Dvě unikátní vzpomínky na Františka. ‚Omlouval jsem se Bohu, ale lhal jsem i samotnému papeži‘
Zatímco se celý svět včetně české delegace loučí s citlivým, pokorným, empatickým a fotbalovým papežem, v něhož věřili i agnostici, sdílíme svědectví dvou lidí, kteří se s ním měli šanci setkat: nakladatelky a kamarádky z Buenos Aires a vášnivého fotbalového fanouška, který si splnil sen předat Františkovi dres svého oblíbeného klubu.
Mezi mnoha upřímnými a srdečnými slovy, jimiž se s papežem Františkem loučí celý svět, se opakuje myšlenka, která vypovídá o jeho mimořádném charakteru a která by se dala shrnout takto: možná ani nebylo potřeba věřit v Boha, aby člověk mohl věřit ve Františka.
Lidé se rozloučili se zesnulým papežem Františkem. Při mši zaplnili katedrálu sv. Víta
Číst článek
Přítomnost českého premiéra Petra Fialy (ODS), kardinála Dominika Duky, pražského biskupa Zdeňka Wasserbauera, olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka a biskupa královéhradecké diecéze Jana Vokála na sobotním pohřbu ve svatopetrské bazilice potvrzuje, jaký ohlas vyvolala v České republice smrt prvního latinskoamerického papeže v dějinách a ukazuje, že jeho osobnost dokázala zanechat dojem i v jedné z nejateističtějších zemí světa.
Text vyšel ve španělské verzi pro Radio Prague International, v originále je zde.
Česká republika ovšem není jednou ze šestašedesáti zemí, které papež během svého pontifikátu v letech 2013-2025 navštívil. Ze své rekonvalescence ve Vatikánu ale zaslal účastníkům Národní jubilejní pouti České republiky, která se konala v březnu 2025 v Římě, poselství, v němž zdůraznil, že je důležité být „svědky míru a naděje ve světě, který to tolik potřebuje, a to i v Evropě“.
Papež František při této příležitosti rovněž připomněl bohatou křesťanskou tradici České republiky, kterou zastupují osobnosti, jako jsou svatí Vojtěch, Cyril nebo Metoděj.
Editorka papežovy knihy
Jedním z lidí, kteří mohou o Františkově vstřícnosti a otevřenosti mluvit z osobní zkušenosti, je argentinská nakladatelka Florencia Cambariere, která s ním v posledních letech udržovala hluboké přátelství, jež začalo při vytváření knihy o něm.
„S Jorgem Bergogliem jsem se poprvé setkala v roce 2009. Hledala jsem nápady na knihy, jak to my nakladatelé vždycky děláme. Pracovala jsem tehdy v Penguin Random House a on skončil v hlasování konkláve, které zvolilo papežem kardinála Ratzingera na druhém místě. Tehdy jsem si říkala, že nechápu, jak je možné, že ‚skoro papež‘ nemá vydanou žádnou knihu. Tak jsem ho přes společné známé kontaktovala a vydala se přímo za ním, protože vedl rozhovory o náboženství s rabínem Abrahamem Skorkou. A tak jsme za pár měsíců udělali Sobre el Cielo y la Tierra, což byla jeho jediná kniha vydaná v Argentině,“ říká Florencia Cambariere.
‚Připravte hrobku.‘ Místo odpočinku papeže nabízí jesličky Ježíše. Na srpnové výročí založení tu sněží
Číst článek
Kniha Sobre el Cielo y la Tierra, kterou Florencia Cambariere vydala, obsahuje rozhovory Jorgeho Bergoglia s Abrahamem Skorkou, rektorem latinskoamerického rabínského semináře. Probírají v ní spolu jak jednodušší, tak ne úplně snadná témata, jako je Bůh, fundamentalismus, ateismus, smrt a holokaust.
Když se Bergoglio stal papežem, měla kniha najednou obrovský úspěch. Byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků. Florencia s dojetím vzpomíná, jak se společně vraceli metrem v Buenos Aires (on na arcibiskupství a ona do nakladatelství) a začali hovořit o některých zdravotních problémech lidí, které znali. Ona v jednu chvíli citovala svého lékaře, který mluvil o tom, jak se ženské tělo připravuje na mateřství a hormonální šoky.
„Podíval se mi do očí a řekl mi: ‚Když se někdo snaží otěhotnět, je třeba trpělivost‘. Čtrnáct dní na to jsem zjistila, že jsem těhotná, a to jsem se o to snažila rok. Tak jsem šla a při příští návštěvě jsem mu řekla: ‚Otče, chci Vám říct, že jsem těhotná‘. A on na to: ‚Ach, já jsem se tak usilovně modlil‘. Já mu na to řekla: ‚Ale já jsem Vám ani neřekla, že se o to snažím‘. A on odpověděl: ‚Ne, jen jsem se modlil, aby vše vyšlo‘,“ vypravuje Florencia.
„Po letech jsem chtěla další dceru, šla jsem ho navštívit do Vatikánu a řekla jsem mu: ‚Otče, nevím, co mám dělat, jestli se mám dál snažit, nebo ne‘. A on mi na to řekl: ‚Ať uděláte cokoli, nepřestávejte si ji přát a za rok přijdete všichni čtyři‘. A do měsíce jsem čekala Františku, kterou velmi laskavě pokřtil ve Vatikánu. I v dalších letech jsme udržovali krásný vztah, jak epistolární, tak osobní. Co říci o papeži Františkovi, který vždy sloužil druhým. Nikdy se mi nepodařilo odpovědět mu na e-mail rychleji než on,“ vzpomíná dále Florencia.
11:53
Volba nového papeže oddálí výběr pražského arcibiskupa, říká Nuzík před cestou do Vatikánu
Číst článek
Florencia také prozrazuje, že při křtu její dcery Františky bylo ve Vatikánu asi dvacet příbuzných, kteří s papežem Františkem neustále chtěli mluvit a žádali ho o různé věci. Vzpomíná, že se zmohla jen na omluvu za způsobené nepříjemnosti, na což jí s úsměvem odpověděl, že jim jen slouží.
Florencia Cambariere, která vystudovala psychologii a během své kariéry nakladatelky vydala více než šest tisíc knih. Je globální ředitelkou redakcí všech poboček VR v Argentině, Španělsku, Mexiku a Brazílii a byla také nedávno zvolena redaktorkou roku na prestižním knižním veletrhu v Buenos Aires.
„My nakladatelé jsme takový most mezi potřebou, kterou ve společnosti vidíme, a hlasy, které z literatury, ať už beletrie nebo literatury faktu, musíme pozvednout, abychom na tuto poptávku, kterou ve společnosti cítíme, odpověděli. Vzpomínám si na to, když jsem se setkala s Bergogliem. Já jsem opravdu zvyklá jednat s významnými osobnostmi a jen tak něco mě nevyvede z míry, ale jediné, co jsem si v tu chvíli přála, bylo zavolat svým přátelům a říct jim: ‚Prosím, prosím, s tímto mužem se musíte setkat‘,“ říká Florencia.
„V pátek otevřeně přijímal všechny lidi: byl to naprostý anachronismus, protože to byl člověk, který nosil staré šaty svých předchůdců. Nakladatelství vydělalo jmění, když se stal papežem, z prodeje práv. On veškerý zisk daroval potřebným,“ vypráví Florencia.
Pokračovat, jak to jen jde
Není novinkou, že citlivost, střídmost a empatie patřily k Františkovým důležitým vlastnostem, což bylo patrné z každého jeho rozhodnutí, malých i velkých. Florencie říká, že měl velmi drobný rukopis a hlas, který byl vždy tichý, a přesto byl slyšet, protože vždy věděl, co říct a všechno, co říkal, bylo velmi poučné.
3:56
Ve Vatikánu uzavřou rakev s papežem Františkem. Rozloučit se s ním přišly desítky tisíc lidí
Číst článek
Když byla Florencia například zdrcená nemocí svých rodičů, byl vždy s ní. Dokonce vzpomíná, že když jednou čekala na výsledky vyšetření, řekl jí, aby se nebála, protože strach je temný tunel, ze kterého se těžko dostává a který vyvolává jen nepřátelství vůči lidem, které máme rádi. Florencia popisuje Františka jako společníka na životní cestě, přítele, který jí bude velmi chybět, protože byl naprosto zářivou bytostí.
Na druhou stranu potvrzuje myšlenku, že papež probouzel víru a naději i v mnoha lidech, kteří se za ním vydali, aniž by byli katolíky.
„Byl to člověk, který byl zcela s vámi tady a teď. A to, že vždycky dával lidem o deset, patnáct, dvacet minut víc, než si řekli, to bylo jeho pojetí sociální spravedlnosti. Že nejde jen o to pořádat benefiční večeře, ale skutečně být s lidmi a jít s nimi až k jádru jejich potřeb. Při poslední návštěvě ve věznici, která byla jeho rituálem každou velikonoční sobotu, se ho ptali: ‚Otče, jak se cítíte v tomto svatém týdnu?‘ Opověděl: ‚Jak nejlépe umím‘, a tak i pokračoval ve své službě, jak nejlépe uměl,“ vypráví nakladatelka Florencia.
Jako by chtěla dopovědět, jaký František byl, dále vypráví, že když mu v posledních letech psala, aby se s ním setkala, a náhle musela schůzku odložit, protože se jí nepodařilo sehnat lístek nebo něco podobného, odpovídal s naprostým klidem, že vzhledem k tomu, že agenda nevyprší, může přijít, kdykoli bude chtít.
Do rodné Argentiny se papež nevrátil. Vystupovali proti němu prezidenti, považovali ho za oponenta
Číst článek
„Být papež, papež... To kromě brilantních pracovních schopností u Františka znamenalo taky to, že si nikdy nevzal dovolenou. V roce 2022 jsem pro něj editovala jinou knihu a šla jsem s rukopisem pracovat celé odpoledne k němu do Vatikánu a on, protože býval profesorem literatury, opravil nejen obsah, ale i formu. Upravil interpunkci, formulace... V den, kdy jsem se s ním seznámila, mi dal malou knížku, která byla antologií jeho studentů s prologem Jorgeho Luise Borgese. Takže když křtil mou nejstarší dceru v Buenos Aires, protože mou druhou dceru křtil ve Vatikánu, když už byl papežem, darovala jsem mu z vděčnosti kompletní Borgesovo dílo, a když se stal papežem, protože odjel jen s malým kufříkem a už se nevrátil, odvezla jsem mu do Vatikánu kompletní Borgesovo dílo znovu,“ vypravuje Florencia.
„A teď si ho představuju, že je tam mezi jeho LP deskami s tangem, které jsme si vyměňovali, a jeho památkou, která navždy změnila dějiny církve a ovlivnila mnoho lidí, jako jsem já,“ říká dále Florencia.
Zamilovaný do fotbalu
Další nepřehlédnutelnou a zároveň hluboce argentinskou charakteristikou papeže Františka byla jeho láska k fotbalu. V buenosaireské čtvrti Flores se dokonce nachází pamětní deska ukazující místo, kde jako chlapec hrával se svými kamarády fotbal. Byl také horlivým příznivcem buenosaireského klubu San Lorenzo de Almagro, který vznikl na počátku 20. století, když salesiánský kněz Lorenzo Massa viděl na ulici hrát skupinu chlapců a pozval je hrát do Oratoria de San Antonio.
2:41
Na spatření rakve papeže Františka čekali čtyři hodiny v horku. ‚Cítím to na těle,‘ svěřuje se Češka
Číst článek
Damián Descalzo, další argentinský fotbalový fanoušek, který Františka také dobře znal, vysvětluje, že název týmu San Lorenzo, kterému papež fandil, neodkazuje, jak se mnozí domnívají, na samotného kněze, ale na ústřední bitvu za nezávislost Argentiny a především na postavu římského mučedníka, který byl upálen.
František byl od samého počátku fanouškem klubu, který je hluboce spojen s náboženstvím. Měl blízko k této čtvrti, jeho otec byl také fanouškem San Lorenza a on zdědil vášeň pro klub po svém otci. V roce 1946 to byl výjimečný tým a budoucí papež František tak viděl celý jeho vzestup.
Damián, který je věrným příznivcem Tigre, klubu, v němž hrál například útočník Leandro Lázzaro, který později zářil ve Slovanu Liberec a Spartě Praha, měl možnost vidět Bergoglia už v době, kdy byl arcibiskupem v Buenos Aires. A vzpomíná, že ve chvíli, kdy byl jmenován papežem, ho okamžitě napadlo vzít mu do Vatikánu dres klubu Tigre. Dodává, že postupně se o svůj nápad začal dělit při sledování zápasů svého týmu nebo při jídle s přáteli, a téměř všichni se mu smáli, považovali to za nemožné, nebo si dokonce mysleli, že si dělá legraci.
Na pohřeb papeže Františka míří Fiala, Duka a tři biskupové. Po celém Česku se v pátek rozezní zvony
Číst článek
„Kolik je v historii příležitostí, aby argentinský papež s potěšením přijal dres fotbalového klubu, že? V případě jeho předchůdců by to vyznělo nevhodně. A jakmile se v létě 2014 naskytla taková možnost, vydal jsem se do Říma a na generální audienci, na kterou jsem neměl ani vstupenku, se mi podařilo dostat dovnitř. A pak jsem díky laskavosti ochranky mohl říct o svém záměru předat mu fotbalový dres. V Itálii také rozumějí vášni pro fotbal, a protože jsem Argentinec a možná jsem využil toho, že barvy mého klubu Tigre jsou podobné barvám San Lorenza, myslím, že to všechno dohromady mělo trochu vliv na to, že mě pustili dovnitř,“ vzpomíná Damián.
Fotbalové jelito a lež papeži
Damián popisuje, že když papež vyrazil na svou cestu v papežském voze, podařilo se mu k němu přistoupit a zavolat ho jménem: „Jorge, Otče Jorge,“ jak mu říkali v Buenos Aires.
Podvodníci zneužívají úmrtí papeže Františka. Podobné praktiky se objevily po smrti britské královny
Číst článek
„A on se na mě podíval a v okamžiku, kdy se na mě podíval, jako bych uprostřed Svatopetrského náměstí už neviděl otce Jorgeho, ale papeže Františka, a pak mu říkám: ‚Františku, přivezl jsem vám jako dárek tohle tričko Tigre‘. A on mi s naprostou prostotou, jak to jistě mnozí viděli, řekl: ‚No, tak mi ho hoďte‘. A já jsem mu ho hodil, protože on byl, v papamobilu, takže byl docela vysoko, a on ho velmi šikovně chytil. František vždycky říkal, že byl na fotbal jelito, ale zřejmě by mohl být brankář, protože to tričko chytil bez problémů. A k mému velkému potěšení ho ukázal lidem shromážděným na Svatopetrském náměstí, zatímco já jsem byl tak nervózní, že jsem si vypnul fotoaparát, když jsem ho chtěl zapnout. Řekl jsem mu, aby ještě chvíli počkal, a on pokračoval v ukazování trička. Pak se mě zeptal: ‚Máte to? Vyfotil jste to?‘ Jako vždy s úsměvem. Vůbec jsem nebyl schopen tu fotku pořídit, protože jsem byl strašně nervózní a neustále jsem zapínal a vypínal kameru, tak jsem papeži lhal. Omlouval jsem se Bohu, ale lhal jsem i samotnému papeži. Řekl jsem mu: ‚Ano, ano, vyfotil jsem ji.‘“
Naštěstí má tento příběh šťastný konec. Damián se dozvěděl, že celou situaci fotili dva fotografové, kteří většinou stojí vedle všech papežů a pořizují fotky ze všech setkání.
Papež František zemřel bez bolestí, netrpěl, uvedl jeho lékař. Příčinou smrti byla mozková mrtvice
Číst článek
Díky nim získal stovky fotografií. Od té doby se mu tato vzpomínka vybaví pokaždé, když prochází Svatopetrským náměstím. Tato událost také vyvolala obrovskou radost všech fanoušků jeho klubu, protože, jak sám říká, není nic běžného, aby papež ukázal dres fotbalového týmu uprostřed Svatopetrského náměstí.
Když se Damián dozvěděl osudnou zprávu o papežově smrti, znovu se mu vybavil onen kouzelný okamžik.
„V to osudné pondělí papežova úmrtí se můj klub Club Atlético Tigre rozloučil s jeho svatostí fotografií ze dne, kdy papež dres Tigre ukazoval,“ vypráví Damián.
Od Františkovy smrti se hodně mluví o tom, že od jeho jmenování se do Argentiny už nikdy nevrátil, i když sám občas mluvil o tom, že o návratu uvažuje. Florencia Cambariere potvrzuje, že je to jedno z témat, o kterých s ním vždy mluvila.
