Rusko se po prohrané válce může decentralizovat. Jen tak má šanci, myslí si ruský spisovatel Budraitskis
Ruský spisovatel, politolog a historik Ilja Budraitskis se pro ruský nezávislý portál Meduza zamýšlí, co v případě dnešního Ruska představuje dekolonizace a jaké mohou být její důsledky po skončení války na Ukrajině. Dekolonizace podle něj souvisí s řadou praktických otázek, které bude muset Rusko vyřešit, až se dostane ze slepé uličky, kam ho zavedl Putinův režim a válka na Ukrajině.
Rusko-ukrajinský konflikt se opírá o doktrínu historického revizionismu. Je to utkvělá představa, podle které Rusko v dnešních hranicích nemůže žít plnohodnotným životem.
Z hlediska vedení státu je nutné tyto hranice neustále rozšiřovat a znovu připojovat „historická“ území, uvádí Ilja Budraitskis pro server Meduza.
Tato politická linie má podle něj hluboké kořeny. Nevymyslel ji osobně Vladimir Putin, opírá se o imperiální dědictví předrevolučního Ruska i o stalinský a poststalinský Sovětský svaz.
Zakořenila ve vědomí značné části obyvatelstva, a proto může mít dnešní státní propaganda takovou sílu.
Imperiální vědomí
Rusko po Putinovi bude muset najít způsob, jak žít v mírných vztazích se svými sousedy. Aby ho státy střední a východní Evropy přestaly vnímat jako neustálou hrozbu, jeho imperiální vědomí bude muset projít hlubokou proměnou.
Čas jarní ofenzivy se přísně tají, má jít ale o zatím největší ukrajinský útok i se zbraněmi NATO
Číst článek
Rusko bude muset zapracovat nejen na řešení problémů současnosti, ale i na své minulosti. Bude si muset vytvořit nový pohled na vlastní dějiny.
Kromě tohoto historického aspektu je s dekolonizací spojena také otázka budoucího státního uspořádání. Rusko je dnes nazýváno „federací“, ale ve skutečnosti se jedná o absolutně centralizovaný stát.
Všechny zdroje jsou vyvlastňovány Moskvou a to málo, co zbyde, je distribuováno do provincií výměnou za politickou loajalitu.
Toto uspořádání je určující ve vztazích k menším původním národům žijícím na ruském území. Samostatnou existenci neruských identit v extrémně centralizované zemi Kreml vnímá jako hrozbu. Proto je také celých 20 let putinského režimu soustavně vyvíjen tlak na národní jazyky a na zbytky národních autonomií.
V budoucnu bude muset Rusko přikročit k radikální decentralizaci a omezit koncentraci politické moci v Moskvě, upozorňuje Budraitskis.
Rozpad není nutný
Rozpad Ruska, o kterém dnes všichni tak rádi mluví, přitom podle něj zdaleka není nutný. Je zřejmé, že Rusko v dnešním uspořádání regiony brzdí prostřednictvím síly a peněz. Ale ve chvíli, kdy centrální moc ztratí sílu a financí ubude, uvnitř země explodují odstředivé tendence.
Patriarcha Kirill pronesl velikonoční poselství. Ruskou invazi označil za postavení se ‚vládcům temnot‘
Číst článek
Společný prostor, nikoliv skovaný politickou mocí, ale založený na mezilidské a kulturní výměně, může být zachován. Je však třeba se zamyslet, jaké hodnoty, ideje a principy může Rusko regionům nabídnout.
Ideje tolerance, rovnoprávnosti, rozvinuté sociální politiky a práv regionů samostatně využívajících své zdroje mohou zachovat tento prostor v podobě federace nebo konfederace.
Pokud však budou ruské elity do poslední chvíle zahánět národní území do jednotného standardu a jakékoliv odlišnosti vnímat jako hrozbu státní integritě, dojde k rozpadu. Takovému scénáři se dá vyhnout pouze v případě, že Rusko včas změní svůj politický kurz, uzavírá svou úvahu na stránkách nezávislého ruského portálu Meduza politolog a historik Budraitskis.
Celý Svět ve 20 minutách najdete v audiozáznamu, připravili Jan Machonin a Tea Veseláková.
