Řekla jsem si, že budu radši Češkou než Němkou, vzpomíná Brinkmann na odsun Němců z pohraničí
V šesti letech se rozhodla, že bude radši Češkou než Němkou. Erika Brinkmann se narodila za druhé světové války do německé rodiny v obci Ryžovna v krušnohorském pohraničí. V té době tady žilo 99 procent obyvatel německé národnosti. Po válce musela většina z nich zemi opustit, jejich domy byly postupem času srovnány se zemí a desítky obcí zanikly. Na Ryžovně z původních asi 70 domů dnes stojí jen pár posledních.
Erika Brinkmann se probírá starými fotografiemi a vzpomíná, jak vypadala krušnohorská Ryžovna, kde její rodina žila po generace a otec tam vlastnil hotel. Ukazuje taky na dům, ve kterém se v roce 1940 narodila. Její otec a o 17 let starší bratr mezitím museli narukovat do wehrmachtu.
„Vypadal úplně jinak, nevypadal jako Němec,“ ukazuje Erika na fotografii svého tatínka.
Když druhá světová válka skončila, začal odsun německého obyvatelstva. Erika viděla z Ryžovny odcházet sousedy, přátele i svoje prarodiče.
„Jim bylo asi 79. Měli 17 krav, měli hospodářství. Sestra vypráví, že dědeček, než odešel do odsunu, každou krávu pohladil a plakal,“ vzpomíná Brinkmann.
Z 800 lidí tak v obci zůstala jen Erika se svojí matkou a sestrou obklopeny sedmdesátkou prázdných domů.
Dítě všech
Lidé, kteří odešli, si ale nemohli vzít všechno, v Ryžovně tak zůstala i zvířata. „Moje sestra tam už dneska nemůže vůbec chodit. Byla o čtyři roky starší. Slyší pořád nářek těch zvířat. Každý dům měl zvířata, krávy, kozy, psy, kočky. No a teď je nikdo nekrmil, nedojil, nic. Tak tam řvaly ve dne v noci,“ vykládá.
Z Eriky se stalo dítě všech. Občas ji k sobě zvali jak české, tak německé rodiny. Těch pár, které v okolí zůstaly. Vypráví, že u německých nebylo žádné jídlo, ale měly doma pořádek. Naopak Češi měli u sebe „binec“, ale měli dobré jídlo.
Odsun Němců už dnes hodnotíme jinak než po válce. Historická paměť se proměňuje, uvádí historik
Číst článek
„Tak jsem se asi v šesti letech rozhodla, že budu radši Čech, že se mi to víc líbí a u toho jsem taky zůstala,“ směje se Brinkmann.
Později ale přišla okupace v roce 1968 a ona se rozhodla odejít do Německa. Pořád ale doufala, že se vrátí domů a ponechala si české občanství. „Když jsem přišla v 90. roce, tak hned jsem si šla pro občanku,“ dodává.
Na základě Benešových dekretů ale neměla nárok na rodný dům, zpátky ho získala až v dražbě. Dnes už dům nevlastní. Bydlí v Karlových Varech, na Ryžovnu se ale jezdí často podívat. V nedaleké obci Horní Blatné jsou pohřbeni její rodiče.
„Kdybych si mohla vybrat, tak bych si postavila domeček na Ryžovně. Malej, jenom pro mě. Blízko lesa. A nahoře, abych celou Ryžovnu viděla. Tam bych chtěla být doma,“ uzavírá.
