‚Povely, řev, vytí psů a pláč.‘ Největší masová vražda Čechoslováků se stala v Osvětimi před osmdesáti lety
Před 80 lety zavraždili nacisté téměř 3800 židovských mužů, žen a dětí v plynových komorách Osvětimi. Vězni do vyhlazovacího tábora přijeli transportem z Terezína v září 1943 a byli umístěni do takzvaného rodinného tábora. K největší masové vraždě československých občanů došlo o půl roku později, v noci z 8. na 9. března 1944.
„To byla tak hrozná noc. To byly jenom povely, řev, vytí psů, pláč, všechno dohromady,“ vzpomínala pro Paměť národa Kamila Sieglová. Do Osvětimi ji nacisté deportovali spolu s matkou a mladší sestrou v prosinci 1943. V březnu 1944 se všechny staly nedobrovolnými svědkyněmi tragického konce téměř čtyř tisíc lidí.
Byla to největší masová vražda československých občanů v historii. Před 80 lety nacisté v Osvětimi zavraždili téměř 3800 mužů, žen a dětí z takzvaného terezínského rodinného tábora
„Ráno jsme se dověděli, že všichni vyletěli komínem. Dodnes slyším a cítím zvuky aut, řev esesáků a tu hrůzu, protože to trvalo celou noc,“ vypráví Sieglová.
Když v září 1943 přijel transport z Terezína do Osvětimi, dostalo se mu neobvyklého přijetí. Vězni nemuseli projít selekcí a rodiny zůstaly pohromadě.
„Všichni ti, kteří byli v tom transportu, se dostávají do táborové sekce BIIb. Nazývá se to terezínský rodinný tábor, protože do bloků jsou umístěni jak muži, ženy, tak i děti,“ vysvětluje historik Památníku Terezín Tomáš Fedorovič.
Vězňové ale netušili, že mají v dokumentech napsanou zkratku SB znamenající zvláštní zacházení. „V němčině je to sonderbehandlung a znamenalo to, že po šestiměsíční době hájení a karanténě měli být zlikvidováni,“ dodává Fedorovič.
Pedagog Fredy Hirsch
V zářijovém transportu byl také Fredy Hirsch, pedagog, který po nacistické okupaci Československa organizoval pro židovské děti program. Dětem později pomáhal i v terezínském ghettu a v Osvětimi.
„Nechal pro ně zřídit dětský blok, kde děti nezažívaly tu krutost. Ono to zní laskavě, terezínský rodinný tábor, ale podmínky tam byly stejné jako v ostatních. Na dětském bloku nebyly vystaveny krutým podmínkám jako třeba jejich rodiče,“ popisuje Fedorovič.
O tom, že Němci chtějí transport zlikvidovat, se Fredy Hirsch dozvěděl krátce před tragickými událostmi 8. března 1944.
‚Všichni zemřeli, zůstala jen botička.‘ V Osvětimi konzervují dětskou obuv a pátrají po osudu rodin
Číst článek
„Fredy Hirsch měl představu, že zachrání děti. To se mu nepodařilo. A když už viděl, že se mu to nepodaří, tak velice znejistěl,“ vyprávěla Paměti národa Věra Jílková, která v Osvětimi pomáhala Hirschovi na dětském bloku s výukou. Fredy Hirsch byl ten samý den nalezen mrtvý. Dodnes není jisté, zda spáchal sebevraždu, nebo ho někdo zabil.
Svědectví z rezavé plechovky
Jak zřejmě vypadaly poslední okamžiky téměř čtyř tisíc mužů, žen a dětí v noci z 8. na 9. března 1944, víme díky svědectví židovského vězně Salmena Gradowského, který pracoval v osvětimských krematoriích. Jeho zápisky se našly po válce schované ve zrezivělé plechovce.
„Pochod smrti začal. Jdou hrdě, pevným krokem, odvážně a nebojácně, jako by šli vstříc životu (…). Ve velkém bunkru stojí a čekají tisíce obětí. Čekají na smrt. Najednou se odtamtud ozve živelný zpěv. Vysocí důstojníci zůstali stát jako opaření,“ napsal Gradowský
Lidé jdoucí na smrt podle Gradowského vzpomínek zpívali Internacionálu, Hatikvu a československou hymnu: „Posílají nyní českému národu poselství z hrobu: Nechť se Češi odhodlaně postaví na odpor a přichystají se k boji.“
Terezínský rodinný tábor nacisté definitivně zlikvidovali v červenci 1944, kdy zavraždili dalších 3500 lidí.
