Washington 4. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„2. duben 2025 se navždy zapíše do historie jako den, kdy se americký průmysl znovu narodil,“ řekl americký prezident Donald Trump ve Washingtonu v zahradách Bílého domu na ostře sledované tiskové konference k uvalení cel na snad všechny státy světa.
Padlo také, že je to vyhlášení ekonomické nezávislosti Spojených států, že se v Americe otevřou nové továrny, že se nakopne domácí průmysl, že přijdou zase ty krásné zlaté časy, jako byly v minulosti, do rozpočtu potečou biliony dolarů… Jsou to vzdušné zámky? Je to reálná představa?

Je to v první řadě marketing, což je, jak víme, něco, v čem je Trump a jeho administrativa naprosto mistrovská. Tady to bylo představené, tabule, se kterou tam mává, čísla, která vypadají bombasticky a úder zasazený všem, kteří tyli z Ameriky a žili na její úkor. To je pro jeho voliče a jeho publikum přesně, jak to má být. Myslím, z jeho pohledu.

Co to reálně znamená je úplně jiná věc. Jsme ve světě, který směřuje k regionalizaci. Toto je výrazné urychlení toho, že se budou obchodní bloky více a více snažit být soběstačné, do sebe uzavřené. Globalizace, která se svým způsobem snažila z pohledu ekonoma maximalizovat potenciál celého světa, zpomaluje, brzdí a někde se úplně zastaví. A to bude znamenat dražší produkty a v konečném součtu méně produktů. Prostě menší efektivita světové ekonomiky jako takové. To je zásadní důsledek pro svět. Pro Ameriku to bude minimálně krátkodobě znamenat vyšší ceny, horší dostupnost některých výrobků. A myslím, že Amerika strategicky nedomyslela, že to bude znamenat samozřejmě také to, že přichází o spojence. V tomto světě, který je multipolární, by je měla mít a myslím, že pro ni hodnotu mají. V tuhle chvíli ale nedělá nic pro to, aby účelová spojenectví vytvářela, valí to na sílu a to se jí podle mě vymstí.

Mluvil jste o té tabuli, kterou Trump prezentoval. Je diskutabilní, jak Trumpova americká administrativa k těm číslům dospěla. Četl jsem k tomu komentář Ondřeje Housky z Hospodářských novin, který píše, že Trump, respektive členové jeho vlády, vydělili přebytek obchodní bilance se zbožím celkovým objemem exportu. Mnoho analytiků zmiňuje, že jsou do toho započítané i takové ty věci navíc jako DPH a různé bariéry při přístupu na trhy atd. Že to není čistě jen o clech. Ale, a o tom se chci bavit s vámi hlavně, 25% cla na dovoz aut. O tom, že by to Donald Trump mohl oznámit, jsme věděli už před tiskovou konferencí, respektive očekávalo se, že začnou platit s okamžitou platností. Mluvčí Bílého domu už dřív uvedla, že ta cla mají eliminovat nekalé obchodní praktiky, které USA, jak ona doslova řekla, okrádají. Je to, co teď Donald Trump dělá, skutečně v nejlepším zájmu Američanů, a může to znamenat narovnání obchodní bilance, kterou mají USA třeba s Evropou?
Když to zúžíme alespoň trochu na auta a jenom zmíním, že se bavíme nejen o autech, ale i o dílech do aut, tak ten celkový objem toho, jaké části obchodu a importu do Ameriky se to týká, vyčíslili myslím Reuters na 460 miliard dolarů. Větší část toho jsou díly. A odhaduje se, že v průměru 60 % auta vyrobeného v Americe je ze zahraničních dílů. Samozřejmě velká část je Kanada, Mexiko, ale jedná se o dovážené díly, což znamená, že i na ty to dopadá. Pro dovážená americká auta se tedy odhaduje průměrné navýšení ceny auta mezi 4 a 12 tisíci dolary, ale zřejmě v nějaké trochu menší míře dopadne navýšení i na ta domácí. Jednak proto, že v sobě mají zahraniční obsah a jednak proto, že domácí výrobci budou mít spoustu jiných omezení a komplikací a využijí toho, že cenová hladina poroste.

Ta situace je ohromně komplexní a segment od segmentu se bude lišit. Pro některé Američany ten dopad nemusí být tak velký, zejména pokud si kupují domácí a ojetá auta, i když i tam se zvednutá cenová hladina nových aut nakonec promítne, ale ten dopad nemusí být tak velký a marketingový efekt nakonec může znamenat pro Trumpovu voličskou základnu net pozitiv. Pro celou americkou ekonomiku to hlavně nebude plnit (alespoň ne nijak rychle) ten hlavní přínos, který se komunikuje. To znamená: oživíme průmysl, vybudujeme zpátky 50. a 60. zlatá léta Detroitu a tak dál. To se nemůže stát, současný svět je naprosto jiný. Dnes žijeme ve světě, který je už tak extrémně rozkolísaný gigantickou kapacitou Číny, která se v oblasti výroby aut do pár let dostane do momentu, kdy bude mít kapacitu vyrobit všechna auta, která ročně svět potřebuje. Z pohledu počtu aut.

Je to největší elektromobilový trh světa. Je to největší automobilový trh světa. Spojené státy jsou vlastně až druhé po Číně.
Přesně tak. Dneska je americký trh z pohledu celkových aut zhruba poloviční, než ten čínský. O elektromobilech ani nemluvě, to je samozřejmě absolutní gigant. Ale hlavně tou produkční kapacitou. Je to strašlivý slon v místnosti, jak někdy říkám, který je, bych řekl, jednak trochu vydrezurovaný, jednak se může velmi splašit. A v tomhle prostředí, s touhle ohromnou nadkapacitou, nemůžete čekat, že vybudujete další powerhouse, ve kterém budete pro Ameriku všechno dělat. Respektive bude to smutný a drahý svět nedostatku spousty zboží, pokud řeknete, že si Amerika vystačí s tím, co sama vyrobí a bude se snažit omezit cokoli dováženého. To je představa světa, která je z ekonomických teorií podle mě 150, 200 let za námi.

Pojďme udržet debatu ještě u Evropy. Trump říká, že to jsou reciproční cla. Jednak to jsou 25% cla na dovoz aut a autodílů plus 20% plošná cla. To znamená dohromady 45 %, anebo se to bude dělit?
Teď jste mě trošku zaskočil, jestli tam není někde nějakým malým písmem oznámeno dodatečné clo. Já jsem bral, že 2,5%, která byla doteď, byla na dovážená osobní auta z Evropy do Ameriky a k tomu teď přibude 25 %. Takže to beru tak, že nová sazba na autodíly, které se týkají osobních aut, bude 27,5 %.

Abychom si ujasnili to, z jaké základny dny jsme se dostali k současným clům, tak situace byla jiná u pickupů. Tam měla Amerika myslím 20 nebo 25 % na dovážené vozy v té kategorii, která je zajímá nejvíc, to znamená velký pickup, Ford 150 a tak dál. Takže to, co se komunikuje teď, se říká historicky, a tedy, že několik dekád jsme na auta dovážená z Evropy, která nás využívala, uplatňovali clo pouze 2,5 %, ti oškliví Evropani chtěli 10 % na auta, která dováží z Ameriky. Proto to bylo extrémně nevyrovnané, čtyřnásobné a tak dál. Jak říkám, platilo to pro osobní auta, a bylo to historické rozhodnutí primárně americké vlády, která řekla, podpoříme poválečnou Evropu a v některých položkách jí ulevíme a necháme tuhle disproporci. Amerika s tím kdykoli mohla cokoli dělat. Neplatilo to na všechny typy vozů, ale třeba velká auta, pickupy a tak dál se z Evropy do USA vozily dramaticky méně. Takže narovnání ano, v jedné konkrétní položce ano, ale ne výrazné přestřelení 25 % versus dnešních 10 %.

Evropský automotive v šoku

Co to bude v tuto chvíli znamenat pro evropský automobilový průmysl?
Německý server Deutsche Welle psal už před oznámením cel, že je to šok, že to způsobí šok celému evropskému automobilovému průmyslu. Znamená to, že teď musí evropské automobilky urychleně stěhovat svou výrobu do Spojených států, kde v tuhle chvíli figuruje BMW, Volkswagen a možná další jedna dvě automobilky, ale není jich hodně?

Řekl bych, že šok je trochu silné slovo. Z prvního Trumpova období jsme věděli, že s tímhle chce něco dělat a dlouhodobě byla ta nevyváženost zřejmá. Šokem mohla být ta výše, to znamená nikoli, že jdeme na vyrovnání na 10 % nebo trošku výš, ale jdeme na dvou a půl násobek výše evropských cel. Je to bohužel kapka v poměrně slušném lijáku, který se dnes snáší na evropský automotive a zahrnuje ho několik vlivů. Jednak Čína, o které jsem trochu mluvil, jednak to, jaké je prostředí pro výrobu v Evropě, to znamená vysoké ceny energií, nepružný trh práce a stárnoucí a hůř technicky vybavená pracovní síla a regulace, které tu máme extrémně přísné. Všechno tohle vytváří hodně špatnou kombinaci pro evropské automobilky. Navíc jim padá jejich pozice v Číně, všichni tam ztrácejí, někteří dvouciferně, procentně z roku na rok, to znamená ohromný kus jejich obchodů a jejich zisků se vytrácí. Pro některé automobilky padlo celé Rusko, to znamená, že je tu velká kombinace faktorů.

Do toho očekávání nových emisních norem, vlastně chystání nových modelů na trh, což se v minulém roce pozdrželo, aby k tomu došlo letos a teď přichází tato rána.
Přesně tak. A celé odvětví se ještě navíc mění dramaticky do aut, která jsou nejenom elektromobilní, ale definovaná softwarem. V tom všem mají tradiční automobilky co dohánět. Do tohohle vám ještě přijde ohrožení amerického trhu a to, co to vyvolá. Vyvolá to rozhodně krátkodobě pokles, poptávky v Americe, byť drobná výhoda je, že to, co se vozí z Evropy, jsou méně cenově citlivé segmenty s trochu vyššími maržemi než je masový segment. Přece jenom převažuje to, co jsou v USA prémiové značky. Hlavní státy, ze kterých jezdí hotová auta do Ameriky, jsou Německo, Maďarsko a Slovensko. Tohle je ta trochu lepší zpráva v tom, co nás čeká. Všechny nové investice, které se nějakým způsobem týkají Ameriky, budou velmi zvažovány v tom smyslu, kde je udělat. Tradičně se to hodně technicky a technologicky připravilo k výrobě v Evropské unii nebo blízkém okolí. Teď najednou bude velmi vážná úvaha o tom, jestli nezainvestovat přímo v Americe do amerických kapacit.

Evropské a světové automobilky měly své fabriky třeba v Mexiku, ale nyní se tarify budou vztahovat i na Mexiko, takže si tím nepomohou a budou muset stavět nové fabriky ve Spojených státech. A to se prodraží.
Extrémně. Ještě složitější situace je mezi Kanadou a Mexikem, do té se asi pouštět nechceme. Zdá se, že tam bude situace trochu lepší, pokud prokážete většinu přidané hodnoty, tak se vám budou cla vztahovat jenom na část neseveroamerického obsahu. Ale celkově to bude o tom, že budete chtít víc investovat v Americe.

Nicméně to, co slyším od lidí v průmyslu, je, že je tam situace s pracovní silou ještě skoro horší než v Evropské unii. Jenom v některých státech můžete dostat v technický personál do fabrik. Takže nebude to zdaleka tak jednoduché, nebude to tak rychlé a bude to drahé pro všechny.

A poslední poznámka, ten šok je velmi nepříjemný (a to vidíte i na akciových trzích) i z pohledu nepředvídatelnosti. Jsme v odvětví, které je kapitálově náročné, plánuje modely na 3, 5, 7 let dopředu. Výrobní kapacity staví na 20 let dopředu. A v tomhle, kde se vám z hodiny na hodinu mění podmínky, nejde pořádně fungovat.

Zmiňoval jste Německo, Maďarsko, Slovensko. Německo je vůči těm clům uvaleným na Evropu nejzranitelnější?
Vypadá to, že ano. Nevím, jestli rychle nalistuji ta čísla, ale myslím, že byl dovoz, který tam jde celkově z EU, v desítkách miliard dolarů. Bylo to něco jako 45 nebo 50 miliard. A řekl bych, že Německo v tom tvoří tu největší část, protože většina toho vývozu jde z německých továren prémiových značek Porsche, Audi a BMW a Mercedes. To jsou jednoznačně dominující značky.

Když se bavíme o Německu, tak se to dotkne tím pádem i Slovenska, kde má Volkswagen velkou fabriku nebo i České republiky. Škodovka jako stále ještě domácí výrobce automobilů, tam prostě ta návaznost být musí…
Dotkne se to samozřejmě výrobců dílů, kteří jsou exponováni německým fabrikám, z kterých tam ta auta jdou, tak i částečně slovenským a maďarským. V Maďarsku je silný Mercedes, Audi i BMW, takže tam odsud mohou ta auta putovat do Ameriky. Dodavatelé jsou ti, kteří v Česku jsou a budou tímto krokem zasažení a je to ta většina zaměstnanosti. Musíme si uvědomit, že finalisté tvoří tu menší část zhruba 180 tisíc lidí, které v Česku automobilový průmysl zaměstnává.

A jakých konkrétních autodílů se to může dotknout? Jakých konkrétních výrobců?
V Česku máme specifickou situaci, kdy tady máme neuvěřitelně širokou paletu stovek výrobců, kteří pokrývají to auto úplně celé. Ať už to jsou součásti do hnací ústrojí, nebo jsou to plastové díly, nebo jsou to sedačky. Najdete zde v podstatě všechno. Při tom posouzení dopadu je spíš důležité se podívat, jestli je ten konkrétní dodavatel a jeho český závod exponován projektům, které jsou zadávány těmi zasaženými značkami a modely, které pak z velké části putují z těch továren do Ameriky. To je první charakteristika

A druhá je velikost dodavatele. Je zřejmé, že Magna, Faurecia, Boschové, ti velcí se s tím budou vypořádávat jednodušeji, mají globální rozvrstvení výrobních kapacit, ale ti, kteří jsou třeba jenom v Evropě a jsou menší a kapitálově méně silní, ti budou mít největší problém

A třetí bod – pokud jsou exponováni do automotive a nemají diverzifikaci do jiných oborů.

Zpomalí kvůli clům výkon české ekonomiky? Třeba na Slovensku ty obavy jsou, premiér Robert Fico už avizoval, že bude žádat Brusel o pomoc.
Ano, myslím, že na Slovensku to opravdu dopad může mít. Čekal bych, že Jaguar Land Rover v Nitře, Bratislavský závod a vlastně nově i Volvo dostavované v Košicích, ti všichni nějaký odbyt do Ameriky plánovaly, a nebo ho tam mají. Dopad na české HDP jsem viděl vyčíslený kolem 0,3 až 0,5 procentního bodu.

V jakém horizontu?
Nevím, jestli z toho bylo zřejmé, jak rychle to naběhne, ale očekával bych, že to je krátkodobý dopad v prvním jednom až třech letech. To rozhodně není málo a jsou na to navázaná pracovní místa.

V tuhle chvíli v této konkrétní oblasti a sektoru můžeme jedině doufat, že se možná část výrob bude přesouvat ze západní Evropy (zejména z Německa) směrem sem. V posledním roce, roce a půl se ukázalo, že i Němci už dokážou sáhnout na svá pracovní místa a posílat je dál na východ z pohledu nákladových, pracovní síly a tak dál. Bohužel zatím je tím hlavním výhercem spíš Polsko a z části Maďarsko než Česká republika. Nicméně malinko by to mohlo ten dopad toho, co tady ztratíme, tlumit.

Vrátí Evropa úder?

Jak má Evropa odpovědět? Evropa chystá plán, má už nějaký plán. Teď v pondělí se budou v Bruselu scházet ministři odpovědní za obchod a budou řešit, jak odpoví.Jak by ta odpověď, ta reakce, měla podle vás vypadat?
Tohle je samozřejmě extrémně zajímavá otázka skoro z teorie her. Někteří říkají, zkusme neodpovídat, to bude překvapivé. Já si myslím, že v této hře musíme odpovědět a Trump pochopí jedině nějakou odpověď. Ta by měla být cílená, zároveň uměřená, chirurgicky přesná, jak se rádo říká ve vojenství a měla by Ameriku zasáhnout tam, kde je to pro ni citelné. Protože pro nás ta auta jsou strašně citelná. Zejména služby a v oblasti finančních služeb. To si myslím, že jsou dvě hlavní položky, kde Amerika má velký přebytek s Evropskou unii. Myslím, že tam je 110 miliard ročního přebytku v oblasti vývozu služeb.

Takže byste v reakci sáhl na služby? Kdybyste seděl v pondělí v Bruselu , tak byste byl ten, který zvedne ruku za to pojďme se taky nějak citelně dotknout Spojených států, ať pocítí, že Evropa není bezbranná? Není to riskantní?
Určitě. Je otázka, na jaké straně stolu a za jakou zemi bych tam seděl. Jako Němci bych se asi snažil najít odpověď, jako Irové bych byl zase možná na jiné straně. To je ten problém – akceschopnost Evropy a neprovázanost vnitřního trhu Evropy. To jsou dvě věci, které nás hodně oslabují, s kterými musíme něco hodně rychle dělat, jinak vlastně nebudeme schopni v tomto novém světě, kde se obchodně válčí, minimálně obchodně a skoro je to ta lepší varianta toho válčení, které nás čeká, tak abychom dokázali hrát tu hru, která se bude hrát nemilosrdně.

Jak radikální by měl ten krok být? Třeba 10 % na služby?
Určitě bych se snažil být v nějakých podobných úrovních. Pokud někdo začíná mluvit o minimu 10 %, 20 % pro všechny ostatní věci, než je automotive pro Evropskou unii, tak by měl být ten výstřel asi někde tam.

No a není hrozba reálna, nebo není reálné, že se rozpoutá nějaká celní spirála, že to až do vysokých čísel bude pokračovat, že na tom potom nakonec budou tratit všichni? Přijde mi, že Donald Trump není člověk, který by ustupoval.
To není. 

Ale zase je nevyzpytatelný a mění nápady ze dne na den. Takže to neznamená, že když několikrát odložil cla vůči Mexiku a Kanadě, že se to nemůže nakonec stát třeba i za dva, za tři týdny, kdy zruší cla, která nyní vymyslel.
Ano, on se rozhoduje často velmi intuitivně a pod vlivem okolností. Ale měli bychom vědět, jaký je scénář a pokračování. Měli bychom vědět, že to zdaleka nekončí, že se hra rozehrála a několik měsíců se bude hrát velmi tvrdě. Protože nepříjemná a drsná opatření je potřeba udělat na začátku volebního období, než budou v Americe midterms a tak dále. Takže si myslím, že teď je prostě ten nejbrutálnější půl, třičtvrtěrok toho, kdy to bude velmi skřípat. Jestli tohle ustojíme, pak by se snad mohly ty tlaky začít trošku racionalizovat.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, Reuters, youtubový kanál Bloomberg Television a uživatelský účet The White House na sociální síti X.