Masakr v Postoloprstech skončil jen konstatováním, že taková byla doba, připomíná spisovatel Jiří Padevět
Připomínat významné události našich dějin je nesmírně důležité, myslí si spisovatel Jiří Padevět. Historie Československa je pro něj nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Zanedlouho vyjde jeho kniha s názvem Postoloprty – Příběh vražd, které nikdo nenařídil, nikdo nespáchal a nikdo nevyšetřil. Vypráví o masakru sudetských Němců v červnu roku 1945, který, co do obětí, překonal až válečný zločin ve Srebrenici během války v bývalé Jugoslávii.
Přestože v červnu roku 1947 kvůli postoloprtskému masakru vznikla parlamentní vyšetřovací komise, jeho aktéři nikdy nebyli souzeni a závěrečná zpráva zůstala tajná. Ve stejném roce se také odehrála exhumace více než 760 těl. Podle některých historiků ale bylo obětí mnohem více.
„To prostě byl zločin. Stát se ho snažil vyšetřit, komise pracovala velmi usilovně, to se jí nedá upřít, nicméně pak jen konstatovala, že události se staly, ale nikdo za ně vlastně nemůže, protože taková byla doba,“ odkrývá Jiří Padevět děj knihy, která vyjde téměř přesně po 80 letech od hrůzné události.
Zřeknutí se odpovědnosti za jedno z největších masových vraždění při takzvaném divokém odsunu Němců vede ředitele Nakladatelství Academia k úvaze, zda český národ nepoužívá pro nelehké pasáže svých dějin podobný vzor až příliš často.
„Jestli často nepokrčíme rameny a neřekneme si: No, tak pan Vonásek udával, taková byla doba, pan Vopička byl ve Vlajce, pan Novák byl u StB, taková byla doba… Zda prostě neomlouváme svoje hříchy jen tímto pouhým konstatováním,“ uvažuje držitel ocenění Magnesia Litera.
„Není to myšleno nijak útočně proti samotnému městu, ale Postoloprty jsou do jisté míry signifikantní událostí, která charakterizuje naši moderní historii. Ne zcela, ale některé její části určitě,“ dodává Jiří Padevět.
20:45
Masakr v Postoloprtech byl aktem genocidy, tvrdí badatel Padevět. Potrestán ale za to nikdo nebyl
Číst článek
V kůži Edvarda Beneše
Výročí konce druhé světové války je pro nás symbolem konce zla, ale mělo by symbolizovat také počátek dalšího utrpení národa. V tomto ohledu se nabízí otázka, jak autor více než tří desítek publikací o našich moderních dějinách vnímá komplikovanou osobnost československého prezidenta Edvarda Beneše.
„Především bych nikdy nechtěl žít v jeho kůži, a to v žádné etapě jeho života, hlavně tedy od roku 1938 až do jeho smrti. Nicméně právě už tento zmíněný rok mu vyčítám. Je to samozřejmě naprosto spekulativní, protože se to nestalo, ale já si myslím, že jsme se měli bránit,“ říká Jiří Padevět.
Podobně kriticky pak vidí i Benešovy kroky vedoucí k poválečnému uspořádání Československa a následnému posunu státu pod drtivý vliv Sovětského svazu. „Domnívám se, že prezident středoevropské země musel mít informace o tom, co je sovětský zločinecký komunistický režim zač, nebo to musel alespoň tušit. Jeho roli na konci války lze vnímat jako velký symbol. On i vláda přijeli do republiky z východu. Beneš měl podle mě přiletět z Londýna,“ zdůrazňuje.
A jaký vztah má Jiří Padevět k jižním Čechám? Celý rozhovor se spisovatelem a nakladatelem si poslechněte v přehrávači výše.
