Tomáš Halík: Máme se stále báječně. Opozice ale zneužívá tekutý hněv lidí a obrací ho proti vládě
Nejen o Velikonocích, v čase nejvýznamnějších křesťanských svátků, mohou k duchovnosti i naději tíhnout lidé, kteří se jinak prohlašují za nevěřící. „Myslím, že je potřeba překonat tu hranici, kterou často klademe mezi věřící a nevěřící,“ navrhuje pro Český rozhlas Plus katolický kněz a teolog Tomáš Halík. V pořadu Osobnost Plus zdůrazňuje: „V Čechách se stále máme báječně a měli bychom za to být nesmírně vděční.“
Ve srovnání se světem patří Česko mezi bezpečné a blahobytné země. „Ale samozřejmě na nás dopadá nejistota. Nevíme, jak to bude dlouho trvat, může se to změnit. Vidíme, že se svět před námi obrovsky mění,“ uznává Halík.
K nejistotě ve společnosti podle něj přispívá ruská agrese vůči Ukrajině. Válka se promítá i do hospodářské situace Česka, kdy je potřeba, aby vláda udělala nepopulární krok a více investovala do obrany.
„Kdybychom měli skutečně fungující demokratickou kulturu, tak i opozice se bude v této situaci chovat solidárně, loajálně,“ zamýšlí se. „Řekne: Ano, máme vůči vládě různé připomínky, některé věci se nám nelíbí – ale teď musíme táhnout za jeden provaz.“
Současná opozice ale podle teologa neklidnou situaci využívá ke kritice vládních stran. „Celá opozice, ta krajní i ta největší opoziční strana, se chová způsobem, že jako hyeny zneužívají situaci. Tekutý hněv obracejí vůči vládě,“ popisuje.
Naděje v církvi
Katolický kněz mluví také o tom, že církev v mnohém selhává a často nereflektuje dobu, ve které žijeme.
„U nás je to asi, pravda, trošku víc než jinde, ale není to pouze česká záležitost,“ soudí a vzápětí dodává: „Jezdím po kontinentech a přednáším o tom, co vidím jako obrovskou naději v rámci církve – která by byla nadějí nejen pro církev, ale skutečně pro svět. A to je idea papeže Františka: synodalita, společná cesta.“
26:19
Trendy ohrožující demokracii jsou zatím nezastavitelné. Nejsem velký optimista, říká etik
Číst článek
Církev ale stále klade důraz především na nauku a morálku, které podle teologa zastínily i to úplně nejpodstatnější: „To je spiritualita, kultura vnitřního života. To současný člověk nesmírně potřebuje, je tady úžasná žízeň po spiritualitě.“
Naději a duchovnost v sobě mohou mít lidé, kteří se jinak prohlašují za nevěřící, a přeje si, aby už se nerozdělovalo na lidi věřící a nevěřící.
„Hlavní hranice vede mezi lidmi, kteří žijí na povrchu – polykají všechny módní reklamy, ideologie – a mezi lidmi, kteří se snaží dívat trochu s nadhledem. K tomu je třeba kultivovat schopnost vidění, naslouchání, posuzování. Podívat se na svůj život ještě z jiné perspektivy,“ doporučuje.
Z čeho mají lidi špatnou náladu? A kde máme hledat naději, se kterou se pojí nejvýznamnější křesťanské svátky? Poslechněte si celý rozhovor v audiu na začátku článku.
