Obchodník s Ukrajinou. Trumpa osud země nezajímá, zároveň právě on drží klíč k jednáním o míru

Washington/Kyjev 23. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Na východní frontě rušno, dalo by se říct, i přes ohlášené velikonoční příměří, které bylo, nebylo a už skončilo. Moskva podle Ukrajinců klid zbraní vůbec nedodržela, přestože ho sama vyhlásila. Jak silné jsou boje na Ukrajině v těchto dnech?
Nejsou tak intenzivní, jak byly v předchozích dnech. Minimálně útoky na města a civilní infrastrukturu, které jsou asi nejviditelnější vzhledem k civilním obětem, pokračovaly, ale neměly takovou sílu a tak tragické následky jako v předchozích dnech. Ale na frontě se bojovalo, alespoň podle dostupných informací, obě strany se dál ostřelovaly. Ukrajinci tvrdí, že pouze zrcadlově odpovídali na akce protistrany, takže velikonoční příměří, které vyhlásil Vladimir Putin, bylo evidentně proklamací určenou částečně domácímu publiku a také navenek, možná k uspokojení amerických ultimát a požadavků. V reálu však žádný klid zbraní nenastal ani přes Velikonoce, dál se bojovalo a na Ukrajině dál umírali lidé.

Informace o tom, že by Vladimir Putin chtěl mít velikonoční příměří, přišla trochu jako překvapení. Vzpomeňme na to, že Ukrajinci s Američany už navrhovali příměří, které Moskva odmítla. Myslíš tedy, že Putin to teď jen zinscenoval například pro oči Donalda Trumpa, aby ukázal, že on není ten, kdo by bránil míru?
Částečně to s tím podle mě souvisí, stejně jako s vyjádřeními a možná až ultimáty z americké strany. Marco Rubio, americký ministr zahraničí, dal oběma stranám jasně na srozuměnou, že pokud nedojde k posunu v jednáních nebo pokroku směrem k mírovému urovnání, ke klidu zbraní, tak Spojené státy mohou odstoupit od vyjednávání o příměří.

Vnímáš to jako ultimáta, nebo jako výhrůžky?
Určitě jako ultimátum, ale i jako snahu o motivaci obou stran, aby se snažily o pokrok v jednáních, protože zatím nikam moc nevedla. Ale zároveň je to částečně i projev frustrace americké strany, protože zástupci administrativy, a zejména Donald Trump, si evidentně mysleli, že to půjde samo. Měli asi za to, že když Trump řekne něco ve stylu, já chci dohodu, nabízím toto, berte, nebo nechte být, tak to půjde. Chtěl mít dohodu nejdřív do 24 hodin, pak do 30 dnů, pak do Velikonoc, ale ukázalo se, že ač americký prezident má dost karet v ruce, tak na ruského prezidenta Putina ty karty vždy neplatí. Ochota dospět k příměří zejména z ruské strany dosud nebyla valná, dokonce bych řekl, že sice s Američany vyjednávali, ale ti na ně netlačili, minimálně ne tolik jako na ukrajinskou stranu. Rusové tudíž necítili potřebu, proč se nějak posunovat. Slova Marca Rubia tedy podle mě byla jakýmsi ultimátem nebo výhrůžkou a zároveň i projevem určité frustrace, že to nepostupuje směrem a hlavně rychlostí, jakou by si Donald Trump a jeho lidé představovali.

Něco za něco

Nešlo jenom o Rubia. To, o čem mluvíš, pronesl v pátek, následně to potvrdil i Trump. Říkal, že když jedni nebo druzí, tím myslel Ukrajince a Rusy, budou dělat problémy, tak se Spojené státy stáhnou. Jak moc je pravděpodobné, že by to Trump skutečně odešel od jednacího stolu?
Nelze to vyloučit, protože Trump, respektive Amerika nemá bytostný zájem na Ukrajině. Myslím, že Trump chce ten konflikt vyřešit spíš k uspokojení svého ega, aby ukázal, že je dobrý vyjednavač, je schopný uzavřít deal a vyřešit, na co si ukáže.

Je to pro něj vlastně obchod, byznys.
Ano. Také k tomu přistupuje transakčně. Vidíme, že za to, aby podpořil Ukrajinu, si vymínil dohodu o nerostných surovinách. Působí to tak, že to nechce dělat zadarmo. Bez pochyby to dělal spíš pro samotnou mírovou dohodu, ne tolik pro to, co by mělo být jejím obsahem, a pro dosažení spravedlivého míru. Kdyby žádal spravedlivý mír, jak o tom mluví Ukrajinci a jak k tomu vyzývá Evropská unie i představitelé jednotlivých evropských velmocí, tak by musel daleko víc tlačit na ruskou stranu a klást před ni výrazně větší požadavky a podmínky než doposud.

Americká televize CNN s odvoláním na zdroj obeznámený s vyjednáváním informovala, že Spojené státy by byly připravené i akceptovat anexi Krymu Ruskem a uznat Krym jako ruský. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už dávno řekl, že to je neakceptovatelné. Jak ostře může Trump s tímto přístupem narazit a jak si vysvětluješ, že by Washington byl schopný tolerovat takové územní ústupky?
Jak jsem říkal,Trumpovi na Ukrajině jako takové až tolik nezáleží. Chtěl by vyřešit konflikt, uzavřít ho, aby byl tím, kdo ukončil válku na Ukrajině. Ale osud této země a jejích obyvatel ho podle mě úplně nezajímá. Jako „správný“ transakční politik tudíž nemá problém vyměnit něco za něco. Rusové říkají zcela otevřeně, že by si chtěli ponechat území, která v současné chvíli kontrolují...

Taky už jsou na to připraveni v ústavě.
Tudíž pokud Rusové chtějí Krym, který Rusko okupuje už od roku 2014, tak Trump s tím nebude mít problém, pokud by to měla být jediná podmínka. Ale není jediná. Druhá věc je, že Ukrajina na něco takového v životě nemůže přistoupit. Možná můžeme uvažovat nad tím, že Ukrajinci by byli ochotní přistoupit na ztrátu Doněcka, Luhanska, ale Krym – to by byl symbol jejich porážky právě proto, že všechno začalo okupací a následnou anexí Krymu v roce 2014. Zároveň si nemyslím, že evropské státy by byly ochotné to akceptovat, protože opakují od samotného počátku, už od roku 2014, že Krym je ukrajinský a že to je nedílná součást Ukrajiny, ať si Rusko říká co chce. Ale pro Donalda Trumpa by to asi problém nebyl.

Zároveň by mohl chtít záporožskou jadernou elektrárnu. Petra Procházková psala v Deníku N o tom, že se objevují úvahy, že Rusové si vezmou Krym, Američané záporožskou jadernou elektrárnu a možná jim ani nezáleží na tom, co o tom řekne Kyjev.
To je také možné. Bylo by to velice zajímavé. V tento moment mají kontrolu nad elektrárnou Rusové.

A nemíní se kontroly vzdát, to už taky opakovaně řekli.
Pro Trumpa je to z mého pohledu částečně záležitost image, aby z toho něco získal pro Spojené státy a mohl to vydávat nejenom za své vítězství ve smyslu toho, že pomohl dojednat mír, ale že z toho Spojené státy také něco budou mít. To se zatím zhmotňuje v dohodě o nerostných surovinách, kterou mají tento týden podepsat američtí a ukrajinští představitelé po nedobrovolném odkladu vyvolaném roztržkou v Oválné pracovně. Uvidíme, o co dalšího si Trump ještě řekne.

Bez americké podpory

Ale hypoteticky, představ si situaci, kdy by Trump skutečně prásknul do stolu: „Odcházím, vyřešte si to sami, Evropa mi je jedno.“ Když tedy převezmu paradigma, které jsi nastolil, že mu na Ukrajině nezáleží.
Myslím, že takové to je.

Co by se v tu chvíli stalo?
Boje budou pokračovat tak, jak probíhají doposud, protože to jediné, co Trump dokázal, je zahájit jednání. Musí se mu přiznat, že je v tuto chvíli jediný, kdo má sílu dostat obě strany k vyjednávacímu stolu. Doposud vyjednávání probíhají odděleně, Američané jednají zvlášť s ukrajinskou stranou a zvlášť s ruskou stranou. Ale v tuto chvíli není na světě jiný státník nebo jediná instituce, která by byla schopná jednání iniciovat a vést. Má to jeden prostý důvod: Vladimir Putin se s nikým jiným než s Donaldem Trumpem a jeho lidmi bavit nebude. Už i proto, že způsob, jakým to Američané vedou, Rusům poměrně vychází vstříc, Američané nekladou velké nároky, žádný velký tlak a minimálně jeví ochotu bavit se o tom, co Rusko požaduje. Možná něco i neoficiálně přislibují, ale do toho nevidíme.

Rusové i kvitují, že Amerika chápe jejich postoj. Na druhou stranu Putin teď poprvé po třech letech zmínil, že by se bavil otevřeně i s Ukrajinou.
To je pravda, ale zároveň to obratem dementoval jeho mluvčí Dmitrij Peskov s tím, že žádné přímé rozhovory mezi Ukrajinou a Ruskem v tuto chvíli nejsou na programu a že Ukrajina by nejprve musela zrušit svůj vlastní zákaz na přímá jednání s Moskvou, který Kyjev vyřkl po tom, co se odhalily válečné zločiny a masakry Ukrajinců v Buči a Irpini na samotném počátku plnohodnotné invaze.

Ale abych se vrátil k tvé otázce. Pokud by Američané opravdu práskli dveřmi, tak to v podstatě bude znamenat, že jednání o příměří nebo o řešení konfliktu skončí, protože nebude jiná síla, která by obě strany, a v tomto případě zejména tu ruskou, k tomu byla schopná dotlačit. Boje a ruské každodenní nálety na ukrajinská města by s vysokou pravděpodobností dál pokračovaly. Dál by se to odvíjelo do bodu, kdy by jedna nebo druhá strana byla donucena nebo přesvědčena něčím či někým k tomu, aby se jednání obnovila. Ale v tuto chvíli by to asi muselo znamenat, že jedné straně dojdou zbraně, začne krachovat finančně, nebo nevím, co by to muselo být. Na diplomatické lince ale nevidím jiného člověka nebo instituci schopnou něco takového zorganizovat, než je Donald Trump a jeho vláda.

Mě ještě zajímá, a už jsi to nakousl, kdyby náhodou došly zbraně, tak Spojené státy přece jenom posílají spoustu zbraní Ukrajině...
Posílaly.

Bidenova administrativa schválila velký balíček pomoci, který samozřejmě jednou dojde. Proto už Volodymyr Zelenskyj taky žádá Donalda Trumpa o zaslání deseti systémů protivzdušné obrany Patriot za asi 15 miliard dolarů.
Ty si ale chce už koupit. Zenenskyj už pochopil, že na druhé straně je obchodník, takže už nežádá, protože je mu jasné, že od Trumpa nic nedostane. Už to zkusil po trumpovsku a dal najevo, že je ochotný za to zaplatit. Trump to dosud odmítal s tím, že Patrioty neposkytne, ale zároveň to asi je cesta, jak se dostat k Američanům a jak dostat další zbraně – prostě si je na férovku koupit.

Role Evropy

Je přece riziko, že v momentě, kdy se Donald Trump začne dívat jinam ve světě a přestane mít Ukrajinu na zřeteli, tak Kyjev může přijít o dodávky zbraní trvale, pokud si je tedy sám nekoupí. Ale i v momentě, kdy je koupit chce, Trump odpovídá, že si přece nezačnete válku s násobně větším nepřítelem a pak doufáte, že vám někdo pošle rakety na obranu. Trump zjevně nechce Patrioty Ukrajincům ani prodat, respektive nevíme, jak to je, ale takové je jeho prohlášení.
V tento moment to může být součást taktiky, jak donutit ukrajinskou stranu, aby s něčím souhlasila, a mírová vyjednávání se posunula. Nevíme, s kolika kartami Trump hraje. Nevíme, jestli je přesvědčen o tom, že Ukrajině za žádných okolností už nic nedodá, nebo tím jenom tlačí na Ukrajinu, aby souhlasila s něčím, a on nakonec svolí. Ale kdyby opravdu došlo k situaci, že Spojené státy úplně přestanou dodávat, tak výrazně stoupne role Evropy a Evropské unie, na kterou stále nesmíme zapomínat. Je sice vyřazena z vyjednávání, ale minimálně se účastní diplomatických konzultací na straně Západu Velká Británie, Francie, Německo. Evropa tedy úplně vyřazena není, ale hraje ještě významnější roli právě v dodávkách zbraní. Pokud by skončily ty z Ameriky, tak v ten moment Ukrajina bude už prakticky výlučně závislá na dodávkách od evropských států, například na muniční iniciativě, kterou vede Česká republika. Neznamená to tedy, že by Ukrajina skončila bez munice nebo bez zbraní, ale mohlo by jich být výrazně míň. I evropským státům docházejí prostředky. Co se týče techniky, evropské země už Ukrajině už odevzdaly skoro všechno, co mohly, a už i na jejich straně je cítit menší ochota něco na Ukrajinu dodávat, částečně i z toho důvodu, že už zkrátka nemají kde brát. Takže ano, hrozí to, ale myslím si, že v ten moment by výrazně vzrostla role a váha evropských států ještě víc podpořit Ukrajinu, aby nahradily případný výpadek ze strany Spojených států.

Otázka je, kolik zcela zásadních Patriotů by na Ukrajinu mohly poslat, protože podle Zelenského by tyto systémy měly chránit zejména hustě obydlené čtvrti. Myslím, že tyto systémy by mohly buď předejít, nebo minimálně zmenšit velmi nechutné cílené útoky na Kryvyj Rih a Sumy, kde zemřely desítky lidí. V jednom případě došlo k masakru na dětském hřišti, ve druhém byl zasažen mimo jiné trolejbus s cestujícími, budova univerzity. Putin přiznal, že útok na Sumy, na civilní cíl, byl záměrný.
Mě to nepřekvapuje, to určitě nejsou omyly. Může se stát, že jednou, dvakrát vám raketa odletí někam jinam, než chcete, ale tři roky bombardování ukrajinských měst... To už není náhoda, to je cíl a snaha demoralizovat a zlomit nepřítele tím, že vraždíte jeho ženy, děti, staré obyvatele a nesoustředíte se pouze na vojáky na frontové linii. To je záměrný cíl Ruska a o tom nemůže v podstatě pochybovat vůbec nikdo.

Pojďme se podívat do Londýna, kde tento týden probíhají velmi důležité schůzky k tomu, jak to nakonec může být do budoucna s příměřím, s mírem…
Jde o konzultace mezi ukrajinskou stranou, Američany a třemi evropskými státy, které už jsem tady zmiňoval, tedy Velká Británie, Francie, Německo. To jsou země, které hrají vůdčí roli a postavily se do čela evropské akce. Budou tam ministři zahraničí, možná nějací další vyjednavači, Steven Witkoff na americké straně, který je stále pouze vyjednavačem pro Blízký východ, ale je evidentně velmi aktivní a požívá velké důvěry od Donalda Trumpa, aby to byl právě on, kdo se věnuje vyjednáváním s Rusy.

Podle BBC jednal třikrát za poslední dva měsíce v Kremlu.
A zdá se, že ani Vladimiru Putinovi není nesympatický. Neřekl bych, že jednání v Londýně něco vyřeší. Mohou přesvědčit Spojené státy, že to Ukrajina myslí s příměřím vážně. Evropské státy mohou přesvědčit Ameriku, že Evropa převezme podíl odpovědnosti za řešení. Spíš bych si od toho sliboval uspokojení snah Spojených států, aby tento proces nějakým způsobem pokračoval, přesvědčení americké strany, že Ukrajinci a evropské státy na tom mají zájem, a vysvětlení, co v tom evropští partneři jsou ochotní a připravení udělat.

Myslíš, že tak neurčitý závěr uspokojí Trumpa?
Aby se něco pohnulo, musí se chtít pohnout i Rusko. Nejsem si vůbec jistý, že Rusko je ochotné to udělat. Naopak mi přijde, že mu toto lavírování a nepostupování nikam vyhovuje. Na jednu stranu se odehrávají nějaká jednání, Rusko jeví známky ochoty se na něčem dohodnout, ale zároveň je to pořád to samé Rusko, které vyhlásí velikonoční příměří a samo ho okamžitě poruší. Stejně tak Putin vyhlásí, že je připravený jednat napřímo s Kyjevem, aby v zápětí jeho hlásná trouba řekla, že se nic takového nechystá a že si to Ukrajina nejdřív musí vyřešit sama u sebe. Přijde mi, že Rusku vyhovuje tento stav, kdy může dál prodlužovat válku, která se zároveň nevede až tolik intenzivně, tudíž tam Rusové nekrvácí tolik jako v předchozích měsících. Není na něj vytvářený žádný tlak, že by muselo na dohodu přistoupit. Toto všechno, způsob, jakým Američané vedou jednání, na mě dělá dojem, že Rusko nemá důvod, proč na něco přistoupit a příměří uzavřít. Rád se budu mýlit, ale zatím to tak nevypadá.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: webové stránky úřadu ukrajinského prezidenta, ČT 24, CBS, Fox News, CNN, YouTube Center for Investigative Journalism, Aktuálně.cz.