• Další fotografie (7)

Řádové sestry nebo řeholnice. V Česku jich působí v desítkách společenství 916. Nutně nemusejí bydlet v klášterech, pracují, řídí auto, lyžují, používají sociální sítě i aplikace na modlení. V rámci pětidílného seriálu Radiožurnálu Život s Bohem se rozhodla otevřeně promluvit sestra Josefka, Bonaventura a Virginie. Patří ke školským sestrám svatého Františka.

Život s Bohem Praha 7:00 21. 4. 2025 (Aktualizováno: 10:53 22. 4. 2025) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Závoj je šitý na míru. Aby držel, tak máme v tom horním bílém lemu kovovou čelenku. A zezadu dole u krku je ještě krejčovská gumička. Vítr závoj neodfoukne, mám to vyzkoušené i v metru,“ směje se sestra Bonaventura, které říkají ostatní řeholnice zkráceně Bony.

Je jí 31 let, pochází z Plzně a vystudovala psychologii. U školských sester svatého Františka je šest let.

Sestra Bony ještě nesložila doživotní řeholní sliby, zatím je v takzvaném juniorátu. Život s Bohem ji ale naplňuje a k věčným slibům míří přes ty dočasné. Na krku jí visí stříbrný františkánský křížek, ten se mezi sestrami dědí. Na zápěstí nosí Bonaventura dřevěné růžencové korálky, se kterými se modlí.

„Jméno jsem si mohla vybrat. Svatý Bonaventura byl italský teolog, biskup a kardinál a i františkánský patron a mám radost, že se tak jmenuji,“ říká 31letá řeholnice, která chodí pravidelně běhat a na sport má povolený takzvaný civil, tedy sundání hábitu.

Když si Bony vyhrne rukáv, na vnitřní straně předloktí nečekaně odhalí tetování. „Mám ho od devatenácti. Dneska už bych do toho nešla. Mám tady rybičku, tedy znak křesťanství. Uvnitř je slovo PAX a to znamená latinsky pokoj. Tetování je kontroverzní, ale už to ke mně patří,“ usmívá se Bonaventura, civilním jménem Petra Klára. Říká, že právě i tetování může být začátek povídání o víře.

„Stejně jako ve vztahu mezi lidmi, i ten můj vztah k Bohu se rozhodně vyvíjí. Ta moje zamilovanost byla bouřlivá a velká a teď s těmi roky vnímám, že se ten vztah jakoby uklidňuje a prohlubuje,“ popisuje sestra Bony, která už reagovala na lichotky od mužů, že je hezká.

Pořád mi něco chybělo

Kamarádka Bony, 43letá sestra Josefka, loni v srpnu složila doživotní neboli věčné sliby. Znamená to, že svůj život zasvětila až do smrti Pánu. Dovršila tak šestileté období juniorátu, během kterého se řeholní sliby pouze obnovovaly.

Běžný život Josefku nezklamal. Myslela si, že bude mít rodinu a děti. „Žila jsem tak normálka. Studovala jsem, pracovala. Měla jsem všechno. Dobrou práci, přátele, rodinu,“ popisuje Josefka, civilním jménem Renata.

Pochází z Blanska, z věřící rodiny. Odmala jezdila na tábory a setkávání, kde bylo hlavní téma náboženství. Vystudovala pedagogiku volného času, pracovala v sociálních službách nebo v charitě a později měla i partnera. „Pořád mi něco chybělo. Cítila jsem, že ta touha srdce není naplněná. Hledala jsem to.“

Třetí řádovou sestrou ze seriálu Radiožurnálu Život s Bohem je Virginie, o generaci starší než Josefka. Řeholnicí je od roku 1989 a dnes je místní představenou v Provinciálním domě školských sester svatého Františka, „Já bych neměnila. Jsem tady šťastná. Myslím si, že to je i vidět navenek, na postojích i na tváři,“ usmívá se.

‚Všichni si nás pletou‘

916 řeholnic dnes funguje v 64 institutech. Mají nejen rozdílný hábit a křížky na krku.

„Na první pohled si nás všichni pletou, protože jsme černobílé. Lišíme se ale spiritualitou, způsobem života. Všichni žijeme podle evangelia, ale každé společenství má své specifikum,“ vysvětluje Virginie. Konkrétně školské sestry sv. Františka byly v roce 1843 založené jako malá komunita s cílem vzdělávat dívky.

94 řeholnic z celkových 916 žije v přísném režimu, v takzvaných kontemplativních, tedy rozjímavých institutech. Jde o trapistky, karmelitky, klarisky nebo dominikánky. Například nejpočetnější trapistky, kterých je v Česku 26, začínají modlitbu i ve čtyři hodiny ráno. Žijí v uzavřených klášterech a nechodí ven.

Virginie si vybavuje, že ještě o dost dřív vstávají klarisky a kapucínky, „Ty mají přísnější režim, než ty ostatní. O půlnoci hodinku četby. A pak si jdou zase odpočnout a ráno, taky dost brzo, mají ranní chvály, mši svatou, adoraci a tyto modlitby, které jsou potom ještě přes den,“ popisuje místní představená školských sester sv. Františka, které k takzvanému typu kontemplativních nepatří.

Sestry na sítích

Řeholnice o sobě dávají vědět na internetu i na sociálních sítích. Točí videa z cest a sdílí fotky. Sestra Virginie proti šíření víry na internetu nic nemá. „Mladí lidé jsou často a dlouho na sociálních sítích. Katecheze přes počítač nebo sítě pro ně má význam,“ říká Virginie. školské sestry mají jen na facebooku 2,5 tisíce sledujících, fungují také na instagramu.

Pětidílný seriál Radiožurnálu Život s Bohem je o tom, co znamená v dnešním pojetí fungování v chudobě, čistotě a poslušnosti. Zazní, jako co sestry pracují, jak společně hospodaří, jaké mají měsíční kapesné, jak reagují, když po nich chce někdo na ulici peníze nebo kdy můžou sundat závoje. Řeholnice otevřeně mluví také o tom, s jakými reakcemi okolí se setkávají nebo že můžou mít křesťanské písně i rockovou až metalovou podobu.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít