Arméni si připomínají 110 let od genocidy. Snahu o její mezinárodní uznání mění za pragmatičtější cíle
Arméni po celém světě si každoročně 24. dubna připomínají začátek genocidy, při které zahynulo 1,5 milionu lidí. Letos je to přesně 110 let od počátku událostí. Velké akce už celý týden probíhají v Jerevanu, hlavním městě Arménie, ale i na dalších místech. „Z kulturního a historického hlediska je to formující pro arménský národ,“ říká pro iROZHLAS.cz politický geograf Vincenc Kopeček z Ostravské univerzity. Politická rovina událostí se ale mění.
Masakry arménského obyvatelstva se odehrály v době první světové války v Osmanské říši a dodnes zůstávají kontroverzní mezinárodní otázkou. Turecko, jako nástupnický stát Osmanské říše, označení „genocida“ totiž odmítá.
„Z hlediska společenského, kulturního a historického je to jedna z konstitutivních událostí moderních arménských dějin. V tomto ohledu je to důležité datum. Jako bychom my slavili 28. říjen a Cyrila a Metoděje dohromady,“ říká politický geograf Vincenc Kopeček z Ostravské univerzity.
Arménie se už nemůže spoléhat na Rusko. Rozhodla se proto narovnat své vztahy se Západem, říká expert
Číst článek
Průběh genocidy
24. duben se datuje jako počátek genocidy, protože v ten den došlo k zadržení 250 arménských intelektuálů v Istanbulu. Následovalo zatýkání a vraždění statisíců lidí. Většina mužů byla zabita už na počátku první světové války, zatímco ženy, děti a starci umírali hlavně během transportů do syrské pouště za otřesných podmínek.
Některé arménské ženy byly také donuceny se provdat za osmanské muže a konvertovat k islámu. V nucených manželstvích často čelily diskriminaci a sexuálnímu násilí.
Křesťanští Arméni v převážně muslimské Osmanské říši byli totiž považováni za nepřátelskou a odbojnou menšinu. Osmanská vláda se obávala jejich podpory Rusů, kteří byli osmanskými protivníky v první světové válce. Zavírání a deportace Arménů tehdy vláda ospravedlňovala jako nezbytné prostředky během války.
Turecko dnes nepopírá, že arménské obyvatelstvo umíralo, i když počet obětí uvádí nižší než 1,5 milionu, ale považuje to za důsledek občanské a první světové války. Pro Armény se naopak mezinárodní uznání genocidy stalo po dlouhou dobu prioritou v mezinárodní politice.
Popírání viny
„Turecko ihned po válce potrestalo některé z viníků genocidy. Ale po nástupu Atatürka a vzniku samostatného Turecka se to přestalo řešit a Turecko systematicky najelo na to, že to genocida nebyla. Učí se to tak ve školách a mnoho Turků tomu opravdu věří,“ vysvětluje Kopeček.
Arméni považují popírání genocidy ze strany Turecka za její pokračování. Kromě samotné fyzické likvidace obyvatelstva se to týká i kulturní stránky událostí, kdy Osmané zničili řadu arménských a křesťanských památek na svém území.
Arménskou genocidu uznává zhruba 30 států na světě, mezi nimiž je i Česká republika. Český parlament přijal toto usnesení v roce 2017. Silnou podporu jejího uznání vyjádřil i tehdejší prezident Miloš Zeman, který ji označil za „jedno z nejhorších zvěrstev moderní doby“.
Dvě země oficiálně popírají arménskou genocidu – jedná se právě o Turecko a také Ázerbájdžán, který je spojencem Ankary a zároveň nepřítelem Arménie kvůli sporu o území Náhorního Karabachu.
Náhorní Karabach
Region Náhorního Karabachu je historicky sporným územím mezi Arménií a Ázerbájdžánem, protože si ho oba národy nárokují. Při vytváření hranic jednotlivých sovětských republik přiřadila Moskva Náhorní Karabach, většinově osídlený Armény, k Ázerbájdžánské sovětské socialistické republice.
Arménie schválila zákon o vstupu do EU. ‚Výhodnější pro ni je setrvat v Euroasijské unii,‘ reagoval Kreml
Číst článek
Na konci 80. let se při rozpadu SSSR rozhořel větší ozbrojený střet označovaný jako první karabašská válka. Vítězným Arménům se podařilo region obsadit a vytvořili zde samostatnou, mezinárodně neuznanou, arménskou republiku Arcach. Od 90. let se ale nepodařilo uzavřít stabilní mírovou smlouvu s Ázerbájdžánem.
Neuzavřený mír vyústil mezi lety 2020 a 2023 v druhou a třetí válku o Náhorní Karabach, kdy Ázerbájdžán s velkou pomocí Turecka dobyl prakticky celé území zpět a republika Archach de facto zanikla. Pro Armény se to stalo národní porážkou a také katalyzátorem změny orientace zahraniční politiky. Do téhle chvíle totiž s otázkami bezpečnosti spoléhali na Rusko, které jim ale ve válce nepomohlo.
„Arméni také vnímají Turky a Ázerbájdžánce svým způsobem podobně – že to jsou všechno Turci. A myslím, že početné skupině Arménů splývá genocida a válka o Náhorní Karabach, kterou vnímají jako její pokračování,“ popisuje Kopeček propojování genocidy Arménů s nedávnou válkou o Náhorní Karabach, ve které v roce 2023 zvítězil Ázerbájdžán.
Změna zahraniční politiky
V posledních měsících dochází v Arménii ke snaze změnit kurz zahraniční politiky, která byla silně orientována na Rusko. Na začátku dubna přijala země i zákon, který ji má přiblížit k Evropské unii, připomíná agentura Reuters. Souvisí s tím i změna přístupu k arménské genocidě.
„Po nástupu Nikola Pašinjana (arménský premiér – pozn. red.) a současné vlády, lépe řečeno po prohrané karabašské válce s Ázerbájdžánem a pádu Náhorního Karabachu se zmenšily arménské snahy a politické úsilí vůči ostatním zemím, aby byla genocida uznána,“ říká Kopeček.
„Momentálně to není důležitá zahraničně-politická agenda, protože arménská vláda se soustředí na důležitější věci – navázání vztahů s Evropskou unií, mírovou dohodu s Ázerbájdžánem a normalizování vztahů s Tureckem. A v případě Turecka a Ázerbájdžánu by byla agenda aktivního prosazování uznání arménské genocidy problematická,“ dodává.
Vystoupí Arménie z ruské sféry vlivu? ‚Ztěžuje to ekonomická závislost a polarizace země,‘ říká expert
Číst článek
Genocidu Arménů v politické rovině hodně využívá arménská opozice, která je více navázána na Rusko než současná vláda. Například velmi kritizovala některé výroky premiéra Pašinjana, který hovořil o tom, že téma arménské genocidy dříve hodně využíval Sovětský svaz a podezřívala ho z neuznávání genocidy. Zároveň je i proti snaze uzavřít mírovou dohodu s Ázerbájdžánem a změně orientace zahraničního směřování země směrem od Ruska.
„Obyvatelstvo ale spíše podporuje současnou vládu, bude mít podporu rozhodně přes 50 procent. Protože opozici nepovažují za relevantní politickou sílu. Zklamání z Ruska je v Arménii po prohrané válce poměrně rozšířené. Podpora není dána nějakou velkou láskou k Pašinjanovi, ale nedostatkem jiné alternativy.“
Velký důraz na arménskou genocidu a její uznání je také mezi početnou arménskou diasporou po celém světě, přičemž nejvýraznější je v USA, Velké Británii a Francii. Zde se také objevuje kritika premiéra Pašinjana, protože přestal její uznání prosazovat v mezinárodní politice.
