich nepředvídatelná a neefektivní.
Přidal se Josef Bernard (STAN), předseda rozpočtového výboru. „Strašně těžce nesu neefektivitu jednání Sněmovny a říkám si, že za celý svůj život jsem tak neefektivně strávený pracovní čas za sebou neměl,“ postěžoval si.
Analýza sněmovních projevů
Analýza je založena na detailním prozkoumání dat z jednání Poslanecké sněmovny za poslední čtyři volební období. Autoři sledovali čistý čas promluv poslanců bez započtení času stráveného řízením schůze, počet projednaných bodů a délku jednacích dnů. Použili kombinaci textových záznamů schůzí a otevřených dat Sněmovny.
Analýza sněmovních dat ukazuje, že celkový čas, který poslanci stráví projevy na plénu, v posledních letech výrazně narůstá. Zatímco zákonodárci obecně považují debaty za základ parlamentní práce, někteří už kritizují konkrétně zbytečně dlouhá a opakující se vystoupení bez jasné vazby na projednávané body – podle nich jde o plýtvání časem.
Čas strávený za řečnickým stolkem roste hlavně u opozičních poslanců, od 11 hodin měsíčně v Nečasově éře po 30 hodin za Fialy. Zvlášť dramaticky se prodloužily promluvy před samotným schválením programu – řečníci s přednostním právem (ministři, vedení Sněmovny, předsedové stran a předsedové sněmovních klubů) jimi v aktuálním neúplném volebním období strávili mimořádných 480 hodin. V předchozích obdobích to bylo shodně kolem 170 hodin. Nárůst se týká hlavně opozice.
„Vždy mám jasno o tom, co budu říkat,“ obhajoval Tomio Okamura (SPD) rekordní sedmihodinovou řeč v březnu 2023. „Já mluvím věcně, chci zdůvodnit, co a proč je špatně. Představu o délce projevu nikdy nemám. Já se snažím mluvit k věci. Můj jediný cíl je bojovat za občany, aby měli lepší životy a aby je vláda neokrádala o slíbené peníze,“ vysvětloval.
Noční jednání? Dnes běžné
Dlouhodobě klesá počet projednaných bodů – tedy věcí, o kterých Sněmovna oficiálně jedná a rozhoduje, jako jsou návrhy zákonů nebo personální změny. Nečasově vládě stačilo na odškrtnutí šesti stovek takových bodů 24 měsíců, Sobotkova už potřebovala 28 měsíců, Babišova navzdory covidovým komplikacím 36 měsíců a Fialova 37 měsíců. Jedním z podezřelých jsou právě obstrukce.
Stoupá také počet jednacích dní pléna. Od Nečasova volebního období postupně narostl z pěti na sedm a půl dne za měsíc. Projednaných bodů tak ubývá i přesto, že se jednání prodlužuje.
Sněmovní cyklus
Sněmovna typicky pracuje v šestitýdenním cyklu, který se dělí do několika bloků. První dva týdny jedná plénum – probíhají hlavní debaty a hlasování o zákonech. Následuje týden vyhrazený pro práci ve výborech, které připravují návrhy zákonů k projednání na plénu. Čtvrtý týden je variabilní, ovšem takřka vždy opět slouží k jednání pléna. Po něm opět následuje týden výborový a poslední týden bývá označován jako poslanecký: v něm se poslanci a poslankyně primárně věnují práci ve svých domovských regionech, setkávají se s občany, starosty a institucemi.
V aktuálním volebním období byla snaha zavést cyklus pětitýdenní, který se používal v roce 2022. Nicméně už v roce 2023 se Sněmovna vrátila k šestitýdennímu. S blížícími se volbami už není cyklus tolik respektován a je narušován mimořádnými schůzemi nebo volnými dny pro potřeby kampaní. O dodržování cyklu rozhoduje vedení Sněmovny a organizační výbor. Například probíhající 134. schůze má termín i v týdnu vyhrazeném pro jednání výborů.
Sněmovna standardně jedná do devíti hodin večer. Může si ale jednání sama prodloužit. V posledním volebním období výrazně narostl počet dní, kdy k tomuto prodloužení došlo. Je to primárně reakce koaličních poslanců na dlouhé proslovy opozice.
Přestože volební období ještě neskončilo, do nočních hodin už se protáhlo třikrát více jednání než během minulých volebních období. Sněmovní data tak nahrávají argumentu poslankyň, že jednání jsou méně předvídatelná.
‚Omezili nám interpelace‘
„Jestli nevyhrajeme a budeme v opozici, tak já v opozici nebudu. To je vyloučeno. Nemohu sedět ve žvanírně, kde si někteří hrají na demokracii,“ varoval Andrej Babiš (ANO) v rozhovoru pro Hospodářské noviny v roce 2016.
V posledním volebním období se Babiš ocitl v pozici. Právě on je přitom spolu s Tomiem Okamurovou (SPD) největším řečníkem. Každý stráví sněmovními projevy přes tři a půl hodiny měsíčně. Zhruba polovinu mimo jednací body.
Ve všech čtyřech analyzovaných obdobích nejvíce řečnili opoziční poslanci. Výjimkou jsou Petr Nečas a Andrej Babiš v roli premiéra.
Opozice se ale proti nařčením z obstrukcí brání. Podle předsedkyně poslaneckého klubu ANO Aleny Schillerové nejsou projevy jejich poslanců zdržovací: „Nejde o předčítání nesouvisejících textů, jak jsme byli svědky v minulých obdobích. Drtivá většina vystoupení má věcný obsah,“ uvedla v e-mailovém vyjádření pro redakci. Podle ní mají opoziční poslanci v aktuálním volebním období omezené možnosti, jak se ptát vlády – například kvůli omezení ústních interpelací. Proto podle ní využívají prostor při schvalování programu, aby otevřeli důležitá témata.
Jiný pohled má dlouholetý poslanec Marek Benda (ODS), který v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz řekl, že některé postupy opozice vnímá jako zneužívání jednacího řádu. Podle něj se čím dál častěji navrhují body, které „nemají žádný věcný obsah, ale nutí Sněmovnu zdržovat se hlasováním.“ Kritizuje také to, že se program schůze někdy schvaluje až večer, což dřív nebývalo – a právě to podle něj vede k častějším večerním a nočním jednáním.
„Opozice dnes neblokuje jeden klíčový zákon za volební období, ale řekla si, že za každou cenu bude bránit projednání více než desítky zákonů,“ řekl. I proto podle něj narůstá nejen délka debat, ale i počet mimořádných schůzí a večerních vystoupení.
Benda přiznává, že obstrukce jsou součástí parlamentní praxe, ale hranice podle něj nastává ve chvíli, kdy „už nejde o vyjádření postoje, ale jen o zdržování za každou cenu.“ Sám navrhuje změny jednacího řádu – například omezení délky vystoupení s přednostním právem nebo snazší možnost zkrátit rozpravu, pokud s tím Sněmovna většinově souhlasí.
Jde to i jinak
V Evropském parlamentu se podobné blokování neděje, přestože v něm zasedá 720 členů. Jednací řád v několika bodech stanoví, jak se rozděluje čas na vystoupení – politickým skupinám (frakcím) je přidělen podle velikosti a jednotliví poslanci mívají často jen minutu na projev. Předsedající má pravomoc zasáhnout, pokud řečník překročí čas nebo se odchýlí od tématu.
Vedle toho existuje systém catch-the-eye (česky zachycení pohledu), kdy se mohou krátce vyjádřit i ti, kteří nebyli předem na seznamu řečníků. Podobný systém mají i v Německu.
Ve Velké Británii místo striktních pravidel zajišťuje pořádek speaker, předseda sněmovny, jehož slovo má sílu zákona. Mezi jeho pravomoci patří vykázání poslance ze sálu i na několik dní.
Analýza vznikla s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
