Od 1. května 2025 se mění pravidla pro placení rozhlasového poplatku. Více informací zde.

Společný účet, týdenní jídelníček a měsíční kapesné, i tak to chodí v pražském klášteře řeholnic

Řád školských sester svatého Františka má 37 členek a patří k těm nejpočetnějším v Česku. Řeholnice hospodaří dohromady, takže platy nebo důchody míří na společný účet. Jak zaznívá v seriálu Radiožurnálu Život s Bohem, z pokladny dostává každá řádová setra měsíčně 500 korun kapesného.

Život s Bohem Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Řeholnice v rámci takzvané svatby s Bohem slíbily, že budou žít v poslušnosti, čistotě a chudobě. Chudoba znamená i to, že nic nevlastní a hospodaří dohromady. Když sestra potřebuje například nové boty nebo má rozbitý mobil, zajde za matkou představenou.

Přehrát

00:00 / 00:00

„Každý člověk se musí nějak podřídit nebo něčeho zříct. My to máme v prohloubené podobě,“ říká sestra Bonaventura

„Každá ze sester se musí rozhodovat, co vlastně potřebuje a co už je nadbytečné,“ vysvětluje řeholnice Josefka.

Zmiňuje i pravidelné měsíční kapesné 500 korun. „To je částka, za kterou si kupujeme nějaké drobnosti pro denní potřebu. Nikomu nemusím vysvětlovat, že jsem si koupila zmrzlinu, kafe nebo dárek pro příbuzné,“ přibližuje Josefka, která pracuje jako ředitelka Charitního domova v Provinciálním domě v Praze 6. V něm bydlí část z 37 školských sester svatého Františka. Další žijí v brněnské nebo liberecké komunitě.

Pokoje nejsou studené ošklivé cely

V pražském komplexu se dvorem a zahradou jsou pokoje sester, místnosti pro hosty nebo společenské sály. Na zdech kláštera visí křížky a obrazy, místy jsou vidět také sošky Panny Marie. U vchodu je zároveň větší kaple s desítkami míst k sezení. O kousek dál na chodbě svítí modrou barvou na stropě přidělaný Wi-Fi modem.

Josefka má černé šaty, pod které si obléká bílé triko s límečkem nebo bílý rolák. Je také určené, že spodní lem šatů musí být 15 až 25 centimetrů od země. Boty by měly být tmavší. Pravidla určuje takzvaná provinciální kapitula školských sester, která se skládá z řeholnic.

Kněz Halík koupil od kapucínů kolínský klášter. Zaplatil za něj 15 milionů korun

Číst článek

„Budík mně zvoní po páté hodině ráno. Zapálím si svíčku, udělám si asi půlhodinové osobní rozjímání ještě v pokoji a do kaple pak přicházím na společnou modlitbu. Ta se koná ráno, v poledne a večer,“ upřesňuje sestra Josefka, civilním jménem Renata Musilová. Do jejího pokoje se nesmí, sestry bydlí v uzavřené části, které se říká klauzura.

„Není to žádná ošklivá studená cela. Máme takové klasické, řekla bych, moderní pokojíky. Mám tam postel, stůl, křesílko, knihovničku, nic extra. Prostě to, co potřebuji. Nevymýšlíme nějaké nadstandardní věci. Ale na slamníku nespíme, ani na zemi,“ směje se Josefka některým představám lidí.

V kuchyni pomáhá i 93letá řeholnice

Klášter funguje také jako charitní dům pro starší sestry, nejstarší řeholnice je 93letá Stanislava, která je původně zdravotní sestra.

V ČR působí celkem 64 ženských řeholních institutů

10 institutů kontemplativních neboli rozjímavých (94 žen)
– věnují se modlitbě a rozjímání, žijí v uzavřených klášterech
– např. trapistky, karmelitky, klarisky, dominikánky

54 instituty ostatní (822 žen)
– např. boromejky, františkánky, cyrilometodějky, františkánky
– sestry pracují v civilním prostředí, např. ve zdravotnictví, sociálních službách, charitě, ve školách

Zdroj: Katalog řeholních institutů v ČR, leden 2025

„Je mi tady velmi dobře, nic mi nechybí, žiji krásně. Zdraví mi slouží a chodím ještě pomáhat tady u nás do kuchyně, někdy také skartuji papíry v kanceláři,“ vypráví Stanislava.

V kuchyni kláštera visí na nástěnce jídelní lístek na celý týden. Jeden ze dvou kuchařů čte, co se zrovna chystá připravovat k obědu. „Dneska tady máme hořčicové plátky s bramborem, celerovými hranolky, taková rodinná kuchyně. Polévka vločková s mrkvičkami. Sestry si sestavují, na co mají chuť, zadají mi to a já to vyrobím,“ usmívá se kuchař.

Josefka jde dál chodbou do takzvaného refektáře, tedy společné jídelny. „Tady máme společné snídaně, obědy a večeře. Je to i sál pro setkávání komunit. Dál jsou tady takzvané hovorny pro návštěvy a ještě jedna menší jídelna. Sem můžeme pozvat kohokoli zvenku.“

Život v čistotě a poslušnosti

Když je hezky, sestry vyrážejí o víkendu na výlet, procházku nebo plavat. „Snažíme se o sebe navzájem starat, stejně jak to bývá v rodině,“ popisuje společné trávení času Josefka, která víc rozvádí také život v čistotě.

28:07

Pobyt v klášteře mě naučil toleranci a lidskosti. Je to nezvyklá zkušenost, říká spisovatelka Dvořáková

Číst článek

„Nejde jen o to, že nežijeme sexuálním životem, ale že se snažíme mít hezké vztahy mezi sebou. Nejde o to, jestli jsme vdané nebo svobodné, ale že žijeme pěkně pro sebe navzájem a i pro lidi, co k nám přicházejí. Snažíme se mít srdce na dlani. Ta čistota má pro nás široký pojem,“ vysvětluje sestra Josefka.

Vedle života v chudobě a čistotě slibují sestry také život v poslušnosti. „Není to tak, že bych slepě poslechla všechno, co mně kdo řekne. Je to ale určitý způsob vnímání autority, která je potřebná k tomu, aby se věci hýbaly nebo jsme se někam posouvaly,“ přibližuje.

Závoj pracovní a oficiální

Mladší sestra Bonaventura doplňuje, co přesně znamená symbolika nošení závoje. „To je takové znamení, že tu naši ženskost, tu krásu dáváme jen Bohu a přístup k ní má jen on.“

Řeholnice mají dva druhy závoje. Bílý je pracovní a černý víc oficiální. „Mít závoj byl pro mě nejdřív nezvyk. Ta látka je ale velmi lehká, takže to netáhne. Spíš se občas stane, že když mě někdo obejme, tak to trošku sjede a závoj si pak musím narovnávat,“ usmívá se Bony, která závoj nosí od roku 2019.

Sestra Bonaventura | Foto: Zuzana Jarolímková | Zdroj: Český rozhlas

Pro sestru Bonaventuru, 31letou psycholožku, je život v chudobě, čistotě a poslušnosti výzva. „Je to naplňující, ale je to samozřejmě i nějaký sebezápor nebo takové sebedarování. Ale přijde mi, že se to vlastně netýká jen řeholníků. Každý člověk se musí nějak podřídit nebo něčeho zříct. Takže my to máme v prohloubené podobě,“ říká Bony.

Slovo jeptiška je hanlivé

Vnitřní část kláštera působí na první pohled jako nemocnice nebo zařízení sociálních služeb. Josefka prochází na chodbě kolem kovového velkého gongu. Dříve sloužil ke svolávání na modlitbu.

„Vydává takový tón, že to je slyšet po celém domě. Teď už má ale každá sestra svůj budík, takže tenhle gong slouží jenom k mimořádným situacím, třeba kdyby hořelo,“ říká Josefka, která se kovového gongu lehce dotýká a jemně ho nechá v chodbě rozeznít.

Stejně jako ostatní sestry zažívá to, že ji lidé čas od času označí za jeptišku. „Jeptiška není správný výraz, je to hanlivější. Lepší je určitě oslovení sestra. Věřící nás zdraví chvála Kristu, což je takový katolický pozdrav,“ vysvětluje v klášteře školských sester svatého Františka 43letá sestra Josefka.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme