Zabil českého vojáka, zemřel po výslechu. Skoro zapomenutý případ z Afghánistánu znovu ožívá

Matěj Skalický mluví s Janem Horákem, redaktorem serveru iROZHLAS.cz

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

28. 4. 2025 | Praha

Nejvážnější případ v novodobé historii české armády. Jak zemřel afghánský voják Chán? Kvůli jeho smrti státní zástupce obžaloval čtyři elitní české vojáky. Proč vyšetřování trvalo tak dlouho? Zametal někdo stopy? Poví Jan Horák ze zpravodajského serveru iROZHLAS.cz. Ptá se Matěj Skalický.

Kredity:
Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Tereza Zajíčková
Podcast v textu: Tereza Zajíčková
Hudba: Martin Hůla, Jaroslav Pokorný

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Jan Horák, iRozhlas.cz | Foto: Matěj Skalický | Zdroj: Vinohradská 12

Čeští vojáci v Afghánistánu (ilustrační foto) | Foto: Karel Čapek | Zdroj: ČTK

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Co nakonec státního zástupce přimělo, že případ, o kterém se budeme společně bavit, pošle před soud?
Nepochybně ho k tomu přiměly důkazy, které nashromáždila během vyšetřování vojenská policie. Spis měl u sebe půl roku, takže důkazy nepochybně podrobně procházel. A po jejich vyhodnocení si řekl, že je to věc, která patří do soudní síně a ve které musí o vině či nevině rozhodovat soudce.

Bavíme se o čtyřech vojácích. Z čeho přesně jsou obžalovaní? Všech se týká stejný trestný čin?
Ne, kvalifikace se liší. U dvou vojáků, kteří vyslýchali Vahidulláha Chána, je kvalifikace vydírání a neuposlechnutí rozkazu. U dalších dvou, kteří ho hlídali po výslechu, je kvalifikace porušení povinnosti strážní služby. 

Ptal jste se jich, jestli se cítí být vinni? Jak na to nahlížejí?
Spojil jsem se s právním zástupcem tří ze čtyř vojáků, Radkem Ondrušem. Ten říkal, že trvají na své nevině. Doslova mi řekl, že se věci, ze kterých jsou obžalováni, nemohly pojmově, skutkově, ani právně stát.

„K tomuhle vám sdělím, že se cítí v plném rozsahu nevinní (…) Je to konstrukce, která je skutečně mimo rámec právní teorie i dikce zákona.“

Radek Ondruš, právní zástupce tří ze čtyř obžalovaných vojáků (Archiv Jana Horáka, duben 2025)

A co na to ten čtvrtý obžalovaný?
Z průběhu vyšetřování víme, že se k tomu staví stejně jako jeho tři kolegové. Takže se cítí nevinen.

Smrtelný útok

Případ se týká události z roku 2018. Čeští vojáci, kteří jsou členy 601. skupiny speciálních sil, což je elitní část české armády, byli tehdy na misi v Afghánistánu. Co tam měli na starosti?
Obecně platí, že zaměření 601. skupiny speciálních sil spočívá v přímém kontaktu s nepřítelem, případně ve sběru zpravodajských informací v týlu nepřítele a v boji proti terorismu. To jsou nepochybně věci, s kterými se tam setkávali. Na předchozích misích, které v Afghánistánu byly, se čeští speciálové podíleli mimo jiné i na výcviku afghánských vojáků.

Protože tam docházelo ke spolupráci s afghánskou vládou a s jejich armádou…? 
Ano.

Kde přesně se tohle odehrálo?
Na základně Šindánd, která se nachází v provincii Herát. Je to několik desítek kilometrů od Kábulu, hlavního města Afghánistánu.

Dne 22. října roku 2018 ve 14 hodin 20 minut na tuhle základnu zaútočil afghánský voják…?
Tehdy devatenáctiletý Vahidulláh Chán byl standardním příslušníkem afghánských vojenských sil, byl to standardní voják. Nicméně z nějakého důvodu – a ty motivy nejsou dodnes vysvětlené – se rozhodl zaútočit na projíždějící vůz, v němž seděli čeští vojáci. Útočil v domnění, že jsou to Američané. Začal tedy na vůz střílet. Po střelbě zůstali dva vojáci zranění a ten třetí, tehdy starší psovod, Tomáš Procházka, kterému bylo v době útoku 32 let, útok, který se odehrál přímo v základně, nepřežil.

Co se dělo potom?
Vahidulláh Chán se obratem po útoku vzdal a do rukou ho dostali jeho afghánští kolegové. Ti ho vyslýchali jako první.

To znamená, že přišel za svým velitelem a řekl, co udělal?
Přímou logistiku toho, jak to udělal, nevíme. Víme to, že se po něm nemuselo pátrat. Prostě se vzdal svým kolegům.

A ti ho předali českým vojákům?
Nejprve ho vyslechli. Pochopitelně se ptali na jeho motiv, jestli měl komplice, případně jestli se dají očekávat další útoky. V tu chvíli bylo podezření na teoretický útok, takže výslech musel být proveden obratem právě proto, aby se mohlo zjistit, zda nehrozí další útok.

Vysvětlil, proč střílel?
Pokud vím, tak motiv nikdy veřejně nezazněl. Objevovala se informace, že byl agentem teoretického hnutí Tálibán, který vstoupil do afghánské armády s tímto úkolem, že se infiltruje a využije své služby v afghánské armádě k tomu, aby útočil na spojenecké vojáky. Nicméně tenhle jeho údajný motiv jeho rodina odmítla. Nic takového prý v plánu neměl. Dokonce před vstupem do afghánské armády prošel detektorem lži a standardními psychologickými testy. Vše absolvoval je bez problémů.

Dostáváme se ke gros případu, a tím je taktický výslech. Po tom, co ho afghánská armáda předala české, ve vazbě NATO.
Rozhodně to byl jeden z objektů základny, která byla spojenecká. Takže se o tom tak určitě dá mluvit. Po Afgháncích ho tedy k výslechu dostali dva čeští speciálové, kteří jsou dneska obžalovaní. Výslech měl trvat zhruba dvacet minut a podle svědectví afghánského tlumočníka, který stál před objektem, byly slyšet bolestné výkřiky a pohyb stolů a židlí. A ve chvíli, kdy Vahidulláh Chán opouštěl v doprovodu českých speciálu výslechovou místnost, měl mít zranění v obličeji, podlitiny a měl krvácet.

Z jakých zdrojů tohle víme?
Jsou k tomu svědectví zmíněného afghánského tlumočníka a americká strana, která se incidentu taky věnovala, v objektu zajistila biologické stopy, které se měly shodovat s typem Chánovy krve.

Existují k tomu i nějaké fotografie?
Existuje fotografie Chána před výslechem, a pak na lékařském stole. Na ní je zjevné, že je těžce raněn a že dochází k jeho oživování.

Po českém výslechu následoval výslech amerických vojáků?
Ano. Jak jsme si řekli, Chán útočil v přesvědčení, že cílem je americký vůz. Tady je potřeba dát kredit kolegům z týdeníku Respekt, kteří případ podrobně popsali. Díky tomu víme, že jejich výslech byl podstatně násilnější než ten v podání našich vojáků. Podle svědectví, které vychází z toho, jak Chán vypadal po výslechu, měl utrpět zranění stylem, že ho bili do obličeje, měli ho bít i do rozkroku, tloukli jeho hlavou o stůl, házeli ho proti zdi, měli ho dokonce i dusit. Z toho, co víme, je tedy zásadní to, jak s tím zacházeli američtí vojáci.

Existuje záznam z výslechu?
Jediný záznam, o kterém vím, je fotografie, kdy afghánští vojáci předávají Chána českým vojákům. A na té fotografii je evidentně nezraněn. O žádném jiném záznamu nevím.

Zmiňoval jste, že američtí vojáci v rámci vyšetřování porovnávali biologické stopy s Chánovou krví. Znamená to, že v místnosti našli krev?
Bavíme se o biologických stopách. Může to být tkáň a podobné typy biologických stop, ale jestli je to krev, to nevíme. Víme, že tam po výslechu tyto stopy zůstaly a shodovaly se s typem jeho krve. Předpokládejme, že vzhledem k tomu, jak s ním bylo zacházeno, tam nějaká krev byla.

Po výslechu amerických vojáků si Chána opět převzali afghánští vojáci?
Tady se dostáváme ke druhé polovině obžalovaných českých vojáků. Byli to opět dva speciálové, ale jiní než ti, co ho vyslýchali. Američané ho vyslechli, skončili svou část úkolu, předali ho dvěma českým speciálům, kteří měli Chána strážit. Měli ho u sebe zhruba hodinu a čtvrt a víme, že v té době už byl Chán těžce raněn. Byl v zásadě v agonii a ti dva čeští speciálové mu nepomohli. To je druhá polovina příběhu – dva čeští speciálové jsou obžalováni z neposkytnutí pomoci a z porušení povinnosti strážní služby. Oni totiž byli ti, kteří Chána mohli zachránit. Mohli hrát zásadní roli v tom, aby jeho příběh skončil jinak.

Teprve potom si ho přebírají afghánští vojáci? Nakonec umírá večer toho dne, ale až v momentě, kdy je v rukách afghánské armády. 
Je to tak. Po strážní službě, kterou vykonávali dva čeští speciálové, si ho opět přebírají afghánští vojáci. Ale vzhledem ke stavu, v jakém ho převzali, už nezbylo jiného než ho převést do nemocnice, kde se ho lékaři pokoušeli zachránit. Jak víme, marně.

Takže existuje předpoklad, že byl umučen k smrti?
Kvalifikace tak, jak je použitá u našich vojáků, tomu neodpovídá. Ale shrnul bych to tak, že to nepochybně byla násilná smrt.

Česká vyšetřovací komise

Vyšetřování bylo zahájeno v USA i v Česku, ale cesta byla dost krkolomná. Je to sedm let od incidentu. Proč to trvalo tak dlouho? To se to nezačalo vyšetřovat okamžitě poté, co se to dozvěděly české armádní složky v Praze?
Americká strana, na rozdíl od té naší, zahájila vyšetřování bezprostředně. 

Jak to?
Můžeme si říct, že jsou důslednější, nebo že takové věci berou vážně… Nevím. Každopádně víme, že se Američané bezprostředně po incidentu začali zabývat tím, jak ke smrti došlo a jaký podíl na tom mají američtí vojáci. Naše strana otálela a nepouštěla se do toho, abych to tak řekl. Zásadní pro to, že naše strana začala něco konat, byla až průběžná zpráva z amerického vyšetřování, kterou česká strana obdržela v dubnu 2019. Teprve v tu chvíli – tedy asi půl roku poté – vojenská policie rozběhla v této věci trestní řízení, kdy už byla stanovená prvotní kvalifikace. To začalo až v květnu, tedy o měsíc později.

Američané tam poslali vyšetřovací komisi. To stejné asi museli udělat i Češi, ne?
Je to tak. Byla to čtyřčlenná komise složená ze dvou zpravodajců a dvou vysokých důstojníků, přičemž jedním z důstojníků byl tehdejší ředitel Ředitelství speciálních sil Pavel Kolář. Komise měla dorazit tři dny po smrti Vahidulláha Chána.

Jsme tedy pořád na konci října roku 2018…?
Ano, vracíme se trochu zpátky. Do Prahy měli představitelům nejvyšším české armády, eventuálně ministerstvu obrany, předat zprávu, že neexistuje důkaz, že by se na smrti Vahidulláha Chána podíleli čeští vojáci. Takže v tu chvíli vojenská policie neměla s čím pracovat.

A to je taky důvod, proč třeba tehdejší ministr obrany tvrdil, že do toho Češi nejsou nijak zapojení?
Je to tak. O tom, že došlo k podezřelému úmrtí na této základně, tedy smrti Vahidulláha Chána, jako první napsal deník New York Times na konci listopadu toho roku. A v něm už zmínil variantu, že v tom mohou být zapleteni čeští vojáci. Reakce ČR v podání tehdejšího náčelníka generálního štábu Aleše Opaty a již zmíněného ministra obrany Lubomíra Metnara (nestr. za ANO) byla jasná. V tu chvíli žádné informace zkrátka neměli.

„Nepochybuji o tom, že naši vojáci postupovali v souladu s platnými zákony a regulemi.“

Aleš Opata, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR (Seznam zprávy, 28. 11. 2018)

„Spekulace a zavádějící informace, ty striktně odmítám (…) Já odmítám samozřejmě účast našich vojáků na tomto incidentu a stojím samozřejmě za našimi vojáky.“

Lubomír Metnar (nestr. za ANO), bývalý ministr obrany (Seznam zprávy, 28. 11. 2018)

Objevily se informace – a já se ptám, jestli jsou relevantní, nebo ne – že když komise pod vedením generála Pavla Koláře, který Respektu už před lety řekl, že to nebude komentovat, dorazila do Afghánistánu, tak nekomunikovala s americkou vyšetřovací komisí, nešla se podívat na to místo, kde mělo docházet k americkému výslechu, nezjišťovala, zda existuje jakýkoliv zápis z výslechu…?
Tady je potřeba říct, že tato čtyřčlenná komise v čele s generálem Kolářem byla někdy v polovině roku 2019 obviněna z neoznámení trestného činu. To je možná odpověď na vaši otázku. Zjevně u nich nebyla vůle pomoct rozkrýt tuto událost, proto byli obviněni z neoznámení trestného činu. Je třeba dodat, že to obvinění bylo nejprve zrušeno z formálních důvodů, protože bylo špatně formulováno a právně neobstálo. Následně pokračovalo takzvané prověřování, to znamená, že v tu chvíli už byli „jenom“ podezřelí, ne stíhaní.

Prověřování z neoznámení trestného činu trvalo další dva roky. Nakonec v prosinci roku 2021 vojenská policie tuto věc odložila čili se rozhodla je neobvinit. Ten důvod byl ale opět formální. Na to, aby byl tento skutek policií a státním zástupcem uznán a aby to mohlo být posuzováno jako neoznámení trestného činu, jsou pouze taxativní důvody. A trestný čin vydírání a těch dalších tří, z kterých jsou dneska obžalováni čeští speciálové, nespadají do té kategorie, za kterou se může obvinit za neoznámení trestného činu.

To znamená, že informace, které přinesl týdeník Respekt na základě obvinění lidí z komise, tak to nakonec neznamená, že neměli pravdu. Z obvinění nebylo obžalování z formálních důvodů. Proto jsou dnes obžalovaní jenom čtyři čeští speciálové, a ne komise, u níž je podezření, že nekonala, jak měla…?
Můžeme říct, že komise informace opravdu nepředala, jak měla. Jenom se dospělo k závěru, že to nebyl trestný čin.

To je důvod, proč to trvalo sedm let?
Nejenom. Bylo tam víc věcí. Vyšetřování čtyř z českých speciálů nejprve dozorovalo Městské státní zastupitelství v Praze. Později se to přesunulo do Krajského státního zastupitelství v Brně, protože 601. skupina speciálních sil má sídlo v Prostějově, takže místní příslušnost spadala pod krajské žalobce v Brně. Zároveň bylo vyšetřování z velké části odkázáno na mezinárodní pomoc. A veškeré úkony, které se dějí ve spojitosti s mezinárodní pomocí, trvají dlouho. 

Tady šlo zejména o spolupráci s americkou vojenskou policií?
Jednoznačně ano. Spolupracovali s americkou vojenskou policií a s americkým ministerstvem spravedlnosti a každá věc, která se rozkrývá zpětně – a tady se rozkrývala velmi zpětně – trvá mnohem déle, než kdyby to probíhalo takzvaně v přímém přenosu. A další důležitá věc, která mohla hrát roli v tom, že to trvalo tak dlouho, je to, že se vyšetřování z části vedlo v utajovaném režimu.

Američané tohle Čechům nevytýkali, protože vedli separátní vyšetřování? 
O výtkách z americké strany nevím. Víme ale, že krátce po vydání článku v New York Times tehdejší nejvyšší velitel evropských sil NATO generál Curtis Scaparrotti dopisem vyzýval českého náčelníka Generálního štábu Aleše Opatu, aby české síly pomohly incident objasnit a vyšetřit. Takže víme o výzvě z americké strany, aby se Češi do vyšetřování pustili.

Co se týče amerických vojáků, tak pokud si správně pamatuji to číslo, tak šesti z nich uložila americká strana výtku. V praxi to pro ně znamená, že od uložení výtky mohou sloužit pouze pod přísným dozorem, ztratili nárok na povýšení a až z armády odejdou, tak přijdou o veškeré benefity, které má vysloužilý voják dostat. Výtka taky neuzavírá možnost, že se v případě nových důkazu mohou tito vojáci dostat i před trestní soud. A myslím, že svoji roli v tom může mít i český proces.

Zpátky k českým vojákům. Rotmistr Karel M., nadporučík Václav Č., nadrotmistr Štefan P. a nadrotmistr František K. Jsou čtyři obžalovaní čeští vojáci nadále u armády?
Jestli jsou tam v tuhle chvíli, to nevím. Pár dnů před podáním obžaloby jsem se bavil s člověkem z armádního prostředí a ten mi řekl, že pokud on ví, tak ve službě stále jsou. Co ale víme na sto procent je to, že ještě v listopadu loňského roku ve službě určitě byli. Tehdy, kdy vojenská policie ukončila vyšetřování těchto vojáků a navrhla je obžalovat, shodou okolností ministryně obrany Jana Černochová (ODS) vystupovala na Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny kvůli jinému incidentu. A tam řekla, že měla informace o tom, že tito tři ze čtyř vojáků byli na misi v Keni, kde došlo k jinému incidentu. A vypadala překvapeně, jako by tyto informace předtím vůbec neměla. Byla zaskočená, že vojáci podezřelí z tak závažného trestného činu dále plní služební úkoly v armádě. 

„(…) tito lidé, kteří jsou obviněni ze závažných trestných činů, tak podle mého názoru by neměli vyjíždět jako instruktoři, cvičit jiné vojáky v zahraničí.“

Jana Černochová (ODS), ministryně obrany (Záznam jednání Výboru pro obranu, 26. 11. 2024)

Pro srovnání připomenu jednu z nejznámějších armádních kauz, případ generála Vladimíra Halenky, který odpovídal za logistiku české armády. Ten byl v roce 2015 obviněn z trestného činu hospodářské povahy, to znamená porušení povinnosti při správě cizího majetku, kdy se měl podílet na prodeji armádního majetku pod cenou. V řádu dnů, možná hned druhý den po obvinění, byl zproštěn služby.

Výjimečné tresty

Co jim hrozí v případě, že jim bude prokázána vina a budou odsouzeni? 
V krajním případě jim hrozí doživotí. Každý z vojáků je obžalovaný z trestného činu, za který je až výjimečný trest, což v našich podmínkách znamená třicet let, nebo doživotí. Tenhle trest hrozí za porušení povinnosti strážní služby, což jsou ti dva, kteří Chána hlídali po výslechu vedeném Američany. Ten druhý trestný čin, za který hrozí doživotní trest, je neuposlechnutí rozkazu. To jsou zase ti dva, kteří ho vyslýchali.

Nějaká polehčující okolnost, že byli v emocích nebo že při výslechu ztratili kontrolu… Neříkám, že na to přímo míří nynější politické reakce, ale zaznamenal jsem třeba šéfa Motoristů sobě Petra Macinku i šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, jak apelují na prezidenta Petra Pavla, ať trestní stíhání zastaví. Ten už reagoval, že se nejprve potřebuje seznámit s celým případem. Je to něco, co očekáváte, že se bude řešit?
Nepochybně ano v tom smyslu, že část české armády měla za to, že je to věc, kterou by si měli řešit interně. Nicméně z pohledu trestního práva je to jasné. Kvalifikace byla učiněna, vyšetřování proběhlo a státní zástupce má za to, že to patří k soudu.

Kdy začne soud?
Státní zástupce podal obžalobu ke Krajskému soudu v Brně 16. dubna. Věc bude vyřizovat soudce Dušan Beránek. Ze zákona má tři měsíce na to, aby ve věci učinil první úkon, který povede k rozhodnutí věci. To mimochodem znamená, že do tří měsíců musí rozhodnout, kdy začne hlavní líčení. Když jsme s ním mluvili, tak řekl, že je to věc velmi rozsáhlá. Pokud víme, obžaloba má přes sto stran a část hlavního líčení se nepochybně bude opět provádět v utajovaném režimu. Proces tedy bude náročný, dlouhý a rozsudek rozhodně nepadne dříve než v druhé půlce příštího roku.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, Seznam zprávy, záznam z jednání Výboru pro obranu a youtubový kanál tvarmycz.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, podcast, Česká armáda, Armáda České republiky, čeští vojáci v Afghánistánu, Afghánistán, obžaloba, zajatec, soud