České společnosti se stále nedaří zaručit lidem s fyzickým či psychickým postižením plné užívání lidských práv a podporovat jejich zapojení do společnosti.
„Vypadá to, že panu Šifferovi se to prostě úplně vymklo z rukou, že už nevěděl, co s těmi lidmi dělat a jak to společenství řídit,“ říká v rozhovoru přední religionista Zdeněk Vojtíšek.
Radiožurnál a server iROZHLAS.cz na základě rozhovorů, soudních výpovědí a dokumentů přinášejí detaily životního příběhu, jehož konci předcházelo několikaměsíční psychické i fyzické mučení.
V pařížské nemocnici v pátek odpoledne zemřel 15letý hoch, kterého ve čtvrtek krátce po vyučování nedaleko školy ve městě Viry-Châtillon napadla skupinka maskovaných lidí a surově ho zbila.
Nedá velkou práci najít zprávy o tom, jak se chovají nové elity. Je tady pěkná řádka vražd, znásilnění, řádění v rodné vísce či městě. Ve školách v roli hrdinů působí pedofilové, vrazi, násilníci.
„Tento útok také svědčí o tom, že přes všechny investice, které Rusko dává do vnitřního bezpečí, tak to nepřináší výsledek. Proto se také dá uvažovat o dalším zvyšováním kontroly,“ míní historička.
Děti, jejichž rodiče museli odjet za prací do velkých měst, v Číně čím dál častěji figurují v násilných případech, a to jak jako oběti, tak jako pachatelé, upozorňuje americká CNN.
Haiti čelí humanitární katastrofě, země je na pokraji naprostého rozvratu. Z věznice v hlavním městě uprchlo několik tisíc vězňů, aby se připojili k válce gangů, které ovládají velké části území.
Máme tu několik generací Čechů a Češek, které surovost považují za standardní nástroj komunikace. Ta každodenní agresivita, kterou nezachytí mezinárodní srovnání ani tvrdá data, v nás prostě je.
Binguimu je 33 let a zatykač na něj vydal soudce v Marseille za praní špinavých peněz, dovoz drog a obchodování s nimi. Podle prokuratury v Marseille mu za to hrozí až deset let za mřížemi.
Slovně sexuálně obtěžují nevhodnými vtipy, poznámkami či dotěrnými otázkami často lidé ve „stálých kolektivech“, tedy kolegové, kamarádi, spolužáci či známí.
„EU chce sjednotit systém, chce ukázat, že i to, když je někdo obětí domácího násilí, je porušování jeho lidského práva na svobodné žití a že bychom takové lidi měli chránit,“ předpokládá poslankyně.
Zatímco izraelská armáda tvrdí, že má evakuační plány pro civilisty v Rafáhu, Abú Alí s rodinou utekl do asi dvacet kilometrů vzdáleného Nusajrátu. Žije z úspor a má štěstí.
Většinu obětí domácího násilí, přes 90 procent, tvoří ženy. „Pokud pracujeme se ženou dlouhodobě, tak dokážeme rozklíčovat, jestli si to, že byla zneužitá, vymýšlí,“ ujišťuje Jitka Poláková.
„Setkala jsem se s mnoha bývalými oběťmi násilí, když byly dětmi. Říkaly, že věděly, že všichni okolo to vědí, a čekaly, že jim někdo pomůže, ale nikdo jim nepomohl,“ popisuje advokátka Lucie Hrdá.
„Jako malá jsem si přála vyrůstat v dětském domově. Říkala jsem mamce, že bych chtěla, aby mojí maminkou byla matka mé kamarádky. Neřekla na to nic,“ vypráví oběť pohlavního zneužívání.
Setkání pomáhají nejen ženám bez domova. Ale také sociálním pracovnicím, které si během sezení můžou všimnout i takových potíží, se kterými se jim klientky během běžných pracovních setkání nesvěří.
V Česku roste počet případů domácího a sexuálního násilí. Odhalit nebezpečí ve vztahu může pomoci aplikace Bright Sky, kterou si lidé mohou stáhnout do mobilů v češtině zdarma.
Předloha upravuje také pohled na sexuální praktiky s dětmi do 12 let věku. Soudy by je měly vždy pokládat za znásilnění nebo sexuální útok, nikoliv za mírněji trestné pohlavní zneužití.
Aby norma začala platit, musí ji ještě potvrdit ministři členských zemí a Evropský parlament. Komisařka Věra Jourová (ANO) očekává, že by směrnice měla být definitivně schválena do konce dubna.
Ditu rodiče často a brutálně mlátili. Rizikové situace nešly předvídat. „Na střední škole jsem už nevěděla, jak se z toho prostředí dostat,“ říká dnes již dvacetiletá Dita v podcastu Slušný vychování.
Daniela Kovářová nebyla sama, kdo si z tématu ochrany před genderově podmíněným násilím – o němž tolik diskutovaná Istanbulská úmluva je – udělal vlastní, nenávistnou dezinformační kampaň.
„Násilí je návykové. Rodiče ho používají v momentě, kdy jsou frustrovaní, bezmocní, nevědí, co mají dělat. A když dítě uhodí, uleví se jim,“ říká psychoterapeutka Petra Wünschová.
Novela počítá i s bezbranností oběti, kdy oběť není schopná projevit nebo utvářet svou vůli z určitého objektivního důvodu - kvůli nemoci, spánku, duševní poruše či silné opilosti.