Včela je důležitější než med. I když jí pomáhá čmelák, je nejdůležitějším opylovačem, říkají včelaři
Včelařství Domovina na Vysočině provozují manželé Adéla a Josef Kelblovi. Původně začínali s osmi úly, dnes jich mají na dvě stě. Kudy vedla cesta ke společnému koníčku? Jak jde práce skloubit s péčí o tři děti? Jaké nové metody včelaření používají? A proč úplně chybí lesní med?
Jak se včelařství stalo vaší celoživotní vášní?
Alena: Včelařit začal nejdříve můj brácha. My jsme se nejdříve jen motali kolem, ale začalo se nám to líbit, a rok nato už jsme včelařili taky. A protože jsem se chtěla o včelách dozvědět víc a chtěla jsem to vidět v praxi, vystudovala jsem ještě po ekonomce včelařský obor v Nasavrkách u Příbrami.
Snažíme se dělat včelařství nově. Včely léčíme v termosolárním úlu, prozrazují manželé Kölblovi z včelařství Domovina
Kudy vedla cesta ke včelám v případě Josefa, který vystudoval violu na hudební konzervatoři?
Josef: Já mám od mala kladný vztah nejenom k muzice, ale také ke zvířatům, k teraristice, akvaristice. V dospělosti mě pak začalo lákat i podnikání, takže když začal můj švagr včelařit, přišlo mi to jako zajímavé spojení a návrat do dětství.
Je pravda, že dochází mezi včelaři ke generační výměně?
Josef: Je to tak. Včelaření se za poslední roky stalo velmi moderní, přesto průměrný věk včelaře je stále kolem 60 let. Svou roli hraje i to, že včelaření je dnes úplně o něčem jiném než třeba před dvaceti lety. Dnes jde o velmi rizikový koníček kvůli různým nemocem a virům. Když včelař přijde tři sezony po sobě o plný stav, je to velmi deprimující.
Jak náročná je práce včelaře?
Josef: Vyžaduje to disciplínu v období, kdy se včelaří nejvíc, což je v našich končinách v dubnu až srpnu. Včelař musí být připraven kdykoli zasáhnout, dělat zákroky, přidávat medníky, to znamená zvětšovat úly v době, kdy je to potřeba, sledovat fenologii, tedy kdy co kvete. Zkrátka být včelstvům nablízku. Není možné si říct, že dneska se mi nechce nebo že to udělám za 14 dní.
„Včelařství je dnes úplně o něčem jiném než třeba před dvaceti lety“
Včely tedy navštěvujete každý den?
Josef: To vůbec ne. Včela nechce být rušena. S nadsázkou se dá říct, že největším nepřítelem včely je příliš aktivní včelař. Takže my spíše jen pozorujeme bzukot včel se střízlivou horlivostí. Nejsme žádní výzkumníci, jsme včelaři, a proto se ke včele chováme s ohledem na to, co potřebuje.
Tvrdíte, že včely jsou důležitější než med. Proč?
Alena: Včela je nejvýznamnější opylovatel vůbec. Pomáhá jí sice ještě čmelák, ale kolonie čmeláků není tak velká. Sám by to čmelák určitě nezvládnul.
V čem podle vás v tomto směru česká legislativa zaspala?
Josef: Jedním z problémů je to, jak snadno se člověk může stát včelařem. Na to, aby se člověk stal myslivcem, musí mít základní vzdělání, musí složit zkoušku z myslivosti. K tomu, aby se člověk stal včelařem, stačí registrace u Českomoravského svazu chovatelů. Dostane číslo, zaregistruje si stanoviště, pořídí si úl, mnohdy nemoderní, nedostačující, a může začít včelařit – bez znalostí, bez vzdělání, může používat chemická léčiva, aniž by věděl, jaký to má dopad.
Dalším problémem je to, že v české legislativě chybí zmínka o onemocnění, jako je mor včelího plodu, kdy se u nás často pálí celé včelnice i se zdravými včelstvy. Nechci ale hanit veterinu, určitě to v tomto směru pokročilo, ale v zahraničí to funguje úplně jinak. I v pokročilém stadiu nemoci se tam včely léčí. A dalším problémem je, že u nás neexistuje nezávislý odborný institut, který by řešil hromadné úhyny.
Včely mohou z elektromagnetického pole ztrácet paměť. Úly nemají být u zdrojů elektřiny, radí experti
Číst článek
Vy se snažíte praktikovat i moderní metody včelařství. Jak se stavíte k používání chemických preparátů? Nadužívají se u nás?
Josef: Nadužívají se celosvětově. Určitě by nebylo dobře přestat chemické preparáty používat z roku na rok. Dopad by byl katastrofální. Nutné je ale říct, že včelaři mají na výběr, jak se o svoje včelstva budou starat, jak je budou léčit.
Když je to nevyhnutelné, chemii používáme také, ale ne v plném rozsahu. Kombinujeme to třeba s kyselinami, které jsou přírodní, ale také nejsou úplně šetrné. Řekl bych ale, že spousta včelařů používá chemii z pohodlnosti. Jsou na ni prostě zvyklí. A proto podle mě nesou spoluvinu za dnešní bídný stav včelstev.
Jaké nové metody používáte?
Alena: Používáme termosolární úl, kde dochází k léčení včel od varroázy za pomoci tepla. Teplota v úlu se zvýší na zhruba 42, protože tato teplota původci onemocnění, kterým je parazit kleštík včelí, už vadí. Nejde ale o nic preventivního. Varroáza je v úlu vždycky a mají ji včelstva na celém světě.
Josef: Já bych k tomu dodal, že včelařství je snad jediný zemědělský obor, který nezaznamenává prudký vývoj, ať už v oblasti léčiv, ale třeba i v oblasti úlové otázky. Naopak je tu hluboká stagnace. Od 80. let, kdy byl kleštík poprvé zaznamenán na území Československa, se toho v oboru včelařství moc změnilo.
Co pro včelaře znamená, když mu uletí včely? A přežil by člověk bez včely? Poslechněte si celý rozhovor.
