Vlajka Evropské unie před Braniborskou bránou v Berlíně | Foto: Liesa Johannssen | Zdroj: Reuters
Nálady v EU a proměny v čase. Prosté dělení na východ a západ neplatí. ‚Pokud není důvěra, země má problém,‘ varují data
Web iROZHLAS.cz a Radiožurnál přicházejí s velkou analýzou nálad v zemích Evropské unie. V rámci unikátního projektu Rozděleni Evropou pomocí dat z posledních 20 let ukazují, jak se postoje EU měnily v čase, a odhalují možná úskalí unijní spolupráce. Zároveň neopomíjejí to, jaké faktory země Unie sdružují. Nedochází totiž k dělení na velké proti malým, ani staré a nové členské státy a nestačí ani odkazování se na tzv. postkomunistické dědictví.
Češi v celounijním srovnání nejsou vždy těmi největšími euroskeptiky, jak by se mohlo zdát. „Dost záleží na tom, na který ukazatel se podíváte a co z toho vyčtete. Je fakt, že ve většině ukazatelích se Češi pohybují jako podprůměrná země a v některých jsou jenom průměrnou zemí,“ poznamenává na úvod socioložka Paulína Tabery.
Rozděleni Evropou
Unikátní projekt Českého rozhlasu, analytického ústavu STEM, Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) a PAQ Research, který mapuje nálady a postoje k Evropské unii.
Nabízí detailní pohled na dvacet let České republiky v EU.
Přečtěte si více →
Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), které Tabery vede, zpracovalo pro Český rozhlas rozsáhlou analýzu vycházející z dat měření Eurobarometru ve členských státech EU za posledních 20 let. V rámci projektu Rozděleni Evropou nyní iROZHLAS.cz a Radiožurnál prezentují klíčová zjištění.
Důvěra v unijní instituce i organizaci jako celek, zda se lidé cítí být občany EU, dojem z užitku členství nebo postoj ke společné měně. Všechny tyto faktory byly podrobeny detailnímu zkoumání. Do celkového dojmu z našeho členství v Unii ale promlouvají i další věci.
„Například aktivita zemí v orgánech Evropské unie a prosazování ‚svých‘ zájmů a pocit toho, že jsme integrováni skrze instituce, ve kterých působíme a ve kterých jsme aktivní,“ vyjmenovává před červnovými volbami do Evropského parlamentu socioložka Tabery.
Hranice důvěry
Spokojenost se členstvím je základním ukazatelem vztahu k nadnárodní instituci. Ukazuje se, že obyvatele unijní sedmadvacítky tento přístup dělí – v čase, intenzitě i kladném nebo záporném postoji. Rozpětí je značné. Zatímco lidé v některých členských státech důvěřují EU i v 70 procentech, u jiných je to pouhých 30 procent.
„Pokud důvěra není velká, znamená to, že ta země má nějaký problém, kterým se chce vymezit vůči Evropské unii,“ komentuje to Tabery.
V debatách se řečníci často odvolávají na tzv. postkomunistickou mentalitu, která se prý propisuje do nahlížení na EU, jenže stereotyp takto jednoduše neplatí. „Postkomunistické dědictví není celým tím příběhem, nevysvětluje vše,“ upozorňuje socioložka.
Dvě Německa
- Analýza dat Eurobarometrů od CVVM pro Český rozhlas pracuje s Německem, které je rozdělené na dvě poloviny. Kopíruje hranice bývalého východního a západního Německa, přičemž Berlín ponechali výzkumníci součástí východní části.
- Důvodem je snaha zachytit postkomunistickou mentalitu či dědictví komunistického režimu, vysvětluje socioložka Paulína Tabery. „Chtěli jsme se podívat na Německo, které je takovým přirozeným experimentem, kdy jedna polovina byla západní a druhá východní, jakým způsobem to tam funguje,“ říká.
- Ukázalo se, že bývalé východní Německo se nadále liší ve všech ohledech skeptičtějším pohledem. Sociologickým datům dává za pravdu i politická situace v zemi: vzniká politická opozice vůči silám v západoněmecké části, konkrétně v oblibě krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD).
- „Východní Německo nemá nějaký svůj samostatný rozhodovací proces, který je nezávislý na tom západním Německu. Z toho může potom v některých případech vznikat ještě větší skepse,“ podotýká Tabery.
Problematiku vysvětluje jinak: „Bude to zjevně tím, že máme v Evropě regiony, které jsou na tom hůře, a regiony, které jsou na tom lépe.“ Tedy nezáleží na tom, zda se tyto regiony nacházely výhradně ve sféře vlivu bývalého Sovětského svazu, anebo v jádrové či ekonomicky vyspělé oblasti, nebo naopak na periferii.
Příkladem států, které silně důvěřují Evropské unii a jsou s členstvím v ní spokojené, jsou země Pobaltí nebo Skandinávie. Nejvyšší podíl důvěřujících je v Dánsku, kde se dostává na 72 procent, následuje Švédsko s 67 procenty. Ze zemí západní Evropy je srovnatelně vyšší důvěra v EU jen v Portugalsku a Irsku – v obou zemích se pohybuje nad 60 procenty.
Na opačné straně škály čili v kategorii zemí s nízkou důvěrou v EU stojí Francie s 34procentní důvěrou. V Česku Unii důvěřují o málo více než dvě pětiny občanů, což je stejné jako na Slovensku, v Rakousku a Slovinsku.
Sociologové se pokusili i o experiment, kdy rozdělili ve zkoumání Německo na jeho východní a západní část – ukázalo se, že rozdílný náhled přetrvává i více než 30 let po sjednocení. Ve východním Německu se tak Unie těší vůbec nejnižší důvěře, její hodnota je jen zhruba čtvrtinová. K porovnání: v západním Německu je to 48 procent.
Pocit občana EU
Když se důvěra v EU napříč členskými státy pohybuje v průměru lehce nad polovinou, lze se domnívat, že lidé sdílí pocit sounáležitosti? Ano. Většina obyvatel ve všech sedmadvaceti zemích se cítí být občany EU.
Podle vedoucí CVVM Tabery nejsou tyto dva faktory v rozporu, jedná se o konstatování faktu. Společnosti nemusí být spokojené s vládou nebo správou regionu, ale fakticky vědí, že jsou jeho součástí a podle toho se k němu staví.
Mezi evropskými zeměmi není v této otázce výrazný rozdíl. Navíc pocit občanství v EU za poslední roky stoupá.
Jako občan EU se cítí ve všech státech sedmadvacítky vždy většina lidí. A to i v zemích, kde je tato hodnota nejníže. Což je konkrétně případ Bulharska, kde se takto identifikuje na 55 procent lidí, následuje Řecko a Francie s 58 procenty.
V Česku se podle Eurobarometru cítí být občany EU 70 procent lidí, obdobně to mají i další středoevropské země. Nejvyšší hodnoty vykazuje severní Evropa – Pobaltí a Skandinávie, ale také státy na Pyrenejském poloostrově Portugalsko a Španělsko, nadprůměrný je tento pocit též v Irsku.
‚Nadpolovičně profitujeme‘
V průběhu posledních let se zvýšil obecný pocit, že daná země profituje ze členství v Unii, ukázala také analýza CVVM pro Český rozhlas. Ve všech členských zemích je nadpoloviční podíl těch, kteří si myslí, že jejich země má prospěch z EU.
„Členské země mají pocit, že profitují z členství v Evropské unii. Můžeme říct, že se nám to vyplatí, a takový pocit mají všechny země,“ zdůrazňuje Tabery.
Země severní Evropy pro sebe vidí v členství výrazně velký přínos, kladně ho hodnotí až 90 procent obyvatel. Socioložka o tom mluví jako o „skandinávském přelivu“, tedy tradičně více prounijně naladěné severní části Evropy. Do této kategorie lze znovu připočítat též státy Pobaltí. Také podstatná část západní a jižní Evropy vidí v členství přínos – třeba v Portugalsku je tento ukazatel na 88 procentech.
Výjimkou je v tomto ohledu Francie, jejíž občané tolik necítí, že by země z členství v EU profitovala. Pozitivně to reflektuje 63 procent lidí. Pod průměrem se pohybuje také Itálie. Ale vůbec nejnižší čísla hlásí opět Bulharsko, ve kterém si tento faktor připouští a pozitivně hodnotí 52 procent obyvatel.
Ze středoevropského regionu patří Česko s 60procentním kladným hodnocením spíše k těm, kteří vidí méně výhod. Ostatní vnímají prospěch své země ze členství v Unii výrazněji, zejména například Polsko, Slovensko nebo Maďarsko.
Maďarský případ
- Dlouholetý maďarský premiér Viktor Orbán se nijak netají kritikou Bruselu a unijních představitelů. Na webu iROZHLAS.cz jsme o tom publikovali řadu článků, třeba ZDE nebo ZDE.
- Není se tak čemu divit, že před nadcházejícími červnovými volbami do Evropského parlamentu vyrazila Orbánova strana Fidesz do kampaně s hesly proti tzv. bruselskému diktátu. Jenže z pohledu na data, která vychází z analýzy Eurobarometrů, pohled většiny Maďarů není tak skeptický.
- „Co se týče toho, jestli se lidé cítí být občany EU, tam jsou Maďaři lehce nadprůměrní, je to k 80 procentům. Postoj ke společné měně je spíše řadí k zemím, které platí eurem, než k těm, které mají vlastní měnu,“ upozorňuje na některé aspekty vedoucí CVVM Paulína Tabery.
- Socioložka k tomu pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál dodává: „Jsou to dvě věci – to, jak vláda vládne, a to, jestli máte pozitivní postoj k Unii. Nutně to neznamená, že Unie nemá nějak pozitivní ohlas u obyvatelstva. Dost často si politická reprezentace a obyvatele v různých zemí odporují v tom názoru.“
Dotace pro regiony
K posunu a rozvoji unijní sedmadvacítky dochází mimo jiné za pomoci dotací. Jak je ale z dat patrné, některým oblastem se nedaří vystoupit ze stínu zaostávajících regionů. Rozdíly přetrvávají a u části z nich došlo k tomu, že se chytily do „vývojové pasti“, tedy se jim nedaří zvrátit trend stagnace nebo dokonce úpadku. Celoevropský obraz jsme reflektovali v článku ZDE.
Karlovarsko a Ústecko jsou dál nejhorší, nepomohly ani eurodotace. ‚Selhání státu,‘ kritizují experti
Číst článek
V Česku k zesílení pocitu, že země profituje z členství v EU, sice nedošlo, fondy EU přitom zásadním způsobem změnily a mění i české reálie. Přesto se o jejich využívání zajímá jen něco málo přes 20 procent Čechů, vyplynulo z průzkumu Rozděleni Evropou.
Za dobu dvacetiletého členství přitekly do republiky téměř dva biliony korun, šlo navíc o kladnou bilanci ve výši více než bilion korun, dokládají data Českého statistického úřadu. Z EU tedy Česko dostalo mnohem více, než do ní odvedlo.
Jak s eurodotacemi naložily jednotlivé české regiony, jsme na iROZHLAS.cz analyzovali ZDE. V článku mimo jiné vysvětlujeme, proč Ústecko a Karlovarsko stagnují i čím se daří Moravskoslezskému kraji vymanit se ze spirály zaostávajícího regionu.
Eurozóna a zbytek
S integrací do unijních struktur a vlivem na společný trh logicky souvisí i to, zda členský stát platí eurem. V Evropské unii je 20 zemí, které ho přijaly, zbylých sedm zůstává mimo eurozónu.
Kromě toho, že se tento fakt konkrétně projevuje v tom, že země platí vlastní měnou, ztrácí tyto státy slovo při jednání euroskupiny, která předchází pravidelným schůzkám ministrů financí – což se propisuje také do naladění občanů vůči euru.
„Je to tak, že země, které platí eurem a mají ho jako svou měnu, se k euru staví výrazně lépe než země, které jsou pořád mimo eurozónu,“ vysvětlovala trend vedoucí CVVM Paulína Tabery.
V tomto ohledu ale neplatí, že by jinak velmi prounijně naladěné skandinávské země měly automaticky příznivější názory na společnou měnu. Naopak, lidé ze zemí severní Evropy, kde euro jako měna není (Dánsko, Švédsko), mají vůči němu rezervovaný postoj. Také Česko se svým negativním postojem řadí mezi nejvíce skeptické země, českou perspektivu jsme blíže na iROZHLAS.cz popisovali také ZDE.
Nejnižší podíl těch, kteří jsou pro euro, najdeme v Unii v Dánsku. Dánové se kloní ke společné evropské měně jen ve 33 procentech, o pár procent vyšší číslo je ve Švédsku a méně než polovina lidí to takto cítí v Bulharsku a Polsku, kde se měření Eurobarometru dostalo nad 40 procent.
Naproti tomu velmi vysoké podpoře se euro těší v západní, střední nebo jižní Evropě. Nejvyšší podíl je na Maltě, kde je to konkrétně 92 procent. Následuje s 89 procenty Irsko, o pár procentních bodů méně pak má Lucembursko a Slovinsko.
Související témata: Rozděleni Evropou, Evropská unie, eurovolby, CVVM, STEM, průzkum ČRo, Volby do Evropského parlamentu 2024, eurobarometr
Související články
