Jak vzniká les? ‚Vím, že se nedožiju toho, kdy se obnoví,‘ říká správce Kolář
Zatímco kácení lesů je nepřehlédnutelný proces, zalesňování může léta unikat naší pozornosti. Někde si příroda poradí sama nálety, ale většinou musí přijít lesníci se sazenicemi stromků. Na pasekách v borovém lese nedaleko rozhledny Dubecko v Českém ráji mají takovou obnovu lesa na starosti.
„Samozřejmě, že jsme to připravili dopředu. Před dvěma lety, když se tady kácelo, jsme tu paseku naorali, aby do toho semínka dobře napadala,“ vysvětlil lesní správce Karel Kolář.
Jak se rodí les? Sázení stromků v Českém ráji natáčel redaktor Jaroslav Hoření
„Jenže někdy nám příroda úplně nepřeje, tak se to prostě musí potom doplnit sazeničkami, aby ta kultura k něčemu vypadala. A jak říkali staří lesníci, borovice má být hustá jako obilí,“ dodal.
Sazenice borovic proto musí přijít blízko k sobě, mladé stromky se pak podle Koláře probírají někdy kolem sedmi nebo osmi let věku. Jedna sazenička borovice stojí i s daní devět korun.
„Něco málo dostaneme zpátky na dotacích, ale je to spíš o tom, že si na to ten les musí vydělat,“ konstatoval lesní správce.
„Víte co, dneska je krásný slunečný den, jsou ale dny, kdy prší, jsou dny, kdy třeba ráno mrzne. A taky se musí. To zalesňování nesnese moc odkladu, protože sazenice potřebují jít co nejdřív do země. A když už jsou v zemi, tak pak už je jenom sledujeme zpovzdálí,“ doplnil Kolář.
Uškodit jim může například brouk klikoroh, se kterým si ale lesníci prý umí poradit. A proti srnčí zvěři chrání sazenice buď nátěrem, anebo ve spolupráci s myslivci, kteří mají danou honitbu na starosti.
Kůrovec na Šumavě už nestraší, experiment skončil. Divočina je realitou, říká ředitel národního parku
Číst článek
„Staří lesníci říkali, les se vychovává sekerou a srnčí kulovnicí. A platí to dodnes. Není, co by se tam vymyslelo nového, lepšího,“ glosoval Kolář.
„Pěstování lesa je běh na dlouhé tratě. To není tak, že já jako sedlák zasázím na jaře brambory a na podzim je sklidím, to ne. Sloužím tady třetí desetiletí a už vidím i to, co jsem zakládal na začátku, jak už to dneska odrůstá, už se tam dělají probírky a už to jsou tyčoviny. Už to nejsou ani tyčkoviny, ale už to začínají být počínající kmeniny,“ popsal Kolář.
„Ale vím, že se nedožiju toho, kdy se to obnoví. To bude práce mých potomků a někoho, kdo přijde po mně. Musím mít nějakou vizi lesa, ale je to skutečně běh na dlouhé tratě,“ zakončil Kolář.
