Když se českému týmu nedaří, přehodíme si místa na sezení, vtipkují komentátoři Kuna a Kadeřábek
Hosty Vladimíra Kroce jsou moderátoři sportovní redakce, František Kuna a Petr Kadeřábek. Oba milují a komentují nejen hokej. Za devět let spolupráce si nikdy nevjeli do vlasů, jsou přátelé i v nepracovní době. „Petr mě naučil, jak si vyměnit okna,“ popisuje František, jak mu kolega vypomáhal při rekonstrukci domu. Jaký výsledek očekávají v zápase Česko – USA? A mohou jako komentátoři fandit?
Vím, že životní heslo Petra Kadeřábka je: „Nenech prchlivost cloumat svým majestátem.“ Jaké je to vaše, Františku?
František Kuna: Někde jsem četl a zalíbilo se mi: „Žij tak, abys chtěl žít znovu.“ Tahle myšlenka se mi libí proto, že připomíná, že se má žít tak, aby život nebyl nuda a abych se někdy ve vyšším věku mohl podívat zpět a shrnout si, že to bylo fajn.
V Evropě jsou fanoušci úplně jiní než v zámoří, popisuje sportovní komentátor Petr Kadeřábek jedinečnost české hokejové atmosféry
František Kuna se narodil v roce 1985, což byl rok, kdy Čechoslováci vyhráli světový šampionát. Mohlo vás to předurčit ke komentování hokeje?
FK: V té době byla moje maminka asi v šestém měsíci těhotenství, takže mi utkvěl až šampionát v roce 1996. Mluvím o něm jako o letním hokeji, protože bylo vedro, v květnu jsme nosili krátké kalhoty a v obýváku se potili u sledování hokeje. Když jsem byl malý, tak jsem měl touhu běhat po rybníku s hokejkou, navíc v rodině mám strýce, který hrál nejvyšší ligu za Kladno, možná proto u mě pro komentování existují predispozice.
Co u vás, Petře?
Petr Kadeřábek: Já jsem se k hokeji dostal přes rádio, měl jsem tenhle sport vždycky rád, ale nikdy jsem ho nehrál tak vysoko jako František. Ten hrál vysoké soutěže, obzvlášť v mládeži, na profesionálních webových stránkách lze najít fotografie Františka, který měl tehdy tedy o 30 kilo méně.
V roce 1985 jsem byl v hledišti osobně a viděl, jak jsme dali tři góly Kanadě, předtím jsem chodil na ligu. První šampionát, který si pamatuju jako dítě, byly Katovice v roce 1976.
Jak často obujete brusle?
FK: Když je sezona, tak jednou týdně. Hrajeme s kamarády nejnižší neorganizovou ligu, naše zápasy začínají ve 21.45. Když mám čas a nemám odpolední směnu, tak to jednou za týden vyjde, chodím si zahrát moc rád.
PK: Kvůli reklamním akcím, pokud něco natáčíme na ledě, tak si ty brusle musím vzít. Pamatuji si rok 2019, kdy jsme v Bratislavě kvůli spotu byli na bruslích čtyři pět hodin a výsledný spot měl 20 sekund. To jsem měl na sobě výstroj po dvaceti letech.
Výhody komentátorské profese
Jak se násobí počet vašich přátel, když se hraje šampionát v České republice?
FK: Trochu, já jsem zkoušel sehnat vstupenky vlastní cestou, i když ne tak brzy jako Petr, ale nebyl jsem úspěšný. Naštěstí jsme se pak dostali ke dvěma vstupenkám, které jsem daroval partnerce a dítěti. Přátelé se ptají, ale doufám, že chápou, že lístky nemám možnost dostat ani rozdat.
PK: Ano, kamarádům jsme říkal, ať se 10.10. v 10.00 připojí online a lístky si koupí. Sám jsem oficiální cestou koupil vstupenky pro rodinu a byl jsem ve frontě Česko – Dánsko na nějakém třináctistém místě. Tenhle zápas se zatím ukázal jako nejlepší, moje rodina viděla jedenáct gólů. Já jsem na svoje blízké koukal přes celou šířku kluziště, seděli o hodně níže než my v komentátorské budce, takže útočné gólové situace měli i z lepší perspektivy.
FK: A mně se shodou okolností podařilo sehnat lístky na stejný zápas, takže moje a Petrova rodina seděla kousek od sebe.
Jak odhadujete výsledek Kanada – Slovensko?
FK: Kanada by je měla přejet.
PK: Přestože Slováci umí na zámořské týmy, dokonce dali recept českému týmu, protože porazili Američany, ale Kanada tu má velmi silný tým, výborně bruslí a jasným favoritem je Kanada, tipuji 5:1.
Budete společně komentovat dnešní zápasy?
PK: Ano, večerní český. Během zápasu v komentátorské budce František sedává vlevo, já vpravo, ale když se českému týmu nedaří, tak si přehodíme místa na sezení, abychom jim pomohli.
„Hokejové prostředí je nakažené pověrami. Hráči si třeba splachují ruce do záchodu, když se jim nedaří dát gól.“
Funguje to?
FK: Ne, ale hokejové prostředí je nakažené pověrami. Hráči si třeba splachují ruce do záchodu, když se jim nedaří dát gól, je to takové placebo.
Jak vypadá příprava hokejových komentátorů?
FK: Český tým už jsme viděli v sedmi zápasech, na ten se připravovat nemusíme. Američané teď přijedou, tak to bude novinka. Nicméně rozhlasový komentář má tu výhodu, že jen popisujeme, co se děje na ledě. Nestihneme říkat, kolik mají hokejisté dětí a jestli mají psy, jedná se čistě o informační kulomet. Letos máme ještě velkou výhodu, a to kolegu a olympijského vítěze Martina Procházku, který nás doplňuje svými postřehy v době komerčních přestávek.
Jak duel, který vysílá Radiožurnál v přímém přenosu, dopadne?
FK: My si budeme přát, abychom komentovali ještě v sobotu a v neděli. Mistrovství světa zažívám podesáté a tohle je první zápas, kdy jsem opravdu nervózní, protože současný český hokej má pozici, kdy postup do čtvrtfinále je jistota a teď se to bude lámat.
PK: Myslím, že Češi postoupí, byť jsou Američané favorité. Věřím tomu, že David Pastrňák předvede to, co v něm opravdu je. Navíc je odpočinutý, vyspaný. Bude na něj upřená obrovská pozornost, takže díky tomu budou mít prostor i ostatní hráči.
„Vtipné slovní výměny mezi námi jsou kouzlem okamžiku.“
Petr Kadeřábek
Jak se vám podařilo vytvořit tak sehranou moderátorskou dvojici?
PK: Máme stejný humor, hudební vkus, máme rádi Jana Wericha, Švejka, byli jsme podobně vychování, i když jsme každý jiná generace. Franta Kuna je borec, že na této vlně dokázal vychovat Frantu Kunu mladšího.
FK: Pomáháme si i při opravách domu, nikdy jsem pořádně nic nedělal, možná nějaké vrtání, ale teď při rekonstrukci domu mě Petr naučil, jak vyměnit okno. Spoustu věcí jsem podal, koukal jsem a teď si sám vyměňuji okna.
PK: On je hrozně šikovný, stačí když se podívá, a už to umí.
Kteří hokejisté nejsou při rozhovorech slyšet? A měl by sportovní moderátor nosit do práce oblek? Poslechněte si celý rozhovor.
