Český unikát. Příliš malé obce podle ekonomky brání efektivnějšímu vzdělávání

Praha 18. března 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Od letošního roku se mohou obce nově spojovat v takzvaná společenství. Téma sledujete už nějakou dobu – je o to velký zájem?
Nevím, jestli velký. Aby schvalovací procesy získaly právní subjektivitu, nějakou dobu potrvají. Doufám ale, že zájem bude velký. Je to rozhodně velmi dobrý krok a bylo by dobře, kdyby občané tlačili na své obce – pokud jsou malé –, aby do společenství vstupovaly. Kdybychom bývali nebyli v 70. a 80. letech za železnou oponou, tak bychom zcela určitě neměli strukturu obcí, jakou máme teď. Takovou strukturu maličkých obcí měly všechny země. Není důležité, jak velký je průměr obcí, ale že máme čtvrtinu obcí pod 200 obyvatel. V tom jsme poslední ne v EU, ale mezi 85 demokratickými zeměmi na světě úplně poslední. To už vám napoví, že to asi není efektivní.

V absolutních číslech je to kolik?
Těch maličkých vsí pod 200 obyvatel je zhruba 1 500. 

A kolik máme dohromady obcí? 
Zhruba šest a čtvrt tisíce. 

Což je na desetimilionovou zemi docela hodně…
Ano, počet je vysoký. Průměrný počet obyvatel tak nevadí, to je 1 700 na jednu obci. To už je velmi dobře financovatelná obec. V některých zemích může být velké množství obcí o tisíci obyvatelích a k tomu pár velkých měst. Problém jsou ty maličké obce, kdy máme polovinu obcí do 400 obyvatel. Velikost by také nebyla tak úplně zásadní problém, kdyby nebylo toho, jaký máme model rozdělení kompetencí mezi centrální vládu, kraje a obce. Problém je, když na obce přenesete velmi mnoho pravomocí, jako u nás. A státní rozpočet není něco, co má stát, to jsou peníze, které se vybraly z daní nás všech. Takže to, co se z našich daní vybralo, se rozdělí na zhruba šest a půl tisíce částeček, z nichž asi dvě třetiny jsou obce, které jsou tak malé, že z těch kousíčků, co jim přerozdělíme – na zřizování a provoz škol, sociální práci, místní infrastrukturu, čističky, dostupnost internetu – toho moc neuhradí, ale z celkového rozpočtu to zmizí, a větší obce pak nemají dost prostředků.

Kvalitnější školství

Jaké v tom vidíte hlavní benefity? Že budou mít možnost disponovat s větším obnosem prostředků a lidem doručit více veřejných služeb?
Přesně tak. Když se obce sdruží, dosáhnou na služby pro veřejnost, které si lidé ve vyspělé zemi, jako je ČR, v 21. století zaslouží, ale které by jinak nemohly poskytovat. Proč by nemohly? Vracím do 70., 80. let, kdy jsme bohužel byli v jiné části světa. Tehdy na Západě za železnou oponou probíhalo z druhé strany něco, čemu se zpětně říká ztracená dekáda. Padl třeba zlatý základ rezervních měn, ale dramaticky se změnilo to, jakým způsobem se získávaly půjčky nebo úvěry.

Nebylo to jen v Rakousku nebo Bavorsku, v místech, které dobře známe. To, že vznikl společný tlak obcí na vlády, aby jim umožnily takové podmínky, aby se mohly sdružovat, tedy aby ve sdružení měly právní subjektivitu a mohly si jako právní subjekt vzít větší úvěry, splnily všechny požadavky a měly ve větším sdružení víc různých dovedností a znalostí, to bylo úplně po celé Evropě. Takže si na každý projekt, každou úvěrovou smlouvu, posouzení nemusí najímat samostatně odbornou kancelář. Lidé posledních 34 let jezdí do blízkého zahraničí, vidí tam stanice školních autobusů, ale nevidí tam pidi školy, ale jen velké školy. Obecně platí, že aby v 21. století mohlo být vzdělávání kvalitní a ufinancovatelné, tak školy nemohou být menší než – když budu hodně velkorysá – 250 žáků základní školy. Někteří kolegové by řekli 400, ale když budu velkorysá, tak 250… 

A k tomu má mimo jiné podle vás pomoct i to, že když se budou moct obce sdružovat, tak budou moct vytvářet větší školy o větším počtu žáků a tím pádem se zlepší kvalita školství…?
Kvalita a dostupnost. V minulosti byla největší diskuse nejdřív o čističkách, potom o údržbě místních komunikací, v budoucnosti bude opravdu velkým tématem sociální péče. Ale u školství je to dnes hodně nápadné. Je to velmi aktuální téma, protože na školy, které jsou malé – v obcích do 500 obyvatel –, dáváme v průměru dva a půl krát tolik prostředků než na školy ve velkých obcích.

Na druhou stranu pro spoustu rodin, třeba i nízkopříjmových, je přeci dobře, že mají školu i v menší obci, aby děti nemusely dojíždět…?
Vidíte to jinde po Evropě? Nevidíte. Důvod je ten, že větší škola je schopná mít víc učitelů, mohou se navzájem zastoupit, mohou si to spíš dovolit, než když musí mít každá maličká škola někoho, kdo tam třeba spravuje všechnu administrativu. Pro ředitele je lepší podpora ze strany zastupitelstev, které mají ve větších celcích víc kompetencí a řídí toho ředitele. Děti na základních školách v dnešní době mají nárok na psychologickou oporu, a malé školy by třeba dětem i rády najaly psychology, ale těch je obecně nedostatek a nechtějí mít dohody o provedení práce s 15 školami, chtějí mít jednoho zaměstnavatele. Čili to jsou základy k tomu, aby vzdělávání bylo levnější, a zároveň jim poskytovalo mnohem větší podporu. A z toho si potom samozřejmě mohou dovolit školní mikrobusy, které děti do škol dovážejí.

Nejsme unikát

Zmiňovala jste právní subjektivitu. Za komunismu jsme ji měli, když se vesnice sdružovaly do střediskových vesniček. Upozorňoval na to ve své analýze Václav Dolejší ze serveru Seznam Zprávy. Tak si říkám, že se potom nemůžeme divit některým subjektům, že se jim to nelíbí, protože je to relikt prostě doby minulé…?
Pak ale samozřejmě objektivně nemohou poskytovat kvalitní služby. Lidé se z maličkých obcí stěhují, máme přeplněné lokální komunikace a tak dále. Za komunismu jsme měli i výrobní hospodářské jednotky (VHJ). Nelze se odkazovat na to, že to, co bylo principiálně špatné v předchozím systému, bude špatné vždycky. To by to neměly ani ostatní demokratické země. Nejsme zas takový unikát. I ve Francii a určitě i v Rakousku spolu obce soupeřily a vedly knoflíkové války. Ale ve chvíli, kdy chcete zajistit kvalitní život svým občanům, tak je nutné se přes tohle všechno přenést. Alespoň u oblastí, u kterých je to zjevné a to je školství, sociální služby, infrastruktura, tedy držba silnic, optické kabely třeba, ale také organizace místní dopravy a dopravní dostupnost uvnitř. Dnes bojujeme s tím, že je na venkově spousta starých nemovitostí, jimž dramaticky klesá cena, a ve městech jsou nemovitosti nedostupné, protože mají vysokou cenu, takže spousta lidí nedosáhne na hypotéky. To by se také zlepšilo tím, kdyby se zlepšila kvalita veřejných služeb. 

To znamená, že by objekty byly lukrativnější?
Lidem by se více vyplatilo tam bydlet. Možná by tam mnohem snáz dostali lékaře, kdyby lékař věděl, že bude o jeho děti dobře postaráno ve větší, kvalitnější škole, že tam budou mít zajištěné mimoškolní aktivity a před večerem je mikrobus doveze domů.

Stanislav Balík z MUNI namítá, že lidé z vesnic bez vlastní samosprávy nemají takovou tendenci kandidovat ve volbách, a jsou tedy pak podreprezentovaní…?
To záleží na tom, jak bude vypadat budoucí volební zákon. Umíme chránit akcionářské menšiny v akciových společnostech, umíme chránit etnické menšiny, a není žádný důvod, proč by volební zákon nedokázal chránit menšinové obce. 

Otázka je, jak dobře to dokážeme. Mít zákon je jedna věc…
Ale většinou to dokážeme. Jsou samozřejmě excesy, ale většinou tohle svět dokáže, čili můžete mít lokální volby. Národní ekonomická rada vlády (NERV) uvažovala o tom, že by se ušetřilo za volby a za volené zástupce, operovali s částkou šest miliard. To je hodně peněz, ale dobře, pokud by to mělo být překážkou tomu, aby se obce slučovaly v zájmu toho, aby byly vůbec schopné poskytovat kvalitní veřejné služby, které poskytovat mají, nechť volby zůstanou, jak jsou. Každá obec má v obecním zastupitelstvu své lidi, které si zvolila sama. Mnohem větší problém je dostupnost kvalitních veřejných služeb, a v důsledku toho třeba vylidňování venkova.

Důvěryhodnost

Když mají lidé blízko ke svým sousedům, když je obec malá, a když je vede starosta, kterého dobře znají, je tam mnohem větší důvěryhodnost než třeba ve velkých městech, kde mezi lidmi není takový vztah. Tak tohle by taky zmizelo, ne? 
Já nevím, mají obyvatelé Prahy 5 špatný vztah k obyvatelům Prahy 11?

Neříkám nutně špatný vztah, ale myslím si, že rozhodně nemáte takový vztah ke svému starostovi v některé městské části, když s ním nesdílíte dvorek.
Pak by třeba nebyl starosta a byl by v zastupitelstvu. Každá obec by prostřednictvím svého zvoleného zástupce třeba měla právo veta na některá základní rozhodnutí. Samozřejmě žijeme v demokratickém systému, a na veřejná zasedání mohou chodit i všichni občané. Bývalý starosta by se s občany na tom dvorku pořád setkával a jistě by jejich zájmy prezentoval.

Lidé si stěžují, že jim nezajíždí autobus, nemají obchod, nikdo jim nedoveze nákup, mají to daleko k bankomatu… To všechno by vyřešilo to, kdyby byla část rozpočtu sloučena. Nemusí to být celé rozpočty. Ať si každá obec nechá část svých pravomocí a některé se spojí. Říká se, že stát tlačí, ale podle mě stát netlačí vůbec. 

NERV doporučovala spojení obcí, ale původně navrhovala zrušit všechny pod tisíc obyvatel. Neříkám, že stát musí vyslyšet NERV, ale bylo to trošku silnější doporučení…?
To máte pravdu. Myslím, že i zkušenost Západu, kde to všude proběhlo, říká, že nejlepší je, když voliči vědí, co tím získají a tak tlačí na své zastupitele, kteří se nechtějí vzdát přídomku starosta.

Byla byste pro to, aby zůstalo třeba jenom 200 obcí s rozšířenou působností v Česku? 
Myslím, že není možné říct, jaké je zlaté pravidlo, kolik obcí by se mělo slučovat nebo kolik by měly mít obyvatel. To záleží na tom, jak která oblast sdílí přirozené zájmy. Někde, kde je velmi vysoký průměrný věk obyvatel, nemusí být kritériem škola, ale sociální služby. A kterou obec ještě začlenit, a kterou ne, záleží samozřejmě na voličích z obce, ale taky na tom, jaká je tam přirozená spádová oblast. Takže tohle se nedá říct. Z hlediska školství bych řekla, že když dáte dohromady školu, která nebude mít méně než 250 lidí, tak tam začínejte. Když se budou chtít přičlenit další, ať se přičlení další.

Takže byste to určovala podle škol?
Tam, kde jsou rodiny s malými dětmi. Máme model, který přenáší obrovské množství pravomocí na obce. A celkový balík peněz – říká se mu státní rozpočet – dělíme asi na šest a půl tisíce kousků, z nichž asi čtyři a půl tisíce je tak maličkých, že z nich nejde služby, o kterých jsem mluvila, efektivně financovat. Tam by měl být přirozený zájem se sdružit. Jestli se obyvatel jedné obce s nějakou sousední opravdu hluboce nesnáší, tak ať se nesdružují do stejné. Přijde mi dobré, že je to dobrovolné a že to bude mít právní subjektivitu. V Česku máme mnoho osvícených starostů, kteří dávno přišli na to, že potřebují budovat školu nebo zařizovat předškolní zařízení, a protože to sami nezvládnou, tak se sdružují. A teď si šli pro úvěr a banka jim řekla, že nejsou právní subjekt, takže se musejí podívat na každý rozpočet zvlášť, protože to je pro ně zásadní pro posuzování rizika. Co když se někdo z vás trhne, co když se vám to společenství rozpadne… A na majetek se taky musíme dívat na každý zvlášť. Každá rodina ví, že když má malý příjem a nemá žádný majetek, kterým by ručila za hypotéku, tak hypotéku nedostane, a když dostane, tak jen malou a za velmi špatných podmínek. A to je situace malých obcí. 

Takže teď budou mít větší šanci, když se budou sdružovat?
Když budou mít právní subjektivitu, tak je to najednou něco úplně jiného. 

Navíc budou mít létajícího úředníka, který za ně může dohromady řešit všechna povolení a „lítat po úřadech“.
Navíc mohou mít kvalifikovaný školský odbor, který bude velmi kvalitně komunikovat s ředitelem, vybírat parametry pro výběr ředitele, obce taky mají povinnost udržovat IT systémy, opravu budov, budou tomu rozumět.  

… Ale ztratí samostatnost.
Neztratí, právní subjektivitu má společenství. Přenesou na ně pravomoci, které na ně přenést chtějí, a ty ostatní si nechají. Takže já myslím, že to je dobrý hybrid.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize a Netflixu.

EDIT 19/3: U Stanislava Balíka jsme nepřesně uvedli jeho členství ve straně ODS. Balík je nestranným zastupitelem v obci Bludov na Šumpersku. Byl zvolen na kandidátce ODS, není však členem strany. Za chybu se omlouváme.