Očekávání se do reality naprosto nepropsala. Nejen v centru hlavního města Portlandu se skokově zvýšil počet lidí v zuboženém stavu, kteří si aplikují látky přímo na ulici a táboří v nuzných stanových městečkách. Především ale vzrostla úmrtí z předávkování především na fentanyl až o 1500 procent.

Přehrát

00:00 / 00:00

Tereza Šimůnková: Bolestný konec protidrogového experimentu

Vážnost situace dokonce přiměla úředníky, aby letos v zimě vyhlásili v Portlandu výjimečný stav. Oregon svůj experiment s účinností od 1. září ruší. Užívání tvrdých drog bude opět trestným činem s trestem odnětí svobody a soudy se vrátí k nařizování povinné léčby pro pachatele.

V podobné situaci se ocitl Seattle. Jeho radní se inspirovali v kanadském Vancouveru, který před 20 lety v pilotním severoamerickém projektu nabídl drogově závislým možnost intoxikovat se jaksi bezpečněji pod dohledem zdravotnického personálu, který je jim k ruce v případě předávkování.

Seattle se před sedmi lety vydal stejným směrem s téměř jednomyslnou politickou podporou a fondy přes milion dolarů. Celý region King County se následně ocitl v nejsmrtelnější drogové epidemii, jakou kdy zažil. Loni zde zemřelo na předávkování více než 1200 lidí ve smutném rekordu, čísla jdou strmě nahoru.

Bojovat proti problému umožněním problému

Americká veřejnost se, aspoň podle průzkumů, dosud stavěla k dekriminalizaci drog spíše pozitivně. Zastánci vycházejí ze dvou ne nelogických východisek: že válku proti drogám vyhlásil už Nixon a po 70 letech se ještě stále válčí a že závislost není zločin, ale nemoc. Věří, že obrovské zdroje času a peněz vložené do represe by mohly být lépe vynaloženy na prevenci a terapii.

Jenže dekriminalizace v Oregonu nevyvolala záplavu hledání pomoci. Tlak na vyhledání léčby byl neúčinný. Jedinou sankci – stodolarovou pokutu – bylo možno dokonce prominout po zavolání na horkou linku pro posouzení zdravotního stavu. Pokutu ignorovalo více než 95 procent lidí bez jakýchkoli důsledků, přesně v souladu s duchem opatření. Náklady na horkou linku se tak podle The Economist vyšplhaly na zhruba 7000 dolarů za jeden telefonát.

Kritici říkají, že zastánci opatření špatně pochopili, co je závislost. Jeden z nejzajímavějších argumentů pro zachování právních konsekvencí formuloval spisovatel a bývalý narkoman Michael Clune, podle nějž šok ze zatčení často hraje kruciální roli. Upozorňuje, že například v jeho případě mu život zachránilo až zatčení – a že i když nakonec do vězení nešel (jako ostatně naprostá většina uživatelů), vědomí této vidiny při dalším selhání a nařízená léčba ho postrčily na cestě k uzdravení.

Rozvolnění pravidel odráží ducha doby, který sugeruje, že hranice, fyzické i metafyzické, nemají význam a společenský pokrok že se děje pouze jejich stržením. Jinou analogii můžeme najít v Nizozemsku s legalizací prostituce v roce 2000, která měla v teorii zlepšit podmínky pro ženy pracující v sexuálním průmyslu a zamezit obchodu s lidmi.

Po téměř čtvrt století praxe přiznávají nejen nizozemské úřady, ale třeba i Úřad amerického ministerstva zahraničí pro sledování a boj proti obchodování s lidmi, že takzvaná pragmatická politika přinesla pravý opak: že dokonce posílila novodobé otroctví a mezinárodní trh se ženami, ale i dětmi.

Příznivci tragického oregonského opatření tvrdí, že byli příliš progresivní a společnost na to nebyla připravena. Selský rozum napovídá něco jiného. Že bojovat proti problému umožněním problému je problém.

Autorka je publicistka

Tereza Šimůnková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít