Pokud Íránci nebudou jednat o nové jaderné dohodě, hrozí jim „bombardování, jaké nikdy neviděli“, varuje Donald Trump. „Íránci v tuto chvíli sází na to, že k ozbrojené konfrontaci nemusí dojít, protože mají za zády ruského partnera. Je otázka, co si od toho Donald Trump reálně slibuje. Může to být součást nějaké větší hry,“ říká v rozhovoru analytik Josef Kraus. Jednání o dohodě přitom mohou zkrachovat na podmínkách, které si obě strany kladou.

Rozhovor Teherán/Washington 6:23 2. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Donald Trump v neděli pohrozil, že pokud Íránci nepřistoupí na novou jadernou dohodu, zažijí „bombardování, jaké nikdy předtím neviděli“. V dopise zaslaném íránskému vedení v polovině března přitom Trump stanovil dvouměsíční lhůtu na uzavření nové jaderné dohody, jednání by tedy mělo začít do poloviny května. Je nová dohoda na spadnutí?
Jestli je na spadnutí, se špatně predikuje, zvlášť ve složitých předpovědích toho, co americký prezident udělá, nebo neudělá. Z obou stran ale přichází celá řada signálů, že minimálně vůle jednat je. A teď jde o to, jak budou vypadat podmínky, které bude jedna nebo druhá strana požadovat. Můžeme vycházet z toho, co tady bylo před lety a kolem čeho se jednání už několikrát točila. To znamená íránský požadavek na odstranění mezinárodních ekonomických sankcí, které skutečně dusí íránské hospodářství. A na straně Spojených států to je větší transparentnost nebo plné zastavení íránského jaderného programu.

Potom tam ale může být celá řada podmínek, na kterých to může ztroskotat a na kterých to ztroskotalo už v minulosti. Pokud Spojené státy budou mít požadavky výrazně vyšší než jen zmrazení íránského jaderného programu a pokud se požadavky budou vztahovat i na íránské vojenské schopnosti konvenčního charakteru, to znamená třeba ukončení provozu balistických střel, zastavení dodávek bezpilotních prostředků Rusku nebo také reálné zastavení podpory Hizballáhu v Libanonu, to všechno mohou být podmínky, které pro íránskou stranu nebudou akceptovatelné.

Na tom to celé může krachnout, nemluvě o tom, že Spojené státy nemusejí nabídnout v dostatečné míře to, co Íránci požadují, a to je uvolnění sankčního režimu. Pokud se podíváme, jak vypadá vyjednávání míru na Ukrajině, kdy Spojené státy vyvíjejí na zemi takový nátlak i ekonomického charakteru, že jsou Ukrajinci donucení přistoupit na dohodu o využívání nerostných surovin, je dost možné, že se Američané budou snažit tlačit silou i na Írán. Pokud ale nenabídnou dostatečnou reciprocitu v podobě odstranění ekonomických sankcí, nebude to realizovatelné.

Íránský prezident Masúd Pezeškján v neděli vyloučil přímá jednání se Spojenými státy, naznačil ale ochotu k nepřímým rozhovorům. Zároveň zdůraznil, že Írán sice proti jednáním v zásadě není, Washington ale musí nejprve napravit své minulé „pochybení“ a obnovit důvěru. Pod tím si tedy máme představit to, že jednání by mělo předcházet zmírnění protiíránských sankcí?
Buď to, nebo cokoliv dalšího. Spojené státy jsou víceméně vnímány jako aktér, který by měl učinit první vstřícný krok, což je právě postaveno na velice špatné íránské zkušenosti s administrativou Donalda Trumpa. Jednou z prvních věcí, které Donald Trump ve svém prvním funkčním období v zahraniční politice udělal, bylo, že jednostranně vystoupil z fungující jaderné dohody s Íránem. Od té doby je tam poměrně logicky velká nedůvěra íránského režimu vůči Donaldu Trumpovi a Spojeným státům jako takovým. To znamená, že než Íránci podniknou nějaké kroky, budou očekávat, že Američané projeví vůli a nebudou to jen plané sliby, že se domluvit chtějí.

Trumpova snaha o úspěch

Má Írán vůbec možnost na dohodu nepřistoupit, pokud je po říjnových útocích Izraele a zničení systémů protivzdušné obrany vůči případným úderům zranitelný?
Írán zase tak zranitelný není. Jeho schopnosti nejsou postavené jen na tom, že musí nutně zachytit jakýkoliv ozbrojený útok vůči vlastnímu území. Má celkem dobré kapacity k tomu rozpoutávat „peklo“ zase někde jinde, pokud použiji Trumpovu rétoriku. Spíše by šlo o to, co by Írán udělal, pokud by jeho území bylo ze strany Spojených států takto napadeno. Nicméně v tuto chvíli není jasné, jestli se jedná jen o plané výhrůžky. Donald Trump přeci jen vyhrožuje, kudy chodí, a naplnění těchto výhrůžek je pak věc jiná.

Maximální tlak, hybridní válka a pomoc z Kremlu. Také Írán je v mysli Trumpa dál prioritou, míní expert

Číst článek

Je důležité to chápat spíš v tom kontextu, že si obě strany vymezují pole pro započetí vyjednávání, a Donaldu Trumpovi je relativně vlastní, že to dělá z pozice síly. Nutně to ale neznamená, že zítra musí dojít k bombardování cílů v Teheránu. Podle mě to ani jedna strana nechce. Chtějí se domluvit, protože to dává smysl v celé řadě záležitostí politiky Blízkého a Středního východu. To není jen o vztazích mezi Íránem a Spojenými státy, je to záležitost, která se týká bezpečnosti celého regionu. Pokud se situace vymkne kontrole, může to ohrozit bezpečnost regionu a situace bude dále eskalovat.

Pozice Íránu se nicméně zhoršila nejen kvůli izraelským úderům, ale také kvůli oslabení libanonského hnutí Hizballáh, pádu Asadova režimu v Sýrii nebo oslabení Hamásu v Gaze. Bude tedy Írán jednat ze slabší pozice než při vyjednávání první dohody?
Určitě ano. Íránci jsou těmi, kteří tahají za kratší konec provazu, a současné změny a rozpoložení sil na Blízkém a Středním východě nehrají v jejich prospěch. Konflikty s Izraelem, oslabení Hizballáhu v Libanonu a zejména pád Bašára Asada jsou zásadní rány pro íránskou politiku v regionu a pro zajištění vlastní bezpečnosti. A to se nebavíme o tom, jaké důsledky mohou mít blížící se volby v Iráku, které mohou opět otřást pozicí Íránu v této zemi. Zároveň s tím, že je jeho hospodářství ve velice špatné kondici, Írán potřebuje dohodu mnohem víc než Spojené státy. To ale nutně neznamená, že si Američané budou diktovat cokoliv a Íránci na to přistoupí.

Americký postoj k Ukrajině a Blízkému východu v Trumpově režii. Má šanci zvrátit průběh válek?

Číst článek

Byl by tam i zásadní vnitropolitický problém. Poměrně silná část režimu je proti jakékoliv dohodě se Spojenými státy, protože jim nevěří. Íránci v tuto chvíli sází na to, že k ozbrojené konfrontaci nemusí dojít z toho důvodu, že mají za zády ruského partnera. Je otázka, co si od toho Donald Trump reálně slibuje. Může to být součást nějaké větší hry nebo jen odklánění pozornosti, stejně jako nedávné americké bombardování cílů Húsíů v Jemenu, které zcela zjevně slouží především k odvrácení pozornosti od nefunkčnosti vyjednání míru na Ukrajině.

Co by mohlo být cílem této „větší hry“ Donalda Trumpa?
Donald Trump potřebuje nějaký zásadní úspěch v zahraniční politice. Voličům sliboval prakticky nemožné a zpočátku se soustředil zejména na Ukrajinu. Dnes je ale vidět, že to je přeci jen běh na delší trať než na 24 hodin a že úspěch nemusí být zaručen ani za cenu ztráty podpory ze strany spojenců. Celé to může skončit blamáží, logicky se tak nabízí snaha o nějaký jiný úspěch. Tím může být druhý velký konflikt, a to je konflikt v Pásmu Gazy, tedy zajištění míru a stability na Blízkém a Středním východě. Něco takového se ale bez Íránu udělat nedá.

Saúdsko-íránské vztahy

Jak by tedy dohoda mohla vypadat? V čem by měla být jiná než ta původní, kterou Trump během svého prvního funkčního období označil za „příšernou“ a v roce 2018 od ní odstoupil?
Vlastně si nedovedu představit, že by měla vypadat jinak. Byla koncipovaná velice dobře a hlavně byla funkční, až do jednostranného odstoupení ze strany Spojených států. Íránský jaderný program byl transparentní, Mezinárodní agentura pro atomovou energii dlouhodobě tvrdila, že to, co Íránci deklarují, je pravda, že spolupracují a pouští inspektory tam, kam chtějí, a že je vše v pořádku. Na druhé straně se ale nepodařilo pořádně nastartovat odstranění sankcí a vtažení Íránu do mezinárodního bankovního systému tak, aby fungoval mezinárodní obchod a další věci. Dohoda se zrušila dřív, než se to podařilo naplnit.

15:51

Sílící aliance Ruska a Íránu děsí Západ. Teheránu by jaderné know-how pomohlo urychlit vývoj zbraní

Číst článek

Dohoda tedy může mít dílčí úpravy parametrů, aby to nevypadalo jako čistý klon, protože by tím Donald Trump popřel sám sebe. Otázkou je, jestli by se tím vůbec zabýval, ale reálně tam není moc co dalšího stavět. Íránci nepřipustí, aby součástí jaderné dohody bylo omezování jeho vojenských kapacit, protože to je jedna jejich záruka. Dovedu si ale představit, že neformální součástí dohody nebo její tajnou doložkou může být to, že Íránci přestanou být tak moc aktivní v případě podpory Hamásu v Pásmu Gazy, což zase může zvýšit šance na ukončení tohoto konfliktu.

Dokážete tedy vysvětlit to, proč Trump předešlou dohodu označoval za příšernou, když dnes trvá na tom, že se musí uzavřít dohoda nová?
Tehdy byly důvody poměrně nasnadě. Sliboval to už v průběhu prezidentské kampaně, a to pod tlakem a ve vleku svých důležitých sponzorů v rámci kampaně. Na jedné straně to bylo saúdské království, ostatně Saúdská Arábie byla první zemí, kam se Donald Trump po svém zvolení vydal na zahraniční cestu. A druhým podporovatelem byl také Izrael, respektive velice silná židovská lobby ve Spojených státech, která je dlouhodobě navázaná na Republikánskou stranu. Oba tito aktéři měli velký zájem na tom, aby žádná jaderná dohoda s Íránem nebyla. Naopak jejich dlouhodobou snahou bylo Írán co nejvíce izolovat od mezinárodního společenství. Mezitím se ale situace trochu změnila.

Před několika lety byly saúdsko-íránské vztahy doslova na bodu mrazu, v posledním roce ale vidíme dramatický obrat, kdy se i za mediace Číny dostávají tyto státy blíže a blíže. Otevřely si opět diplomatická zastoupení, vrcholní představitelé si vzájemně jezdí na návštěvy, plácají se po rameni a můžeme slyšet, že saúdsko-íránské vztahy jsou nejlepší za posledních 30 let, což je skutečně pravda. Do toho tu máme válku v Pásmu Gazy a ohromné izraelské problémy s tímto konfliktem, přičemž Írán několikrát prokázal, že má poměrně zajímavé schopnosti a vojenské kapacity nejen v tom podporovat zástupné aktéry v boji proti Izraeli, ale také přímo zasáhnout vlastními vojenskými kapacitami izraelské území.

To mění pravidla hry a tato kombinace dost možná způsobuje, že je v americké administrativě větší vůle se s Íránci nějak domluvit. Saúdská Arábie už dávno netlačí na to, aby Írán byl izolovaný, a nakonec to celé může zapadnout v to, že jsou podmínky pro vyjednání dohody na stole. A vedle toho je tu ten velký hlad Donalda Trumpa po vítězství v zahraniční politice, protože na Ukrajině se mu to nedaří.

Jaderný program jako trumf

Írán za poslední roky ve svém jaderném programu významně pokročil a odborníci varují, že je výrobě jaderné zbraně velice blízko. Hlavním důvodem, proč jadernou zbraň zatím nemá, přitom není to, že by to Teherán nedokázal, ale že se to zatím nerozhodl udělat. Jak dlouho by Íránu trvalo vyrobit jadernou zbraň, pokud by o tom padlo politické rozhodnutí, a proč takový krok zatím neudělal?
Proč k tomu nedošlo, má vícero důvodů. Duchovní vůdce už před mnoha lety vydal politicko-nábožensky-právní rozhodnutí, kterým zakazuje vlastnictví zbraní hromadného ničení, protože to není v souladu s islámským právem. Tím pádem mají Íránci vnitřně zakázáno mít jaderné nebo jiné zbraně hromadného ničení, což ale samozřejmě neznamená, že v případě nouze nejsou schopní tento postulát změnit. Hlavním důvodem je ale to, že Íránci nemají v rukou příliš karet, se kterými by mohli hrát proti Spojeným státům či Západu jako takovému. A jaderný program je jeden z mála trumfů, které mají. 

Analytik: Útok na jaderné zařízení Íránu ukazuje sílu Izraele. ‚Přestřelky‘ ale ohrožují dohodu se Západem

Číst článek

Je to jediná páka vůči mezinárodnímu společenství, aby si dokázali vydobýt odstranění sankcí, protože bez jaderného programu by byl nulový zájem sankce odstraňovat, o což Íráncům nejvíce ze všeho jde. A kdy mohou jaderné zbraně mít, to je těžké říct. Technologicky by vývoj mohl být relativně rychlý, ale v tuto chvíli tomu brání rozhodnutí systému hrát s touto kartou jinak a smysluplněji.

Co kromě Trumpem slibovaného bombardování nastane, pokud jednání o dohodě nedopadnou? Může to v Íránu vést k politickému rozhodnutí si jadernou zbraň obstarat? Přesně to totiž v pondělí uvedl Chameneího poradce Alí Lárídžání.
Alí Lárídžání a obecně jeho rodina v Íránu tradičně reprezentuje tradicionalistický proud, který není nakloněn dohodě s Američany. Alí Lárídžání sám byl součástí vyjednávacího týmu u dohod předešlých a je to člověk, který je schopen kompromisů. To, že takový výrok pronese, tedy nutně neznamená, že něco takového Íránci chtějí. Chtějí ale, aby něco takového zaznělo. Může to být součástí vyjednávací taktiky, podobně jako když Trump říká: „Pokud se nedohodneme, tak vás vybombardujeme.“ Během vyjednávání pak bude docházet ke snižování požadavků do té míry, že nakonec možná dojde ke kompromisu, který bude schůdný pro obě strany.

Izraelský ‚buldozer‘ Kac vyzývá k útoku na jaderná zařízení Íránu. Země je prý zranitelnější než kdy dřív

Číst článek

Írán tu zbraň sám o sobě nepotřebuje, ale potřebuje to využívat jako páku proti mezinárodnímu společenství. Jiné by to pochopitelně bylo, kdyby došlo k nějaké dramatické proměně v bezpečnostním prostředí. Pokud by země byla intenzivně bombardována ze strany USA nebo Izraele a cítila by ohrožení, že by mohlo dojít například k pozemní invazi, tato krajní nouze by mohla Írán dotlačit k výrobě jaderné zbraně.

Jak reálný se vám zdá scénář bombardování Íránu? A mohly by se ho účastnit i Spojené státy, podobně jako v případě útoku na íránského generála Kásema Solejmáního v roce 2020, nebo by tuto práci USA „přenechaly“ Izraeli, jehož část politické reprezentace už delší dobu volá po úderech na íránská jaderná zařízení?
V tuto chvíli je ta pravděpodobnost spíše menší, protože obě strany chtějí jednat. To se samozřejmě může v řádech týdnů nebo jednotek měsíců změnit a bude záležet i na vývoji války v Pásmu Gazy. Dovedu si ale představit, že bude docházet k výměně útoků mezi Izraelem a Íránem. Přeci jen už k tomu dvakrát došlo a obě strany dokázaly demonstrovat vlastní schopnost zasáhnout toho druhého na poměrně citlivých místech. Íránský odvetný úder se na Západě příliš neřeší, podle dostupných informací ale byl velice úspěšný a Íránci prokázali schopnost zasáhnout velice citlivá vojenská zařízení Izraele.

Tohle se může opakovat, v tuto chvíli spíš s nižší intenzitou. Na druhou stranu nikdy nelze vyloučit, že se to celé vymkne z rukou. Pokud si hrajete se sirkami, může se stát, že založíte požár, i když nechcete. A historie nám ukazuje, že války vznikají, aniž by to jednotliví aktéři zamýšleli. V tuto chvíli to ale považuji za méně pravděpodobné, protože obě strany deklarují zájem jednat. A dokud tady tento zájem je, na užití síly by docházet nemělo.

Hrozby pro íránský režim

Mohly by takové údery otřást základy samotného íránského režimu, který v posledních letech drží pod pokličkou doutnající odpor uvnitř íránské společnosti?
Ano i ne. Na to je velmi složitá odpověď, protože pokud se podíváme do historie, na něco takového jsou různé reakce. Dost často existence vnějšího nepřítele dokáže systém a obyvatelstvo paradoxně sjednocovat. V Íránu je nemalá část, která je proti režimu a byla by možná i ráda, kdyby k nějakému ozbrojenému útoku ze strany USA došlo a znamenalo by to pád režimu. Nemalá část veřejnosti je ale s režimem stále spokojená nebo není spokojená zcela, ale nedovede si představit jeho nahrazení. A pak je tu část veřejnosti, která je s režimem sice nespokojená, ale nechce, aby jim kdokoliv ze zahraničí diktoval, co mají Íránci dělat. 

12:02

Konflikt s Izraelem vrhá íránský režim do rizika kolapsu. Další eskalace může rozhýbat odpor v zemi

Číst článek

Tyto skupinky se mohou sjednotit proti vnějšímu nepříteli a ozbrojená konfrontace, která nebude mít rozsah velké války, nakonec může pomoct režimu spojit lidi v odporu proti vnějšímu nepříteli a paradoxně vést k jeho posílení než oslabení.

V jaké kondici je íránský režim, který kvůli sankcím čelí vnitřnímu ekonomickému tlaku? Jak navíc upozorňují některá média, kromě toho všeho navíc Írán čelí hluboké krizi kvůli nedostatku vody, která může v zemi podnítit sociální nepokoje. Ohrožují i tyto věci stabilitu režimu?
Určitě ano. Režim v tomto ohledu slábne a čelí ohromnému množství problémů. Mimo jiné to je systematicky se propadající hodnota íránské měny rijálu, kdy je všechno koupené v zahraničí extrémně drahé. Už i střední třída se dostává do opravdu velkých ekonomických těžkostí a střední třída je vždy nositelem buď loajality vůči systému, nebo naopak nositelem revoluce. Právě proto je vidět, že se systém snaží dělat vše pro to, aby přežil, a to i za cenu odstoupení od některých vlastních programových postulátů.

Přestože podle zákona mají ženy povinnost být na veřejnosti zahalené, ve velkých městech to už fakticky nikdo nevymáhá. Systém se bojí toho, že by násilí na ženách nebo jejich nucené zahalování mohlo vést k masovým bouřím a protestům, které by systém nakonec svrhly. A podobné je to i v zahraniční politice. Nakloněnost režimu k tomu vyjednávat a utržit z toho odstranění sankcí a vyřešení alespoň části ekonomických problémů, je něco, co režim extrémně potřebuje. Je tedy schopen mírnit i svoji silnou protiamerickou politiku, protože udělá všechno pro to, aby přežil. Proto Íránci chtějí a budou jednat, pokud pro ně podmínky druhé strany budou dávat alespoň trochu smysl.

Eliška Orosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít