Palachův čin nebyl naivní, jeho požadavky jsou platné i dnes, vzpomínají na Palacha jeho kamarádi
Před 55 lety chtěl Jan Palach vytrhnout národ z apatie, do které upadl po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. U Národního muzea v Praze se 16. ledna 1969 polil hořlavinou a zapálil. Jak na Palacha vzpomínají jeho kamarádi?
„Byl to čilý, veselý, chytrý kluk. Velice impulzivní a vyřizoval si věci velmi rychle. Bylo s ním veselo,“ vypráví Stanislav Hamr. S Janem Palachem se kamarádil od dětství. I když se po základní škole jejich studijní cesty rozešly, mimo školu se vídali dál.
„Palachův čin nebyl naivní, jeho požadavky jsou platné i dnes,“ vzpomínají na Palacha jeho kamarádi
„Rozdíl byl mezi námi v tom, že on se strašně spoléhal na lidi. On si myslel, že lidi myslí jako on. Většinově. A já jsem věděl, že většinově nemyslí. Já jsem byl takový pragmatik a on byl takový idealista,“ doplnil.
Spolubojovník je pryč
O činu Jana Palacha se 16. ledna 1969 dozvěděl na koleji z Rozhlasových novin: „Opakovali tu zprávu, že se upálil student JP. A mně tak blesklo hlavou, že to mohl být jedině Honza. Na jednu stranu to bylo ohromně hrdinské. A na druhé straně zklamání, že se obětoval pro tak málo. A myslím si opravdu, že by byl platnější, kdyby byl živý. Až jsem to chápal vnitřně trošku jako zradu, že spolubojovník je pryč.“
Žáci si pletou Palacha, Husa a Opletala, popisuje nevýhody frontální výuky s memorováním učitel
Číst článek
Na události 16. ledna 1969 vzpomíná i Palachův spolužák z Vysoké školy ekonomické Jiří Mejstřík. „To, že by to byl Jan, to nás fakt nenapadlo. Byl to pro nás šok.“
Seznámili se na začátku července 1967 během cesty na brigádu v Sovětském svazu. „Velice brzo na mě zapůsobilo několik věcí. Jednak byl velice slušný. Nebyl plachý a v žádném případě nebyl introvert. Velice rád diskutoval. Téma, která ho zajímala – většinou to byla skutečně významná témata, politicky, ideologicky významná – tak to skutečně byl ve svém živlu.“
Pochodeň číslo 1
Podle Jiřího Mejstříka Palachův čin rozhodně nebyl naivním krokem. Důkazem je pro něj i dopis, který zanechal: „Ty důvody, které uvádí, jsou pochopitelné. Naivita by jistě byla, kdyby tam napsal: Chci, aby sovětská vojska do tří měsíců odjela. Ale on v tom posledním dopise mluví o úplně něčem jiném.“
,Máme toho dost.‘ Konec komunismu v Československu odstartoval Palachův týden
Číst článek
Naše požadavky jsou: Okamžité zrušení cenzury. Zákaz rozšiřování Zpráv, napsal Palach ráno 16. ledna 1969. Zprávy byly tiskovinou okupačních vojsk, která v Československu vycházela od konce srpna 1968. Dopis podepsal jako Pochodeň číslo 1: Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou, vzplanou další pochodně.
Palachovy požadavky jsou podle Jiřího Mejstříka platné i dnes: „Přejeme si názorovou svobodu, ale zároveň si uvědomujeme to nebezpečí fake news, šíření falešných zpráv. Čili je to přesně to, o čem Jan mluvil. Kdybychom říkali, že byl naivní, potom budeme i o sobě říkat, že jsme naivní.“
V dalším díle seriálu přiblížíme samotný čin Jana Palacha a reakce veřejnosti.
