Houslista Pavel Šporcl si rozšiřuje hudební obzory – se svým projektem Rebel s modrými houslemi hraje rockové balady i písně Billie Eilish nebo Ozzyho Osbourna. „Nejsem žádný rocker, nikdy jsem nebyl, ale postupně zjišťuji, jak kvalitní ta hudba je. Dá se hrát instrumentálně, bez zpěvu, a přesto má obrovskou sílu a hodnotu,“ říká Šporcl v rozhovoru pro Radiožurnál.

Rozhovor Praha 18:36 30. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kde se ve vás bere ta rocková osobnost, rockové choutky?
Před rokem a půl jsem byl osloven festivalem Hudba Znojmo s návrhem na nový program a domluvili jsme se na rockovém projektu. A od té doby mám rockovou hudbu čím dál radši. Nejsem žádný rocker, nikdy jsem nebyl, ale postupně zjišťuji, jak kvalitní ta hudba je. Dá se hrát instrumentálně, bez zpěvu, a přesto má obrovskou sílu a hodnotu.

Takže ve vašem osobním playlistu dnes najdeme třeba Deep Purple nebo Led Zeppelin?
Přesně tak. Písně od těchto kapel samozřejmě hrajeme v rámci projektu Rebel s modrými houslemi. Ale inspiruji se dál – uvažuji o skladbách od Imagine Dragons, Red Hot Chili Peppers a dalších. Tyhle věci zatím v repertoáru nemáme, ale rád bych je tam časem zařadil.

34:33

S hudbou je to jako s jízdou na kole. Jdete si to užít, ale stejně se sedřete, směje se houslista

Číst článek

Nezůstáváme ale jen u velkých rockových hitů – hrajeme i balady, českou hudbu, třeba Karla Gotta nebo Vaša Patejdla. Máme i vlastní úpravy písní jako Voda čo ma drží nad vodou, něco od Billie Eilish nebo Ozzyho Osbourna. Ten výběr je opravdu široký a podle reakcí publika velmi dobře funguje.

Housle a Billie Eilish

Zmiňujete Billie Eilish – ve vašem setlistu je i její oscarová píseň. Je to způsob, jak oslovit mladší publikum a přitáhnout je k houslím?
Ano, i to je jeden z důvodů. Chci ukázat, že housle jsou moderní nástroj 21. století. Že nejsou jen pro klasiku a romantismus.

Když zvolíte kvalitní hudbu, má smysl ji hrát i instrumentálně. A my s kapelou si sice aranže lehce přizpůsobujeme, ale zároveň respektujeme původní verzi skladeb. Funguje to skvěle.

Jak se rock a housle propojují? Je to složité?
Samozřejmě že se to dá propojit – jinak bych to nedělal. Obdivuji skladatele a kapely, které vytvořily hudbu, co se dá hrát jen na housle. Pro mě je celý ten formát koncertu úplně nový. V klasice většinou stojíte na místě, nehýbete se, hrajete akusticky, často s orchestrem.

3:33

Hudba působí na mozek jako čokoláda nebo sex. ‚Ušní červi‘ dokáží ale pořádně potrápit

Číst článek

U rockových koncertů je všechno ozvučené, máme dlouhé zvukové zkoušky. A to mi dává volnost – můžu se hýbat, tančit, chodit po pódiu, komunikovat s publikem. Je to pro mě úplně nový svět, který mě nesmírně baví. A i když klasická hudba pro mě zůstane prioritou, s tímhle chci určitě pokračovat.

Blíží se léto a sezona open air festivalů. Hodí se váš projekt i tam?
Rozhodně ano. Už letos budeme hrát třeba na Benátské noci. Věřím, že se ten projekt dál rozroste a v příštích letech bude součástí mnoha velkých festivalů. Je to trochu vybočení z klasického festivalového repertoáru, ale pořád zůstáváme v pop-rockové hudbě.

Co vás teď ještě čeká?
Intenzivně připravuji čtvrtý ročník festivalu Hvězdy nad Vltavou, který se koná v jižních Čechách, zejména v Českých Budějovicích a okolí. Založil jsem ho, abych tam přivedl hudbu a interprety, které běžně nemají šanci slyšet.

Je to mezinárodní festival – letos máme přes 50 účinkujících, přijede například i English Chamber Orchestra, jeden z nejslavnějších komorních souborů světa. A srdečně zvu i na náš koncert v Praze – 23. června právě s English Chamber Orchestra.

Jiří Štefl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít