Mobily vymění za klapačky a baví je to. Dávnou tradici vodění Jidáše udržují kluci
Tradici vodění Jidáše se v Česku podařilo uchránit jen v několika málo oblastech. Nejvíce lokalit v rámci celého Česka se nachází v Pardubickém kraji. Jedná se hlavně o vesnice v prostoru mezi Holicemi, Vysokým Mýtem, Luží, Chrastí a Hrochovým Týncem.
Obchůzka s Jidášem se koná jeden den v roce, a to na Bílou sobotu. Navazuje na obchůzky, při nichž chlapci školního věku, s dřevěnými řehtačkami a klapačkami, chodí po vesnici, a to už od Zeleného čtvrtku. Zvuk klapaček má nahradit utichlé zvony, které podle tradice odletěly do Říma s Kristovým zatčením a vracely se až po jeho vzkříšení. Silné klapání má také pomyslně ochránit vesnici od zlých sil.
Jidáše vodí v našem kraji téměř na 30 místech. Velikonoční smrk je ale jen jeden
„Stejně jako od čtvrtka chodí chlapci s klapačkami okruh vesnicí, tak i sobotní trasa tento okruh dodržuje. V sobotu se také podle tradice musí alespoň část masky Jidáše spálit. Oheň tak rituálně očistí vesnici od zlých sil a konečně může přijít jaro. Je zřejmé, že tato tradice má kořeny už v pohanských dobách,“ vysvětluje kurátorka etnografických sbírek Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Soňa Krátká.
Obchůzky obvykle organizuje nejstarší z chlapců, který se stává Jidášem. Pomáhá mu Velký a Malý pán.
Sláma, hrachovina i len
Stejně tak jako se od vesnice k vesnici mírně liší text popěvku nebo jeho délka, jakož i četnost obchůzek, mění se také podoba masky. „Maska Jidáše má být podle tradice zhotovena z přírodních surovin a představitel nesmí být na první pohled poznat, tedy pokud obličej nekryje čepec ze slámy nebo rákosí, tak je alespoň důkladně zamalován,“ přibližuje Soňa Krátká, která se terénním etnografickým výzkumům věnuje řadu už let.
„Maska Jidáše bývá nejčastěji vyrobena ze slámy, někde zase ze lnu. Zatímco se maska, která zahaluje tělo, pálí, složitěji vytvořená čepice se většinou uchovává pro příští Velikonoce.“
Zvyk vodění Jidáše je zapsán na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury a samozřejmě figuruje také na seznamu tradic Pardubického kraje. Tam je už deset let zapsaný také jeden zcela unikátní zvyk. Týká se obce Střemošice nedaleko Luže a tamní tradice Velikonočního stromu.
Se žingruty a bez jeřábu
Ve Střemošicích má minimálně 125letou tradici stavění velikonočního stromu. V Čechách je to údajně jediné místo, kde takový velikonoční zvyk existuje. Mnoho lidí se vztyčení smrku ve Střemošicích plete s tradiční májkou. Střemošický velikonoční zvyk má ale ještě svoji další část, a to navazující lidovou zábavu, Věneček o Velikonoční neděli.
Několik dní před vlastní stavbou velikonočního stromu si muži v lese vyberou vysoký smrk. Ten pokácejí tak, aby nepoškodili jeho špičku, a odstraní kůru. Vrchní část smrku ozdobí věncem a barevnými fábory. V neděli v dopoledních hodinách potom muži ručně, za pomoci bidel a tzv. žingrutů strom zvednou a upevní.
