‚Nechápu, proč má být Praha ve žlutém stupni semaforu.‘ Hřib nevidí důvod ke zpřísňování opatření
Není jasné, proč by měla být Praha jako jediný region v zemi umístěna ve žlutém stupni „semaforu“, tedy v pondělí představené čtyřstupňové klasifikace regionů podle stupně zasažení novým koronavirem. Novinářům to v pondělí v reakci na představení systému ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem (za ANO) řekl pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti).
Podle Hřiba má Praha nižší počet nakažených na 100 000 obyvatel než řada jiných okresů, nemá vyšší podíl komunitního šíření ani více hospitalizovaných.
Nový systém má rozdělovat regiony na úrovni okresů na čtyři stupně rizika označené bílou, zelenou, žlutou a červenou barvou. Na pondělní tiskové konferenci padlo, že hlavní město by nyní jako jediné spadalo do žluté, tedy druhé nejvážnější kategorie. První mapu okresů zařazených do stupňů podle epidemiologického rizika zveřejní ministerstvo zdravotnictví 3. srpna.
Hřib řekl, že i když s myšlenkou jasného plánu opatření navázaného na dostupná data přišli Piráti, vládní provedení mu přijde nešťastné. „A moc nechápu, proč by Praha měla být jako jediná v tom vyšším stupni,“ řekl. Dodal, že i když si podklady ještě podrobně neprošel, protože vláda mu je neposkytla předem, nevidí nyní zásadní parametr, ve kterém by byla metropole z hlediska epidemiologického hlediska nejhorší.
Povinné nošení roušek
S ohledem na to nyní nevidí důvod ke zpřísňování opatření. Pražští hygienici po dohodě s magistrátem od pondělka zavedli povinnost zakrytí úst a nosu kromě nemocnic i v nepobytových zdravotnických zařízeních, tedy například v lékárnách nebo v čekárnách u lékaře. „Myslím, že opatření v tuto chvíli odpovídá datům,“ řekl primátor. V Praze platí také povinnost nosit roušky v metru, v povrchové MHD to vedení magistrátu a dopravního podniku doporučují.
Chytrá karanténa využívá mobilní data sporadicky, ministerstvo o ně zažádalo jen v 615 případech
Číst článek
Vládou představený systém počítá s tím, že vyhodnocení rizika a přijetí nutných opatření by i nadále příslušelo krajským hygienickým stanicím. U druhého nejvyššího stupně by mohli hygienici omezit počty účastníků akcí, omezit otevírací hodiny podniků nebo vyčlenit lůžka v nemocnicích. Zaměstnavatelé by měli zvážit oddělení kontaktu mezi zaměstnanci na jednotlivých směnách. Při nejvyšším stupni rizika by zřejmě platilo doporučení nebo povinnost vyhýbat se kontaktům s jinými lidmi a omezit cesty jen na nezbytné minimum. Omezen by byl i provoz školských zařízení či náboženských nebo sportovních akcí.
