Děkani mě nazývali žlutou zimnicí. Nedala jsem jim pokoj, vzpomíná iniciátorka univerzit třetího věku
„Když si něco někam napíšete, dáváte mozku signál, že toto si nemusí pamatovat. Mozek si zapamatuje, kam jste to zapsali, ale už si nepamatuje obsah té informace,“ vysvětluje lektorka mozkového joggingu a někdejší iniciátorka programů celoživotního vzdělávání v Česku. Kde vznikla první univerzita třetího věku? A jak si zapamatovat všechny dny v roce? V rozhovoru odpovídá Dana Steinová.
Co je to Centrum celoživotního vzdělávání?
Centrum celoživotního vzdělávání oficiálně vzniklo v roce 2005, ale zahrnula jsem tam všechny vzdělávací programy, které jsem do té doby řídila, vedla a založila. Ten úplně první vznikl v roce 1988. Už v září jsme otevřeli tzv. přípravný kurz ke studiu na univerzitě třetího věku.
Mozek není zdaleka tak efektivní nástroj na myšlení, jak bychom se mohli domnívat, a spoustu věcí bez naší asistence nezvládne, říká zakladatelka České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging Dana Steinová
Jste uváděna jako iniciátorka vzniku univerzit třetího věku. Jak to bylo?
Úplně první univerzitu třetího věku v roce 1986 založil pan docent Květoslav Šipr v Olomouci. Ale byla to trošku jiná forma, než jsem si představovala já. Byla tam přednáška o historii města Olomouce, proč nás píchá v zádech a vystoupení pěveckého sboru.
Já jsem si představovala, že univerzita třetího věku by měla být tematicky jednooborová, něco na trochu vyšší úrovni, a pokud možno na akademické půdě, kde by se ti, kteří nikdy na vysoké škole nestudovali, mohli opájet pocitem, že se tam konečně dostali.
A s tímto nápadem jsem v roce 1986 přišla za profesorem Vladimírem Pacovským. Za ním jsem tehdy šla, protože byl hlavním geriatrem ministerstva zdravotnictví a zároveň také děkanem Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. A v podstatě jsme se začali radit o tom, zda by se taková forma seniorského studia mohla otevřít v Praze, právě na jeho fakultě.
Ale pan profesor Pacovský měl úplně jinou představu. Myslel si, že by senioři mohli vystudovat medicínu, a to celou medicínu. Argumentovala jsem tím, že pokud v pětasedmdesáti dokončí studia medicíny, žádný pacient jim nebude důvěřovat, protože nebudou mít žádnou medicínskou praxi.
V Česku bylo letos víc než tisíc stoletých lidí. Česká populace stárne, poukazují demografové
Číst článek
Pan profesor to nakonec uznal a skutečně jsme v říjnu 1987 univerzitu třetího věku na Fakultě všeobecného lékařství otevřeli.
Stala jsem se organizační pracovnicí. Funkci jsem vykonávala pět let, ale pan profesor dostal nápad, že bychom seniory měli naučit znovu studovat, že přeci jen mají 50 let po maturitě a že už možná pořádně nevědí, jak na to.
A že bychom mohli založit přípravný kurz ke studiu na univerzitě třetího věku a že by se tam případně mohly nabízet i další obory, které by nabízely další fakulty pražských vysokých škol.
To byl trochu kámen úrazu, protože jsem skutečně musela přinutit děkany pražských vysokých škol, aby také chtěli otevřít obory univerzity třetího věku. A ne vždycky se to setkalo s velkým pochopením.
Dokonce mě nazývali žlutou zimnicí, protože jsem jim nedala pokoj. Ale nakonec se to povedlo a všechny obory, které byly v Praze otevřené do roku 1992, prakticky vznikly z mé iniciativy.
Inspirace v Toulouse
A kde jste se inspirovali? Existovalo už něco podobného zahraničí?
Ano, v roce 1973 vznikla úplně první univerzita třetího věku v Toulouse ve Francii. Tehdy to mělo speciální důvod. Došlo k procesu rozsáhlého penzionování a lidé byli posíláni do předčasného důchodu, protože nebyl dostatek pracovních sil pro studenty, kteří právě opouštěli univerzity.
V roce 1992 jsem byla víceméně násilně oddělena od organizování univerzity třetího věku ministerstvem školství. Tehdy mi trvalo asi 14 dnů, než jsem se rozhodla, že si založím vlastní vzdělávací program, do kterého mi nebude nikdo mluvit. A už v lednu 1993 jsem otevřela Univerzitu volného času.
Zase jsem vycházela z programu francouzské univerzity, která se z původně věkově segregované univerzity třetího věku přetransformovala v mezigenerační univerzitu volného času. A to byl můj záměr – založit mezigenerační studium.
25:28
Gerontoložka: Školka vedle domova důchodců? Běžná praxe posilování mezigenerační solidarity
Číst článek
Jak se udržovat v mladistvém módu, zkrátka pořád na sobě pracovat?
Celá řada mých studentů vlastně už nic neorganizuje, ale organizuje svůj vlastní život nebo volný čas, kterého mají přemíru. A to Centrum celoživotního vzdělávání, které je důsledkem všech mých vzdělávacích programů, jim dává velké možnosti.
Máme momentálně 25 oborů, z toho 10 online pro ty, kteří jsou imobilní nebo bydlí příliš daleko a nechce se jim do Prahy dojíždět. A pak máme 15 oborů, které nabízíme prezenční formou. Z toho je jeden skutečně mezigenerační, kde jsou studenti od šesti do devadesáti nebo ještě víc.
To je ta experimentální univerzita pro prarodiče a vnoučata?
Ano. Nazýváme to Mezigenerační studium a může se tam přihlásit úplně každý. To znamená, že tam můžou být rodiče, prarodiče i děti.
V tomto školním roce běží obor zahrada a zahradničení, který vede pan docent Pavela, a v příštím školním roce budeme mít obor znát houby není na houby, který nám připravuje Česká mykologická společnost.
Trénování mozku
Co to je mozkový jogging?
Naše společnost se jmenuje Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging. Jsou to takové dva různé přístupy.
Mozkový jogging můžeme přirovnat ke klasickému joggingu, kdy běháte a sám si určujete, jak moc se budete trápit a kolik do toho chcete vložit energie.
33:33
Máme všechno v mobilu a na internetu, dnešní doba nás nepřiměje k trénování paměti, říká lékařka
Číst článek
V případě trénování paměti je odpovědnost přenesena na trenéra paměti, který je přímo zodpovědný za úspěch klienta. Takže když klient neuspěje, tak je to zkrátka a dobře vina trenéra paměti, který špatně nastavil cvičení.
Jak vy sama často joggujete, co se mozku týče?
Vzhledem k tomu, že vedu kurzy trénování paměti pro veřejnost v češtině i angličtině, tak minimálně jednou týdně.
V kurzech děláme mentální cvičení. A jinak se snažím si moc nezapisovat do žádného diáře. Snažíme se, aby senioři pokud možno nepoužívali příliš mnoho externích pomůcek, protože to nás samozřejmě vede k určité lenosti.
Víte, když si něco někam napíšete, tak dáváte mozku signál, že toto si nemusí pamatovat. Mozek si zapamatuje, kam jste to zapsali, ale už si nepamatuje obsah té informace. Takže to není tak moc dobře, když si zapisujeme věci.
Je lepší si najít nějakou mnemotechniku, která nám pomůže si zapamatovat třeba program na příští den.
Jak moc je pro udržování mozku podstatná zdravá výživa? Proč je důležité aktivovat obě mozkové hemisféry? A jak bojovat proti digitální demenci? Poslechněte si celý rozhovor výše.
